Osobnosti roku 2012

Tak, a máme tu první "rekapitulační" žebříček, protože právě prožívám party hard moment v obýváku s rumem a televizí, takže ideální příležitost - o to větší, že kousek ode mě se válí učení. Takže, jdeme na to.

1. místo - Trevor McNevan
Nemohl to být nikdo jiný. A to jsem s ním letos, stejně jako každý rok, viděla naprosté minimum rozhovorů. Tohle místo dostal prostě jenom za poselství a inspiraci, kterou posílá skrze koncerty a své písně samotné. Protože se mnou byly pokaždé, když mi bylo letos nejhůř. Protože it's not a joke, I've felt as messed up as you do...

2. místo - Fernando Alonso
Tahle sezóna mě málem stála zdraví. A hlavně to bylo poprvé, co mě můj šestý smysl zklamal a zrovna jako na potvoru to bylo zklamání, které jsem po tak nádherné sezóně opravdu nepotřebovala. Už někdy v únoru jsem tvrdila, že letošním mistrem bude právě Fernando - a jak se mi všichni smáli, zvlášť po prvním závodě. A najednou hle, kdo nám to vedl o letní pauze o čtyřicet bodů? Bohužel, nebylo mi přáno se konečně dočkat, Fernando se nejmladším trojnásobným šampionem nestal - co hůř, nebylo to jeho vinou. Možná právě proto, jsem si doteď neuvědomila, že je šampionem někdo jiný. Druhé místo je hlavně za to, že jsem díky němu opět objevila ztracenou vášeň pro F1, kterou jsem od odchodu Jacquese Villeneuva nějak nemohla a nemohla najít...

3. místo - Amelia Arsenic
Už jenom proto, že moje bakalářka se bude týkat industriální hudby.:D Letos se mi splnil jeden z mých snů - vidět Angelspit, a tedy hlavně Amelii, naživo, a byl to nepopsatelný zážitek. Jestliže z fotek a videí mi přišla úžasná, tak naživo byla ještě tak stokrát úžasnější. Není nad to, když je zajímavý a inspirativní člověk navíc milý a vstřícný a zůstává stát nohama na zemi.
Vždycky mi přišlo hrozně uhozené, když někdo říkal o někom slavném, že ho pro život určitým způsobem inspiroval. Po letošku chápu.

hello my name is

Kdybych šla na Silvestra někam pařit, měla bych díky Ježíškovi i ten správný outfit.
Ale jelikož budu na Silvestra sedět doma, učit se a koukat s našima na televizi (a popíjet u toho tak leda rum s colou), mohla jsem si akorát dneska sama pro sebe zapózovat.

TO datum, které už jistě všem leze krkem, a které jsme všichni více či méně šťastně přežili

Na 21. 12. mě bavila zejména jedna věc. Pozorovat zklamané reakce těch, kteří věřili, že konec světa doopravdy bude (ano, skutečně tomu někdo věřil, dokonce víc lidí, než je mi milé). Já tento den strávila poflakováním se a koukám na Changing Channels, protože...

...a tenhle díl je vlastně okrajově tématický i s Vánocemi (už jsem zmiňovala, jak strašně postavu Trickstera/Gabriela zbožňuju a jak se teď kvůli tomu blbečkovi u všech variant vánočních legend usmívám jako debil, protože s ním to je představa k popukání?)

No, a mimo jiné jsem opět měla po ruce foťák, abych na ten konec světa měla nějakou památku. Nic výjimečného se nestalo, tak jsem si aspoň zdokumentovala svojí růžovo-fialovou záplavu, než se to zase vymeje. Do nového roku přemýšlím o změně na zrzavo-rudou.

Co jsem nejvíc poslouchala v druhé půlce roku 2012

A je tu další článek rekapitulující moje nejposlouchanější singly. Kolem Silvestra plánuju udělat trochu víc rekapitulujících článků, nejen co se týče hudby, ale i třeba filmů, seriálů, osobností atd. (tedy, pokud bude čas), takže tenhle, vzhledem k tomu, že se vztahuje k půlroku, píšu o něco s předstihem.

1. Sick Puppies - You're Going Down
Že jsem se do téhle skupiny skrze tuhle písničku beznadějně zamilovala, jsem vám dala vědět už v minulém článku. Takže kdo si jí neposlechl v něm, může tu chybu napravit teď.:)

2. Thousand Foot Krutch - We Are
O Thousand Foot Krutch bude ještě hodně řeč, a to nejen v tomhle článku, jelikož TFK jsou pro mě skupinou roku 2012 a jejich nové album The End Is Where We Begin je prostě... Neuvěřitelná nahrávka. A proč jsem z něj poslouchala nejvíc zrovna We Are? Když pominu tu naprosto chytlavou melodii, tak její text mi hrozně evokuje Supernatural, což je další moje letošní obrovská láska.:D Ale jen posuďte (pokud tedy tento seriál znáte): "But I can't just sit here and watch it, if we don't stop it no one will - We are the ones, we are the guns and we will ride, we are the voice of the song unsung; We are the change, we are the chains that hold us, we are the choice, we are the strong, we are one." Já prostě úplně vidím Winchesterovi, jak spolu s Impalou jedou nakopat zadek pár démonům.:))

3. Incubite - Glowstix, Neon & Blood
Narazila jsem na ní náhodou při prohlížení videí moji girl crush Pong Dance Queen. Je to ohromně chytlavá taneční záležitost a například na nudnou cestu domů ze školy neznám do kroku nic lepšího.:)

4. Thousand Foot Krutch - The End Is Where We Begin
+ 5. Courtesy Call
Jak jsem slibovala, TFK skutečně tomuhle žebříčku vládnou. Obě písničky, které první pětku uzavírají, mám ráda paradoxně ze stejného důvodu, i když jsou každá jiná - TFK zde úžasně míchají změny tempa i melodie, obě písničky jsou úžasně mnohovrstevné a zejména TEIWWB má i nádherný text.

