Jaké písničky jsem nejvíc poslouchala minulý rok (podle last.fm)

Když už jsem poslední měsíc dělala články s mými stálicemi, napadlo mě při dnešním projíždění last.fm udělat trochu odlišný žebříček - tedy písniček, které jsem objevila nedávno a teprve čas ukáže, jestli se přidají mezi "stálice". Takže, tady jsou:

1. místo - Julia Volkova - Sdvinu Mir

U téhle písničky se to dalo čekat. A také má ze všech písniček z tohoto článku největší potenciál stát se mojí stálicí. Minulý rok obě bývalé zpěvačky t.A.T.u. vydaly své sólové singly, a prvně mi to přišlo jako jasné vítězství pro Lenu. Ale pak jsem si poslechla ruskou verzi Julčiného singlu a změnila názor. Julia prostě v angličtině nikdy dobrá nebyla, a podepisuje se to i na textech (byť do těch ona mluví pouze jako jedna z mnoha). Když už jsme u textu, právě ten mě asi nejvíc na první poslech zaujal - "Jestli budeš plavat, já budu proud, který tě ponese, pokud budeš chtít, pohnu pro tebe celým světem, jenom mi to musíš říct, už mi zbývá málo sil." A navíc jsem Julku měla z t.A.T.u. vždycky tak nějak radši. Jasné první místo.

2. místo - Slot feat. Roman Rain - Telo

Jeden z nejlepších kousků z posledního alba Slot. Byť mě v něm Roman Rain trochu štve, protože na mě nepůsobí zrovna dvakrát sympaticky a věrohodně (klidně to můžete číst v překladu jako "je to pozér"). Ale Nookiiny vokály v refrénu jsou zkrátka dokonalost sama.

3. místo - Icon For Hire - Pieces

Tohle je spíše způsobeno mou oblibou poslouchat inspirativní hudbu, pokud píšu nějakou vypjatější scénu do povídky.:) Ale musím uznat, ano, je to velmi dobrá píseň, ostatně jako drtivá většina tvorby IFH, však jsem jejich debutové album tady na blogu náležitě vychválila.

4. Icon For Hire - The Grey

Tahle písnička se sem dostala stejně jako její kolegyně na třetím místě. Pokud bych se mezi nimi měla rozhodnout, mám asi The Grey o něco radši. Má úžasnou gradaci a text, který skutečně chytí za srdce.

5. Porcelain Black - The Neighbor

Porcelain Black, resp. Porcelain and The Tramps vedu v kladné patrnosti už delší dobu (dokonce i poté, co jí dost lidí zavrhlo z dnes už klasického důvodu "moc zpopovatěla"), ale tahle písnička, nevím proč, nějak unikala mé pozornosti. Až jsem jednoho večera neměla co poslouchat, tak jsem si vzpomněla, že jsem na ní kdysi kdesi narazila a uložila jsem si k ní do paměti poznámku, že se k ní musím někdy vrátit. Jak vidíte, byl to šťastný návrat.:)

Soulmates never die

Moje klasická přednarozeninová depka mě tenhle rok zastihla nějak hrozně brzo. Dneska poprvé vystrčila pařáty, a já doufám, že je zase honem rychle zastrčí. Respektive že půjde úplně do prdele.
Pokud jste někdy někdo zažil ten hnusný pocit "ach jo, zase o rok starší, a zase jsem se nikam neposunul/a, všechno je při starým, ne-li při horším", soucítím s vámi. Tenhle večer se to pro mě ještě zkombinovalo s pocitem "všichni kamarádi na mě kašlou" do úžasně výbušného koktejlu. Tak si tu celej večer dokola opakuju, že se nemám litovat, že je okolo mě spousta lidí, kteří narozdíl ode mě mají skutečné problémy... Proto si to taky ventiluju sem, tady to nikomu neublíží (no jen mi netvrďte, že vás to nutím číst.:P)
Mimochodem, v těhle okamžicích si vždycky uvědomuju, jak úžasnou a skvělou mám mámu. Protože vím, že by mi stačilo jenom zvednout telefon a maminka by se mnou i v téhle pokročilejší hodině ochotně řešila všechny bolístky světa a měla pro mě pár povzbudivých slov. A tenhle pocit skutečně pomáhá.
No, tak to by bylo dost k mému současnému rozpoložení.:) Vlastně jsem se s váma původně chtěla podělit o mojí novou oblíbenou písničku...

