sobota 20. dubna 2013

Living In A Chaos aneb srdcová záležitost

Někteří z vás možná ví, kde se vzal název blogu "Living In A Chaos", pro ty, kteří neví, pak mám písničku, kterou si určitě musí poslechnout.:))


Offs miluju už... No, snad celý život. A tak, když jsem před mnoha a mnoha roky zakládala svůj první mail (mám ho dodnes, mimochodem!), jméno "Dexter" byla jasná volba. Tuším, že mi tehdy bylo jedenáct. O pět let později jsem přišla na tak úžasnou vychytávku jakou byla služba sblog, což byly blogy pod doménou seznamu, a zatoužila jsem mít vlastní. Adresa byla daná, ta byla podle mé mailové adresy. Tím pádem byla jasná i má přezdívka, musela to být prostě Dextra (která se mě vlastně drží doteď a ze všech svých přezdívek jí mám asi nejradši). A jaký název pro blog? Opět u mě v té době frčeli Offs, takže název podle jejich pisničky se přímo nabízel. A to je přitom z alba, které jsem dostala k Vánocům, když mi bylo 14, takže to nebyla žádná nová záležitost.
Proč tu teda vůbec píšu článek o téhle skupině?

pátek 19. dubna 2013

Kasabian - Days Are Forgotten

Znáte ty písničky, které se vám vlastně nelíbí, ale časem líbit začnou? Tohle je jedna z nich. Pamatuju si, že jeden čas (nevím přesně kdy, ale mám takové tušení, že už je to nějaký ten pátek) jsem na Kasabian neustále narážela na internetu i v časopisech, a už jenom podle toho názvu a vzezření členů kapely jsem věděla, že tohle je přesně ta hudba, kterou jsem nikdy neposlouchala a nikdy poslouchat nebudu, protože jde zcela mimo moje chápání... Není to moc ze stejného těsta, ale stejně jsem na tom i s kapelami Kaiser Chiefs, Keane, Coldplay a určitě bych si ještě na nějaké vzpomněla (tedy, Coldplay jsem možná mohla vynechat, protože u nich mě ta hudba prostě jenom nepředstavitelně nudí - a teď mě třeba ukamenujte :D).
Každopádně jsem asi před dvěma měsíci, když jsem byla nemocná a už se doma fakt hodně nudila, koukala na nějaké hudební kanály a zrovna dávali sestřih z koncertů různých kapel, mezi nimi právě i Kasabian. Tak jsem si řekla, že si rozšířím hudební obzory a nechám to běžet. Nebyl to můj šálek čaje, ale jednou za čas je fajn poslechnout si něco, co jde jinak úplně mimo, takže jsem to nechala dohrát až do konce. Pak mě napadlo, že by mě zajímalo, jak zní studiová verze... No a nějak se mi to začalo líbit.:D


neděle 14. dubna 2013

Gotta keep movin' & 30 day shred

Jelikož už minulé léto jsem s hrůzou zjistila, že některé oblečení už nedopnu, přes podzim se to díky tělocviku ve škole zlepšilo a po Vánocích byla všechna ta hrůza zpátky, rozhodla jsem se začít znovu poctivě cvičit a sportovat jako dřív - před nástupem na vysokou jsem hrála floorball a cvičila doma takové ty klasické cviky na udržení kondice a na postavě to bylo znát:


