S Františkem Nepilem, respektive jeho tvorbou, se setkal pravděpodobně každý už na základce. Je ale už otázka, kolik z vás si jeho jméno vůbec zapamatovalo, nebo kolik vás od něj aspoň něco přečetlo. Já si ho zapamatovala díky tomu, že jsme měli v čítance dvě ukázky z jeho knížky Dobré a ještě lepší jitro, které mi obě přišly vtipné a čtivé. K přečtení celé knížky jsem se ale dostala z různých důvodů až tohle léto. A jelikož si myslím, že na tuhle knížku (píšu záměrně "knížku", protože říkat takové roztomilé a malé knížce "kniha" by se ani nehodilo) nemá valnou cenu psát recenze nebo se jí snažit nějak hodnotit, zkrátka vám buď sedne nebo ne, dávám k dobrému pár úryvků, které jsem si z ní vypsala.
"Nápady, ty nejsou tak nedostupné, jak se myslívá. I když na druhé straně člověk často prosí Múzu, nebo co mu to pořád lítá po pokoji, a prosí ji se sepjatýma rukama, a nápad ne a ne přijít. Ale napsat, tedy rozepsat a dopsat ten nápad do potřebného počtu stránek a do pointy a napsat ho tak, aby neříkal jedno a totéž - to jsou tedy galeje!"
"Opravdický návštěvnický kozák umí poznat, kdy byl fotbal čajíčkovej a kdy to byla bramboračka, umí rozlišit dělovku od žíně, šouráka, pecky, bomby, jedovky a pumelice a při gólu ví, zda ho tam hráč šoupnul nebo smrknul. Nesmí říkat takové gramatické nesmysly, jako že někdo "střelil vedle", protože opravdický profík zavrčí, 'že by ta branka musela zívnout'."
"Navečer si tedy připravil lodní zvon - nevím, jak k němu přišel, ale je to strašný lodní zvon, ten má takový zvuk, že by to potopilo nepřátelský torpédoborec."
"Víte, spisování je pro život dobré i v tom, že se naučíte polykat kritiku. Mám spoustu známých, kteří jsou zhrouceni, když je vedoucí zpucuje. A to je zpucuje mezi čtyřma očima. Nebo na schůzi, před padesáti nebo osmdesáti přítomnými. Kdo začne psát, musí počítat s tím, že kritik, kterému se nezamlouvá, považuje za svou povinnost sdělit pomocí tisku minimálně sto padesáti tisícům čtenářů, že je mamlas."
"Stalo se to už tak dávno, že se mezitím jistě už provdala, a doufám, že dobře. Já však chodím dodnes po světě s jizvičkou studu, že jsem byl v jejím životě asi první, kdo ji poučil, že proti hrubosti a zvůli nebývá vždy zastání. A tak jsem toho malého vandálka povzbudil, že ničit a ubližovat se dá snadňounce, když se kolem procházejí svědci buď lhostejní, nebo takoví, co raději mlčí, než aby se pustili do hlučné debaty s jeho matinkou, která by se třeba odněkud vynořila. Mamičky často totiž brání své malé hrubiánky, aniž by dobře znaly a posoudily jejich skutky. Nedojde jim, tak jako nedošlo mě, že v takovém okamžiku zavlažují pro tento svět další černé poupátko brutality. A protože bývají mladé, už vůbec jim nedojde, že budou první, kdo si k němu přivoní, až bude v plné síle."
"Knihy, které jednou přečtete a ony vám zůstanou v těle jako bludná střela."
"On se totiž sám sobě málokdo vyvede tak, jak o tom za mlada snil a jak tomu kdysi všechno nasvědčovalo."
"Domácí obyvatelé i výletníci se prostě dojemně shodují v tom, že vlast je jen tam, kde se za to platí vstupné. A k jejich cti a chvále nepopírám, že snad opravdu ještě nikoho nenapadlo vyvézt propálená kamna na nádvoří Karlova Týna ani na Karlův most."
"Počasí, jak víte, se dělí na krásné, nevalné a psí. V krásném počasí se dá například sklízet, v nevalném se sklízet musí a psí počasí je za trest."
