čtvrtek 31. července 2014

Chvála slunci a modré obloze (a octanu)


Z chaty jsem už nějaký ten den zpátky, ale nějak jsem neměla energii a ostatně ani pořádně čas na to něco napsat. Teď sice nevím, co budu psát, ale prostě mám strašnou chuť něco napsat.:D
Chata byla jako vždy super, i když už jsem zažila i lepší ročníky. Ale pořád je to samozřejmě ráj na zemi.:) Jen asi budu muset příště trochu přemýšlet, koho budu zvát a jak moc přísná budu na vlastní kamarádky. Ale to jen takový detail.:) Měly jsme NÁDHERNÉ počasí - nebylo moc horko, ale ani zima, až na jednu dlouhatánskou bouřku se nám počasí vlastně nezkazilo, takže jsme každý den byly plavat. Zároveň jsme mohly chodit po výletech a dokonce jsme po dlouhých pěti letech našly v lese houby - moc jich sice nebylo, ale zato to byly takové úlovky jako bedly, kozák, růžovky atd. Sice jsme z toho nakonec udělaly smaženici, protože jich bylo skutečně málo, ale byla to sakra dobrá smaženice.:D Taky byla spousta lesního ovoce - i když moje milované borůvky bohužel ne - takže došlo i na naše oblíbené palačinky s ovocem. A po večerech, kdy už sluníčko tolik nežhavilo, jsme grilovaly - prakticky všechno, co nám přišlo pod ruku.:D Zkrátka pravá letní pohoda, při které se dalo dělat všechno, co člověk chtěl a co k létu patří.:)


Akorát ten výlet na pláž nám trochu nevyšel, jelikož zrovna jako na potvoru bylo hodně mraků a tak nám byla trochu zima... Lepší to bylo s počasím na druhý pokus, když jsme šly na pláž v sobotu, ale to zase dopadlo špatně pro mě, jelikož jsem šlápla na včelu. Proto jsme nakonec z chaty vypadly už v neděli, i když původní plán byl odjezd v pondělí - ale cestu autobusem bych vážně nezvládla, takže jsem ráda využila nabídky kamarádky, která měla odvoz autem a nabídla mi, že můžu jet s ní. I tak jsem měla pocit, že mi noha upadne - v chatě nebylo vůbec nic, co bych si na ní mohla dát, kromě vodky (která suplovala alpu), a doma to nebylo o moc lepší, jelikož na fenystyl jsem měla jednou alergickou reakci a od té doby se mu radši vyhýbám. Naštěstí mám chytrou a hodnou paní doktorku, která mi doporučila octan - ani jsem nevěděla, že se už zase prodává. Chvála bohu za něj, protože v neděli a v pondělí jsem prakticky nemohla chodit - a v úterý mě čekal nástup do práce. V úterý jsem sice ještě pajdala, ale už se to začínalo zlepšovat, a v současnosti už můžu konečně chodit normálně, i když nohu ještě zahojenou nemám. Sice mi té včely bylo líto, skutečně jsem na ní nešlápla úmyslně, ale takhle zrasit nohu mi nemusela.:D

pondělí 14. července 2014

Expedice apalucha, loňský ročník

Už se zase blíží odjezd na moje nejoblíbenější dovolenkové místo - naší chatu na Slapech, o které jsem psala už minulý rok (kdo jste nečetli, tak TADY). V kontextu toho jsem si uvědomila, že jsem ani nepodala report z loňského roku. Tak tedy téměř s ročním zpožděním, ale šup na to.:)

Už cesta tam, jak vidíte na následujících dvou fotkách, byla velmi veselá. Jelikož z mé rodné hroudy nás jelo výjimečně hodně (4 lidi), rozhodla se kamarádka vzít auto. Byl to sice kumšt vejít se do auta i se všemi bágly, jelikož jsme se rozhodly využít soukromého odvozu pro přepravu všech zásob jídla i pití, abychom nemusely hned druhý den po příjezdu na nákup, ale nakonec jsme se kolem osmé ráno šťastně nalodily a vyrazily směr prázdniny.
Opět jsem se ukázala jako perfektní zmatkař a navigátor na baterky, i když jsem tuhle trasu jela už několikrát, už podruhé jsem zapomněla, že správně se má uhýbat až za Voticema, a tak jsem instruovala kamarádku-řidičku, aby sjela přímo do Votic. Chvilku jsme proto bloudily po městě a marně hledaly nějaký ukazatel. Když nám došel můj omyl, rozhodly jsme se tohohle nechtěného výletu využít aspoň pro nákup zbytku potravin, které nám chyběly. Holky se pak vydaly ještě hledat záchod, já jsem statečně čekala sama v autě a hlídala nákup.:D



