pátek 17. října 2014

Jak to dopadlo s fanatickým fanouškem Nookie

Jak se občas některé věci seběhnou tak, že se vám chce brečet a smát se zároveň nad tou ironií...
V dubnu se fanatický fanoušek pokusil zabít zpěvačku jedné z mých nejoblíbenějších kapel, Nookie ze Slot (psala jsem o tom tady http://little-miss-catastrophe.blogspot.cz/2014/04/jako-ze-spatneho-filmu.html). Včera přišla zpráva, že v Petrohradě byl s Dmitrijem (jak se dotyčný jmenuje) ukončen soud a odsouzený se po poradě s právníkem rozhodl neodvolávat. Soud došel k závěru, že Dmitrij, který ve vazbě začal projevovat sebevražedné sklony, je nepříčetný, a proto nepůjde do vězení. Místo toho mu byla nařízena ústavní léčba, ze které bude moci odejít pouze, pokud si uvědomí svůj čin a projde nápravnou léčbou. Pak přejde na ambulantní léčbu a do konce života zůstane pod dohledem psychiatra, s možností opětovné hospitalizace, pokud tak psychiatr uzná za vhodné.
Těm z vás, co sledují zprávy, už možná dochází, proč se mi nad tímhle rozsudkem chtělo smát a brečet zároveň. Asi všichni, vzhledem k okázalé mediální masáži, už víme, co se stalo ve Žďáru, a jak se to stalo... (Mimochodem, říkala jsem si, jestli se toho u nás na Vysočině neděje v poslední době trochu moc - útok ve škole, mrtvá holka na skládce...) Samozřejmě neříkám, že Dmitrije pustí za rok domů a on okamžitě půjde a někomu (nedejbože znovu Nookie) něco udělá, ale to načasování v kontextu žďárského útoku skutečně nemohlo být ironičtější, a co vám budu říkat, trochu mě vyděsilo. Snad už je tahle kapitola definitivně uzavřená, a jestli Nookie někdy umře, tak to bude přirozenou cestou někdy za 70 let, s hromadou dětí a vnoučat okolo.
Jen tak na závěr, hymnou za uzdravení Nookie se stala píseň Boj, kterou se Slot rozhodli vydat jako nový singl. Fotky i těch pár záběrů vypadají super a už se na ten klip nepříčetně těším.:)

sobota 11. října 2014

Infected Rain - Lullaby

Jestli se vám zdá, že poslední dobou jsem zase přestala přispívat, tak to se vám nezdá, to máte pravdu.:) Buď mě drtí škola, nebo když už můžu psát, tak nechci - případ minulého víkendu, kdy jsem si říkala, že něco konečně napíšu, a pak jsem sice byla na internetu až do půlnoci, ale to jenom proto, že jsem sledovala, jak je na tom Jules Bianchi, a pokud bych měla něco napsat, tak by to dopadlo hodně špatně, protože jsem byla akorát hrozně vyděšená a bez nálady... Od minulé neděle u mě taky stoupla v oblibě tahle písnička, tak vám posílám aspoň tu, enjoy.:)



Chci ti zazpívat tuhle ukolébavku
Jsi doma, v pořádku a bezpečí
Chci ti zazpívat tuhle ukolébavku
Jsi doma, v pořádku a bezpečí

Nikdo už ti neublíží
Teď jsi v daleké a bezpečné zemi
Nikdo už ti neublíží
Teď jsi v daleké a bezpečné zemi

Zavři oči
Zapomeň na všechnu bolest a lži
Zavři oči
Obejmi ticho a hvězdy

Spi dál
Už nepřemýšlej
Roztáhni křídla
Jestli chceš lítat
Jsi v bezpečí, dokud sníš
Zavři oči

Zavři oči
Zapomeň na všechni bolest a lži
Zavři oči
Obejmi ticho a hvězdy
Vím, že není dost kamení
Které by se dalo hodit do nicoty
Skrze prach
Vím, že není dostatečná tma
Která by zakryla hořkou pravdu
Našich prázdných životů
Ale nemusíš přeplavat všechna moře
Aby sis zasloužil oceán
A nemusíš skákat z útesu
Aby ses naučil létat