Máma mi nikdy neřekla, jak milovat
Táta mi nikdy neřekl, jak cítit
Máma mi nikdy neřekla, jak se dotýkat
Táta mi nikdy neukázal, jak se uzdravit

Máma nikdy nebyla dobrý příklad
Táta nikdy mámu nedržel za ruku
Pro mámu bylo se vším těžké se vyrovnat
Táta se nikdy nechoval jako chlap

Obcházela jsem to, zlomená
Citově zamrzlá
Pokračovala, nechápala

Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses zranil?
Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses musel plazit ve špíně?
Až doteď v mém životě mraky blokovaly slunce
Jak můžeš někoho milovat?

Vždycky jsem byla to vyvolené dítě
Stala jsem se jejich největším skandálem
Říkali mi, že nemám šanci přežít
Ale přeživší je moje druhé jméno

Obcházela jsem to, doufajíc
Jen těžko se s tím vypořádávala
Pokračovala, nechápala

Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses zranil?
Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses musel plazit ve špíně?
Až doteď v mém životě mraky blokovaly slunce
Jak můžeš někoho milovat?

Je těžké mluvit, když máš říct, co je tam hluboko uvnitř
Je těžké říct pravdu, když jsi vždycky jenom lhal

Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses zranil?
Jak můžeš někoho milovat, aniž by ses musel plazit ve špíně?
Až doteď v mém životě mraky blokovaly slunce
Jak můžeš někoho milovat?

Jak můžeš někoho milovat, a zařídit, aby to přetrvalo?
Jak můžeš někoho milovat, a nezakopávat přitom o minulost?
Až doteď v mém životě mraky blokovaly slunce
Jak můžeš někoho milovat?

Love is like a brick - you can build a house or sink a dead body

Rozhodla jsem se začátek nové F1 sezóny oslavit krátkým článkem s mým nejoblíbenějším pairingem (a netvrďte mi, že jste nevěděli, že jsem zasloužilá fanynka slashe!), protože dnes se KONEČNĚ objevily jejich první společné fotky. Vrána k vráně sedá, rovný kšilt rovného kšilta si hledá...:D

Na začátek si dovolím pochlubit se s bannerem k mojí povídce, která je první v mnoha ohledech. Je to moje první vícedílovka v angličtině, a taky první vícedílovka s tímhle pairingem. Proč píšu v angličtině? Protože challenge accepted.:D Možná to pak přeložím do češtiny a zveřejním na svém povídkovém blogu, to se ještě uvidí.
A teď už k oněm dnešním fotkám...

...a protože mám fakt radost, tak ještě několik mojich starších, nejoblíbenějších...

Něco málo z mé tvorby

Pár ukázek mého čmárání - ty obrázky jsou staré v rozmezí jednoho až šesti roků. Některé vznikly v rámci úkolu na výtvarce, jiné jenom jako takové to domácí tvoření.

"Nos a kytky", aneb jak nám paní učitelka zadala nakreslit květiny a já protestovala.

Skicy tuží, ty jsem taky upřímně nenáviděla...:D

A tady už nám začíná domácí tvořeníčko. Jako první Fernando Alonso.

Jako druhá Alissa White-Gluz.

A na jeden skok zpět do školy - překreslený obal knihy Cesta Zpátky od mého milovaného E. M. Remarqua.

Lou Gevorkian, vzniklá z nudy před maturitou (ano, někdo se skutečně před maturitou může nudit, například já).

Amelia Arsenic - bylo mi líto peněz za plakát, takže jsem si jí radši nakreslila.