S přestupem na vysokou školu jsem se ale na pohyb prakticky úplně vykvákla - můj prakticky jediný pohyb byla pětiminutová cesta z koleje do školy a zpátky. Sice jsem si tenhle první rok (který jsem ještě byla v Ústí a ne v Brně) zapsala jako tělocvik posilovnu, ale tam to probíhalo dost volným stylem a většinu těch hodin jsem stejně prokecala se spolužáky. Plus nevím, jaké zkušenosti máte vy :) , ale s přestupem na vysokou se mi dost zásadně zhoršilo stravování - doma, i když to člověku nepřijde, je prostě vždycky navařeno, nebo je aspoň "na skladě" něco, z čeho se uvařit dá; to na koleji šlo jen s velkou námahou, takže bagety a fast food to jistily. Naštěstí se to stravování dost zlepšilo poté, co jsem přešla do Brna a na privátě bydlela s holčinou, která byla blázen do zdravého životního stylu, takže mě v tomhle ohledu trochu nakopávala. Teda, jenom, co se týče toho jídla - s pohybem to začalo být ještě horší. Nicméně jsem se záhy rozhodla, že takhle to dál nejde, začala znovu cvičit aspoň doma a tělo si naštěstí rychle zvyklo znovu; navíc jsem v druháku začala v rámci tělocviku chodit na sebeobranu, takže se všechno zdálo v nejlepším pořádku a asi i bylo. Jenže pak tělocvik skončil, nový se mi zapsat nepovedl... A já usnula na vavřínech. Z toho jsem se probrala až právě to minulé léto, kdy jsem nejdřív podle oblečení a pak i podle fotek poznala, že jsem nejen nabrala všechno zpátky i s nějakým bonusem navíc, ale i přišla o kondičku.

sobota 6. dubna 2013

Slot - Angel Ili Demon

Nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký singl Slot takhle dostal. Možná naposledy Lego? Ale spíš se tady vracím až do dob singlu Mjortvyje Zvjozdy, tedy v podstatě do dob, kdy jsem Slot objevila a na první poslech se zamilovala. Taky jsem si, stejně jako u jejich novinky, říkala "Co to sakra je?", ale pak jsem si to pustila znova a ono to začalo být nějak chytlavé...:D Kdyby někoho zajímal text, kde jinde ho hledat než na slot-band.blog.cz.;)


A když už jsme u Slot, tak si dáme ještě jednu z jejich zatím posledního alba, na kterou si také vždycky u Angel Ili Demon vzpomenu, i když si vlastně podobné nejsou (jó, asociace mají různé cesty).


čtvrtek 4. dubna 2013

Alba mého dětství a prvních -nácti let

Mám občas záchvaty nostalgie, jak jste si jistě už mohli všimnout, pokud můj blog čtete pravidelně, a nedávno se dostavil další takový. Tentokrát to ale vlastně byla náhoda - neměla jsem si už co pouštět ke cvičení (zoufale mě nebaví cvičit na stále stejnou hudbu, a ono po víc jak půl roce prakticky každodenního cvičení už vážně není moc z čeho brát), takže jsem sáhla po starých CDčkách, které jsem v některých případech neslyšela už... No, takových sedm let, ne-li víc, to bude. A zjistila jsem, že z některých z nich jsem i dnes stále tak nadšená, jako jsem byla ve svých telecích letech, možná dokonce v některých případech i o něco víc. A jak už víte, o hudební tipy já se dělím ráda.:)

Team - Mám Na Teba Chuť
Team si ráda poslechnu i dneska, ale spíš výjimečně a jenom některé písničky. Byly ale doby, kdy jsem Team a Haberu vážně zbožňovala, a bylo to zejména kvůli tomuhle albu. Dokonce si ještě pamatuju, proč jsem si tohle album kupovala - byla jsem tehdy zblázněná do písničky Chcem sa ťa nadýchnuť. A byla to koupě, která se stoprocentně vyplatila; poslouchala jsem to CD tak často a tak pořád dokola, že si dokonce ještě dnes, i když jsem ho už tolik let neslyšela, pořád pamatuju texty nejméně poloviny písniček - a dokonce jsem si s menšími mezerami pamatovala i pořadí.:D Myslím, že tohle CD mi ještě v přehrávači nějaký ten pátek vydrží, protože i když ke konci (před bonusem) trochu ztrácí dech, pořád je to krásně vyrovnané album. A vybrat nejoblíbenější písničky bude asi sakra těžké. No ale jdeme na to...



...ještě by sem přišla písnička Vojny mužov so ženami, ale ta bohužel na youtube není.