Moje seznámení s Ústím rozhodně neproběhlo ideálně, protože jsem tam šla jenom proto, že mě nikam jinam nevzali a UJEP byla jediná slušnější škola, která vypisovala druhé kolo přijímaček do jiných než matematicky zaměřených oborů. U přijímaček jsem sice zazářila znalostmi i vtipem, ale pak přišly další komplikace v získávání kolejí (mají tam na to "úžasnej systém") a deprese z toho, že budu ve městě, které je až na druhé straně republiky. Skončila jsem na koleji K1, což je druhá nejhnusnější kolej, v hnusném pokoji, ale zase měl v názvu sedmičku (sedmé patro, třetí pokoj), což je moje šťastné číslo. A skutečně šťastné bylo, i když spolubydlící nebyly ideální, pořád to bylo super. Dokonce jsem si mezi nimi našla kamarádku na delší dobu než na ten rok, co jsem tam byla.
Ne, tohle nebyla ta kamarádka.:) Nicméně že se v Ústí kalilo, až to zdravé nebylo, je naprostá pravda. Holt koleje.:D Navíc naproti nám bydlela parta kluků, jejímž členem byl i můj spolužák, takže se část našeho pokoje brzo k jejich akcím přidávala tak nějak automaticky. Chodby na K1 nebyly pro větší kalby úplně ideální, zato široké chodby na K3, to bylo jiné žrádlo. První tři fotky jsou právě odtud, z jedné konkrétní akce, tzv. předvánoční chodbapařty.