Dorazily jsme v pořádku a celé, hned na úvod byly zaúkolovány sousedkou k posbírání asfaltu, který nám kvůli bouřce trochu zaneřádil zahradu, a oběd jsme si daly v místní restauraci - ano, v té, co se v ní natáčelo Ano, šéfe, ale která od té doby nejméně jednou (spíš myslím, že dvakrát nebo víckrát) změnila majitele a po velmi slibném rozjezdu se zase pomalu šine do vod průměrnosti a lehce tragické chuti. Dáme jí letos další šanci a uvidíme.
Největší část odpoledne nás zabavila hra twister, kterou jsme našly v chatičce. Sice nám chvíli trvalo, než jsme přišly na pravidla, jelikož k ní už dávno nebyl návod, ale nakonec jsme na ně přišly. Protáhly jsme si u toho i svaly, které jsme netušily, že máme.:D



Naše první kroky také mířily pochopitelně k vodě, zatím jenom "na kameny", jelikož už by se nevyplatilo chodit se koupat do vesnice. Proválely jsme tam beztak následující dva dny, jelikož bylo příšerné vedro a nic kloudného se ani pořádně dělat nedalo.


Večer jsme se bavily hrou na Partičku a já jenom doufám, že mě holky nestřelí, pokud se tady najdou...:D Je stejně zajímavé, jak jsou lidi ovlivnitelní televizí. Když jsem chtěla některé tyhle klasické divadelnické hry hrát dřív (chodila jsem od deseti let na dramaťák a značnou část her z Partičky znám odtud), tak se nikdo moc nadšeně netvářil. Hle, stačil jeden úspěšný pořad v televizi a najednou to byly nejoblíbenější hry týdne! :D I v našem podání měla největší úspěch seznamka.
Na první fotce první kolo, kde kamarádka měla uhodnout Tomáše Garrigue Masaryka, Barbie a Rafaela Nadala. (Já coby páté kolo u vozu jsem se rozhodla dělat Dana Dangla, takže jsem jenom natáčela, komandovala a smála se jak postižený lachtan.:D)


Druhá seznamka, které už jsem se účastnila jako jeden z hádaných. Poznali byste Madonnu, Castiela a Tweetyho? :D


Jak jsem psala, následující dny jsme toho mnoho nedělaly, jelikož bylo vedro k padnutí. Třetí den jsme se aspoň pokusily kolem osmé ráno vyrazit do lesa, ale bylo to pozdě - vedro bylo už když jsme vyrážely a rozhodně se to během dopoledne nezlepšilo, ani les nám nepomohl. Houbu jsme pochopitelně nenašly ani jednu, malin a jahod sem tam nějaký keřík.


Kdyby vás zajímalo, co se s tím ovocem pak dělo dál...:) Zkombinovaly jsme to ještě s ostružinami, co nám rostou na zahradě, aby toho bylo víc, kydly jsme do toho bílý jogurt a použily jako náplň do palačinek. Tradiční prázdninová bašta, co nikdy nezklame - i když to mohlo v tomto případě dopadnout všelijak, neboť jsme se nějak nemohly shodnout, jak je vlastně ten správný recept na palačinky.

úterý 1. července 2014

Zelená nebo modrá, ono je to jedno :)

Jelikož začíná léto, rozhodla jsem se pořídit si zase nějakou výraznou barvičku - a také radikálně zkrátit vlasy. Nikdy bych neřekla, že se k tomuhle kroku rozhoupu, ale stalo se. Až do mých cca devatenácti mi totiž vlasy prakticky nerostly, respektive rostly extrémně pomalu a maximálně lehce pod ramena, takže jsem skoro celou pubertu chodila ostřihaná na krátko. Pak se ale cosi zlomilo a vlasy si řekly "ok, trucovaly jsme dlouho", a začaly zničehonic růst. Umíte si představit mou upřímnou radost.:D No a dotáhly jsme to společně až na délku do pasu. I když se mi to strašně líbilo, tak mi to ale taky po čase začalo vadit - při mytí hlavy jsem si musela vlasy motat do osušky, protože ručníky tragicky nedostačovaly, prakticky pořád jsem nosila culík, protože jakmile jsem ho neměla, tak jsem měla vlasy úplně všude a za krkem přírodní dready, a další a další nepříjemnosti... Proto jsem si řekla, že kdy jindy než v létě, a vlasy šly dolů o celou polovinu. V první chvíli jsem měla trochu tendence se za to nenávidět, ale teď už jsem jenom nadšené. Fakt se mi nový sestřih líbí. A ty výhody, co to má! O sto kilo lehčí hlava, žádné složité rozčesávání a lovení vlasů zpod oblečení...:D
Co se týče barvičky, měla to být původně tyrkysová, ale nějak se nechtěla pořádně chytit, tak je to nakonec zelená. Tak či tak je to barva, kterou jsem ještě neměla, a aspoň mi ladí k očím.:D
První fotka je jediná hned ze dne, kdy jsem byla u kadeřnice, další fotky jsem pořídila druhý den ráno, když po mě chtěla nějaké fotky kamarádka.