Get Well

Omlouvám se, že po jednom článku opět otravuju s Icon For Hire, ale jim se podařilo na jejich debutové album nacpat tak neuvěřitelné množství pravdivých, trefných textů, že nad tím jenom kroutím hlavou. A když konečně natočili nový klip... To přece nemůžu nechat jen tak.:D



Pořádáme záchvaty vzteku stejně často jako párty
Nejsme šťastní, dokud každý neví, že nám něco je
A tak se nám to líbí
Jsme dost zranění, jasně, zasloužíme si to

Nikomu to neříkej, ale tohle už je stará věc
Myslím tím, kolikrát se ještě naše příběhy budou omílat?
A být sám je zábava jenom ve skupině
Tak trochu to ztrácí šarm, když je to skutečnost

Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že chci být v pořádku
Jste si vy ostatní tak jistí, že chcete zůstat, kde jste, když to tolik bolí?
Je mi jasný, že napoprvý je sranda zkusit si tep a životní funkce
Jestli to byla jenom hra, ztratili jste mě, balím to s výčtem sebevražd

Takže teď znáte všechna moje tajemství
Chci pryč, vím, že tohle nepotřebuju
Můžete mi najít kamarády, kteří mě nebudou soudit za to, čím jsem si prošla?
Čím víc máš jizev, tím víc pozornosti to přitáhne

Měli jsme předpokládat, že to tak skončí
Co jste čekali? Že budeme celou dobu předstírat?
A všechno, co nám zbylo, je politováníhodná hromada srdcí
Padám odtud, napíšu si vlastní nový začátek
No tak, osuš si oči, potkáme se na druhé straně
Utíkej, jak nejrychleji dokážeš, a přežijeme
Teď už víme, že takhle žít nemusíme
Běž jim říct, že takhle žít nemusíme

Černobílý oblouk duhy přináší ozvěnu

*mává* Tak po měsíci zase zpátky na místě činu, teda J., styď se za tak dlouhé prodlevy, a tos slibovala...
Tenhle podzim mám pocit, že se mě vytrvale snaží někdo naštvat. Vždycky se stane něco fajn, co mi náladu zlepší, vzápětí přijde nějakej debil a je vymalováno. Lidi, co mi až moc lezou do soukromí, žárlivé kamarádky, "fosilní rodiče" (to nic, koukala jsem na Comeback) a podobné přírodní úkazy.
Štve mě sblog, že zakázal už v září publikovat články, přitom blogy se budou mazat až v prosinci. Měla bych krásný námět na jednu kraťounkou filmovou recenzi, a že bych se na ní vyřádila. Po spoustě nadšených reakcí jsem si konečně pustila Sucker Punch. Na jeho konci jsem měla pocit absolutního zmaru, ale ne kvůli osudu nebohé hrdinky, byť představa tvůrců o tom (spoiler alert), jak někdo, koho budou do konce života krmit kašičkama a bude si dělat do kalhot, má vlastně ohromnou radost, jak všechny padouchy přehrál a obelstil (konec spoileru), je vpravdě dosti tragikomická. Ne, ten pocit byl kvůli tomu, že jsem právě promrhala dvě hodiny svého života. Proboha, tohle se fakt někomu líbí?! Not even good enough for a boner.
Od pondělka jsem na praxi a i když prd dělám, můžu říct, že mě to prd i docela baví. Jen kdyby mě opět ony zmiňované přírodní úkazy v mém okolí vytrvale netočily do vrtule.
A momentálně přemýšlím, jestli skutečně jet v sobotu za kamarádkou. Na jednu stranu bych to brala všema deseti, uvidím jí moc ráda, na druhou stranu se trochu obávám, aby se plánovaná chlastačka lehce nezvrtla, víme, jaké různé věci dělají lidé po alkoholu, a v tomhle případě by na to bylo takové pěkné podhoubí... A propos, alkohol, už jsem se chlubila, že jsem se už půl roku neopila? Myslete si, že stárnu a jsem nudný kazič zábavy, ale já jsem na sebe fakt pyšná.:D
Mno, to by bylo pro dnešek a další měsíc asi vše.