A končíme obrázkem - dárkem. Tohle vzniklo pro mojí kamarádku, prostě jen tak.

Písničkový dotazník

Dotazníkům zrovna dvakrát neholduju, ale mám dva oblíbené, ke kterým se vždycky ráda vrátím. Tohle je jeden z nich. Jeho pravidla jsem jednoduchá - vyberete jednoho interpreta a na otázky pak musíte odpovídat pouze názvy jeho písniček. Já vybírám Angelspit a Thousand Foot Krutch

1. Angelspit

1. Jsi muž nebo žena?

Princess Chaos

2. Jak by ses popsal?

Skinny Little Bitch

3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?

Hyperlust :D

4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?

Wreak Havoc

5. Jak bys popsal svůj současný vztah?

Create Desire

6. Kde bys právě teď chtěl být?

On Earth

7. Jaký máš pocit z lásky?

Channel Hell

8. Jaký je tvůj život?

As It Is In Heaven

9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?

Let Them Eat Distortion

10. Řekni něco moudrého.

Fuck Fashion

 

2. Thousand Foot Krutch

 

 

 

1. Jsi muž nebo žena?

Puppet

2. Jak by ses popsal?

Ordinary

3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?

The Safest Place

4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?

Falls Apart

5. Jak bys popsal svůj současný vztah?

New Drug

6. Kde bys právě teď chtěl být?

Already Home

7. Jaký máš pocit z lásky?

Wish You Well

8. Jaký je tvůj život?

Outta Control

9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?

Learn To Breathe

10. Řekni něco moudrého.

What Do We Know

Hitparáda mých nejoblíbenějších písniček - 2. část

Platí to samé co pro první díl, pořadí je prostě tak, jak mě to napadlo.:)

1. Peter Nagy - Revolver a Muzika

Co se týče Petera, mohla bych sem dát těch písniček nejmíň tucet. A to zejména díky textům. Samozřejmě, stejně jako se mistr tesař utne, má občas i Peter výkyvy - to jenom pro ty, co by si hned vzpomněli na děsnosti typu Sme Svoji. Ale jinak mám kolikrát pocit, že poslouchám zhudebněné básně, a spoustu frází z jeho písniček s oblibou používám jako motta. Jenom pár příkladů:
"Pádime za slobodou, už vedieme sto bodov, v šialenej túžbe slobodu sme - dávno predbehli."
"Sme už starí na rozprávky, ale zase mladí na prehry. Nekŕmte nás tým, čo bolo a čo bude."
"Svet je pekný iba pokiaľ si na svete."
"Svet je veľký zadok rozdelený na dve, každá polka tvrdí, že tá druhá smrdí, ale svet je krásny zadok, všetko na ňom sedí."
...a mohla bych pokračovat, jak jsem řekla, dál a dál.:) Tak na závěr jenom moje oblíbená pasáž z Revolver a Muzika: "Bola by sa škoda strielať kým nedošli sme po refrén."

2. Evanescence - Tourniquet

Nejsem nijak extra velký fanda Evanescence, respektive od té doby, co nejdřív odešel Ben Moody a pak i zbytek skupiny. Od té doby je to všechno akorát o tom, jak dobře Amy zazpívá, ty písničky samy o sobě zkrátka až moc šustí papírem. Tahle písnička z prvního alba, to je prostě majstrštyk, a kdyby na to mělo dojít (jako že nepředpokládám, že by došlo), Evanescence nezavrhnu už jenom kvůli ní. 

3. Slipknot - Psychosocial

Když už jsme zahráli na tu tvrdší notu, musím sem dát i písničku, u které si obvykle vybíjím vztek a frustraci (a cvičím growling a screaming :D). Myslete si o Slipknot co chcete, tahle písnička je prostě nářez jako blázen.