Sick Puppies

OK, myslím, že je načase seznámit vás se skupinou, na které si už víc jak měsíc ujíždím. Sick Puppies jsem objevila díky doporučením na youtube - písnička s divně klišoidním názvem "You're Going Down", ve výřezu videa celkem sexy basistka (která už tam teď bohužel není), i řekla jsem si, co by ne. A byla to láska na první poslech, už jenom proto, že mi Shimův hlas přišel "prostě sexy" (ano, zpěvák se skutečně jmenuje Shimon alias Shim - s kamarádkou jsme se nad tím královsky pobavily, ale mě se to aspoň hodilo do povídky :D).

Definuj mi, co je pro tebe válka
Podle mě je to to, co děláme, když se nudíme
Cítím, jak z asfaltu stoupá horko
A zvyšuje mojí touhu
Protože jsem nabuzený, mimo kontrolu
Takže jestli boj, tak jdeme na to
Být tebou, nevsadil bych prachy na toho druhého
Kdybys věděl to, co já vím, že vím

Už dlouho se to blížilo
A karta se otáčí
Protože jeden z nás padne
Neutíkám
Tentokrát je to trochu jiné
Protože jeden z nás padne

Definuj mi, co je pro tebe zábava
Je to sex, drogy nebo zbraně?
Cítím, jak z asfaltu stoupá horko
Tak se připrav na další kolo
Vydáme se na cestu po stezce paměti
Ta slova se mi stále opakují v hlavě
Můžeš se tvářit, že je to pořád dokola
Ale nekňuč jako děvka, až ucítíš bolest

Těžko tohle za ten boj stojí
Ale je to přesně ta malicherná blbost, kterou nedokážu ignorovat
Když moje pěst zasáhne tvůj obličej, a tvůj obličej zasáhne podlahu

Bude se to blížit dlouho
Vsadím se, že teď už chápeš, co chci říct
Protože já nikdy...
Budeš to ty, kdo padne

Takže jsem se rozhodla zkusmo si stáhnout jejich dvě alba a "uvidíme, co to udělá". Dressed up as life mě tedy dost zklamalo, zaujaly mě na něm všehovšudy tři písničky, ale Tri-polar už dopadlo podstatně lépe - i když pořád to není žádná extratřída, ale SP jsou natolik odlišní od čehokoliv ostatního, co poslouchám, že si prostě jenom užívám to objevování a to, že ta hudba mi často úplně nesedí, ani nevnímám.

Namátkou moje další oblíbené kousky:

So what, I lied
But the truth would've been suicide
Monogamy is all she wants from me
But I see my life
And it's way too short
Don't blame me for not being subservient to others' needs
I'm at the point where honesty just doesn't fucking work for me

Postavil jsem si rozhlednu z kamenů mých roků, je čas být vysoko nad věcí

Poslušně hlásím, že ač to tak možná nevypadá, ještě nejsem úplně kaput.
I když je fakt, že třeťák na výšce začíná nebezpečně připomínat čtvrťák na gymplu, což může být děsivé a smutné hned z několika důvodů.

Zkrátka času je málo a bude ho ještě míň. Jen tak tak stíhám  nejen psát eseje, ale i navštěvovat příbuzné a kamarády. Prahu jsem si proto letos musela odbýt nezvykle brzo hned na první adventní neděli a netradičně bez maminky. Domů se na otočku tento víkend sice podívám, ale jinak se dá říct, že s mojí milou rodinou se teď nějaké tři týdny neuvidím.

Ale na druhou stranu za jeden žrout času jsem velmi ráda. Ne, zklamu vás, nenašla jsem si po té spoustě let přítele (i když i v tomto směru by bylo poslední dobou možná něco málo k napsání), ale "do roka a do dne" se vracím na místo činu - na vánoční trhy na brněnském výstavišti. A nemusím zdůrazňovat, jak hrozně moc se těším. Což mě přivádí na myšlenku - nikdy nechoďte den před nástupem do práce za kamarádkou s tím, že po hodině se zvednete. Momentálně tady sedím s turbanem na hlavě (jako na potvoru se dnes všichni spolubydlící rozhodli blokovat koupelnu pozdě večer) a pozoruju, jak se mi čas vyhrazený pro spánek nemilosrdně krátí. Ale když člověku to někdy zkrátka nedá.

Tak si užívejte advent aspoň zhruba tak dobře jako já a snad se zvládnu ozvat ještě před Vánoci.:)