Off with her head

Ne že by nebyly novinky, jenom nemám nějak potřebu se o ně dělit s internetovým světem, eventuelně potřebu je řešit. Všechno je stále lehce na houpačce - buď chodí dobré nebo špatné zprávy, ale nic mezitím - ale rozhodla jsem se nechat to zatím plynout. Podle hesla "nech to koňovi, má větší hlavu". I když ne že by mě nezajímalo, proč se mi jedna kamarádka najednou začala vyhýbat (zajímalo by mě to o to víc, když přičtu fakt, že se mnou nekomunikuje od té doby, co se dala znovu dohromady s Ním - nemůžu si pomoct, něco mi tam lehce smrdí).
Radši si dáme skupinu Icon For Hire, na které si poslední dobou ulítávám.:)



Budu bojovat, bojovat, bojovat nebo mě zlikvidují zaživa
Bojovat, není kam utéct, není kam se schovat
Stojím na okraji, bude mi snad líp po smrti?
Jak jsem mohla zapomenout, že mám na víc?
Došla jsem dost daleko na to, abych dnes v noci jen tak zmizela
Bojovat, nebo zlikvidována zaživa




Říkám, že chci být zdravá, ale zesiluju hluk
Z kapačky kape stálý proud jedu
Myslím, že jsem prostě zamilovaná to pocitu
Že si lámu kosti, abych je mohla cítit se uzdravovat

"Bláznovství" je, věřím, medicínský výraz
Když se chceme uzdravit, ale nechceme se poučit
Stále lámeme, co bylo tisíckrát opraveno
A dejte mi trochu víc jódu

Nemůžu se spojit s realitou
Budu naléhat, dokud mi nic nezbyde
Ale jestliže se chceme probudit
Tak proč pořád zpíváme ty ukolébavky?
Budu pobíhat v kruzích, dokud se nezhroutím
Jednoho dne tyhle kroky budou mé poslední
Ale jestliže se chceme probudit
Tak proč pořád zpíváme ty ukolébavky?

Říkám, že chci být šťastná, ale rychle zapomínám
Když sabotuju všechno dobré, co mám
Deprese je jako velký kožešinový kabát
Je z mrtvých věcí, ale hřeje mě


"Bláznovství" je, věřím, medicínský výraz
Když se chceme uzdravit, ale nechceme se poučit
Stále lámeme, co bylo tisíckrát opraveno
A dejte mi trochu víc jódu

Nemůžu se spojit s realitou
Budu naléhat, dokud mi nic nezbyde
Ale jestliže se chceme probudit
Tak proč pořád zpíváme ty ukolébavky?
Budu pobíhat v kruzích, dokud se nezhroutím
Jednoho dne tyhle kroky budou mé poslední
Ale jestliže se chceme probudit
Tak proč pořád zpíváme ty ukolébavky?

Nemám ráda bolest, ale probouzím jí k životu
Nemám ráda jizvy, ale docela si rozumím s nožem
Nemám ráda slzy, ale začínám plakat
A uvědomuju si, že ničím svůj život

Dělám si to sama
Dělám si to sama
Přestaň obviňovat ostatní
Děláme si to sami

Čas klidně běží a já si zpívám...

Podle karet má být pro mě tenhle a následující měsíc přelomový v pozitivním slova smyslu.
Zatím se to spíš podobá houpačce. Na poště, kam jsem se hlásila na brigádu, by mě sice vzali, ale je to moc práce za málo peněz - a když říkám za málo, myslím za málo. V tak velké krizi, abych lítala jako idiot po nejdelší trase ze všech a měla za to takovou almužnu, ještě pořád nejsem. Ale v pátek jdu na další pracovní pohovor, tak doufám, že tam už pochodím lépe.
Pořád je mi ještě špatně. Nevím, co to s tím zažíváním mám, ale za poslední dva měsíce snad nebyl den, kdy by mi nebylo aspoň na chvíli zle. Ptala jsem se na to doktorky a ta povídala, že podle toho, co může prohlédnout ona, to vypadá, že jsem zdravá. Že mám akorát trošinku pod limitem červené krvinky, ale neprokrvená taky nejsem.
No a není lepší jobovka, než když dvě hodiny stojíte frontu na studijním, nevyspalá, nenalíčená, nenaložená... A potkáte někoho, kdo se vám líbí. Ale co, po ránu nebudu nikdy vypadat líp.:D
Žít neumím, jen tak neklidně těkám...
Nicméně mám sama i pocit, že už se musí brzy něco stát. Některé věci jsou už napjaté nebo u ledu příliš dlouho.

Bojíte se rádi?