4. HIM - Pretending

Vždycky jsem si říkala, jestli jsem normální, když u poslechu některých písniček HIM doopravdy cítím bolest. Takovou tu tupou, neurčitou. Jak jsem časem zjistila, možná skutečně nejsem normální, ale nejsem rozhodně jediná, to svým způsobem uklidňuje - když blbnout, tak kolektivně.:D Podle mě je to zrovna taková ta zvláštní naléhavost, která vás chytne do spárů a nepustí, a dotýká se vašeho nitra, co dělá písničku zážitkem. A soudě podle hysterických reakcí mnoha fanynek, HIM mají zrovna pro tyhle songy nějaký zvláštní talent.

5. Tracktor Bowling - Umirat

A aby to tu nebyla pánská jízda, uzavřeme dnešní pětici písničkou, kterou znám v podstatě od té doby, co jsem si pořídila lastko, takže nějakých šest let. Tracktor Bowling byli vlastně první ruská skupina, která mě vážně chytla a kterou jsem začala poslouchat (ano, ještě dříve než Slot), a bylo to právě díky téhle písničce. To, že je k ní video o mé milované Pripjati, je jenom taková třešnička na dortu.

Dream on, dream on

Poslední dva dny se mi zdají úžasně živé sny. A dneska kromě toho, že byly úžasně živé, byly i krásné, hlavně ten první.
Sen ze včerejška byl docela vtipný a vlastně vznikl z toho ranního stavu, kdy už nespíte, ale ani nejste vzhůru. Probudily mě spolubydlící kolem sedmé, a jak jsem začala usínat, zdál se mi sen, že ležím klasicky dál ve své posteli, chci spát, a najednou někdo vysypal bordel (asi kafe nebo tak něco) hned u našich dveří, a jedna ze spolubydlících to začala vysávat. Začala jsem na ní ječet, ať jde do prdele, že chci spát, že bych to vyluxovala až vstanu. Skončilo to tak, že jsme na sebe ječely jak Viktorky u splavu.:D Když jsem to ráno říkala druhé spolubydle, přiznala se, že v koupelně objevila velkého pavouka, a vzhledem ke své arachnofóbii neměla jinou možnost než ho jít vysát. Ale nikdo na ní prý nepořvával.:))
Další sen se mi zdál dnes někdy nad ránem. Zdálo se mi, že jsem se v jedné restauraci, kam jsem zašla před představením (nebudu říkat jakým, to tak, abyste poznali protagonisty mého snu - i když ti, co mě znají blíže, si asi domyslí), potkala dvě osoby z toho představení, na které jsem se chystala - tedy prvně tam seděl jenom jeden (O.), ten druhý (I.) přišel až později. Nepamatuju si jak, ale dala jsem se s O. do řeči a úžasně jsme si rozuměli - znáte takový ten super pocit, když potkáte někoho, s kým si okamžitě sednete a mohli byste spolu prokecat hodiny a hodiny? Tak přesně takové to bylo. I. nám to potom trochu kazil, byl takový nenaložený a spíš na mě vrčel než že by se se mnou bavil:D, ale nemohl mi zkazit náladu. Velká škoda, že se mi ten sen nestihl dozdát... Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsme se s O. potkali i po představení, ale dál už nic. Aspoň si můžu optimisticky představovat, že mě poznal a pokračovali jsme v našem příjemném rozhovoru.:D
Třetí sen si pamatuju ze všech nejhůř, bohužel. Ani pořádně nevím, jestli jsem byla jednou z účastnic snu, nebo jsem byla jenom nezávislý pozorovatel. Nicméně v jednu chvíli jsem byla jakási studentka bůhvíjaké konzervatoře, která pomáhala kamarádce s přípravou na vystoupení - já i učitelka jsme věděli, že je skvělá, a že vystoupení všechny posadí na prdel, ale pořád jí nešla poslední část choreografie. Na generálku a vystoupení nakonec přišla ještě další parta kamarádů, kteří původně nesměli přijít, ale ta učitelka je zavolala, že to třeba pomůže. Pomohlo - a není nic lepšího než se probudit po úžasném happy endu.:)
Podle snáře mě prý čekají příjemné zážitky. Sem s nimi, těch není nikdy dost!