Někteří z vás ví, že jsem se po čtyřech letech studia dopatlala ke státnicím a vlastně jsem vám z nich tu chtěla napsat obsáhlejší reportáž, ale nejdřív nebyl čas (slavení mělo přednost a taky jsem byla pár dní bez netu) a pak nálada - to mě čekaly přijímačky a až tehdy jsem si vlastně uvědomila, že na těch státnicích vlastně až tak nezáleželo - někdo prostě září v září, ale jestli neudělám přijímačky, tak jsem taky mohla dozářit hodně rychle. Přijímačky byly vážně hrůza a nehodlám už o nich mluvit víc, než je nutné, jsou zážitky, na které ráda zapomenu a tohle je z většiny jeden z nich. O to víc mě šokoval výsledek, který mi dnes přišel - přijali mě! Neuvěřitelně se mi ulevilo, spadl ze mě všechen stres posledních dní. Myslím, že ten příšerný stav "co teď?" zažil asi každý, kdo vylezl ze školy a zjistil, že všechny jistoty jsou najednou v tahu. Ale tohle už je pryč a mě se zase o něco lépe dýchá.
Už dlouho si říkám, že bych taky měla pořídit nějaké nové fotky, protože z posledního měsíce nemám vlastně skoro žádné. Zaprvé na nějaké akce nebo setkávání nebyl moc čas, protože pokud jsem nepsala bakalářku, šprtala jsem se na státnice, a pokud jsem se nešprtala na státnice, šprtala jsem na přijímačky. Ale stihly jsme při prvním náznaku pěkného počasí (což letos trvalo opravdu dlouho) podniknout první výpravu na Petrov...