Mám poslední dobou zničehonic období, že v jednom kuse koukám na horory - ať už na ty, co jsem viděla několikrát, nebo na ty, které jsem vždycky vidět chtěla, ale neměla jsem na to odvahu. Než tohle období začalo, neviděla jsem totiž čtyři roky žádný horor, neb jsem velký posera.
Naposledy to byl druhý díl Záhady Blair Witch - mimochodem, co tak pozoruji různé série, budu se muset omluvit druhému dílu Recu za to, že jsem ho označila za krávovinu a prznitele krásného první dílu. Ale to bych odbočovala. Zkrátka mě při sledování BW2 napadla jedna věc. Že i takový posera, jako jsem já, nemá nejmenší problém najít horor, u kterého by se nebál - mimo Blair Witch 2 mohu z těch, které jsem v poslední době viděla, mohu jmenovat Cabin Fever nebo Death Tunnel. Stejně tak můj starý dobrý známý Resident Evil, ať už jakýkoliv díl, také nepatří mezi to nejděsivější, co spatřilo světlo filmového světa. Jako autora hororových povídek mě to přivedlo na jednu myšlenku - jak vůbec přemýšlí tvůrci filmů s tak dobrým potenciálem? Jak je možné zabít něco, co může být dobré?
Stephen King, který podle mého názoru nosí přezdívku "mistr hororu" oprávněně, jelikož jediná jeho kniha, u které jsem neměla tendence podělat se strachy, byla Carrie, a i ta byla krásně znepokojivá, řekl jednou k hororovému tématu to, že každý člověk se něčeho bojí, a zejména pak toho, co nevidí nebo nedokáže racionálně vysvětlit. A že on sám se rád bojí a ví, čeho se bojí.
Podle podobného klíče píšu své povídky i já - vlastně čerpám z toho, čeho se sama bojím. Všechno pak můžu popsat daleko realističtěji, než kdybych cucala z prstu. A podle ohlasů, které mi přišly (ne od známých, ale i od úplně cizích lidí), je to správná cesta.
Zkrátka pokud máte nápad, stačí se na něj podívat z úhlu pohledu "z čeho bych v takové situaci měl největší strach já?", a tento pohled pak náležitě podtrhnout. Pro dost lidí to může být špatná cesta a výsledek je tak nechá docela chladnými, ale zároveň je zde i spousta lidí, kteří budou opravdově a srdečně sdílet vaše fóbie a obavy.
Z toho, co jsem viděla a vídám, mám pocit, že režiséři některých filmů to spíš berou za konec typu "bude to vypadat efektivně", "jo, o tomhle mi lidi říkali, že je to děsivé". Když budu konkrétní, typickým příkladem je Death Tunnel. Sanatorium Waverly Hills a jeho historie je samo o sobě dost děsivou záležitostí, ale díky touze šokovat a snaze být za každou cenu originální (i když pod pojmem originální si každý představí něco jiného) máme nakonec zmatečně přeskakující telenovelu, která zvládne s přehledem zabít jakékoliv napětí nebo dejme tomu hrůzu, které do filmu vnášejí už samotné lokace.

This is how a heart breaks.

A protože je to tady takové soukromčo a intimčo, tak klidně ať je tady tohle taky, nebo mi to nedá a vybleju to někde na nějaké sociální síti, což by bylo o dost horší.
Co se týče "já-a-vztahy", poslední dva roky to nestálo za nic. Klidně by šel použít i hrubší výraz. Zkrátka bída s nouzí.
A teď je to najednou jako kdybych čula šanci... Trvá to už dýl. Prostě tomu tak nějak hodně věřím, a já jsem zvyklá na svůj šestý smysl spoléhat, protože má většinou pravdu, i když se mi to kolikrát nelíbí. V tomhle případě je to tak padesát na padesát, líbí-nelíbí.
Jenže jaký naděje si dělat u někoho, koho znáte rok, a kdo si před půlrokem vybral místo vás vaši kamarádku? (Před nedávnem se rozešli, to jenom pro pořádek.)
Jsem docela zvědavá, jak to bude vypadat, až se zase v září uvidíme. Doufám teda, že to bude nějak vypadat. Protože je zde jistá možnost, že to nebude vypadat nijak, a to by byl v současné situaci asi trochu hřebíček do rakve.
Ale zatím mám pořád odhodlání se s tím něco pokusit dělat, kdyby nedejbože tahle nepříznivá situace nastala. A jsem moc zvědavá, jak to bude vypadat, až se za rok na tenhle příspěvek podívám...

Name?

Jak jinak začít staronový blog, než písničkou, která mu dala jméno?

Angelspit - Toxic Girl /uncensored/ from Mesmer Tamas on Vimeo.

Bite, spit, rip apart, little miss catastrophe!

Pozdravuj pocestný!

Zdravím a vítám vás na nové adrese!
Důvod přesunu z té staré byl jednoduchý a myslím, že některým bude i dobře známý - hrozba ztráty anonymity. A jelikož já jsem ráda, že mám konečně místo, o kterém jen tak někdo neví (a ti, co vědí, jsou hodní a nešíří dál ;) ), rozhodla jsem se přemístit sem. Doufejme, že to bylo první a poslední stěhování.
Přehraju sem jenom část článků ze starého blogu. A rozhodně to nebude hned, jako vždy si dám na čas.:D