Popěvkem z mého oblíbeného filmu Transamerica jsem se rozhodla uvést případ, kdy mě konečně nějaké na jiných blozích často rozebírané téma nakoplo k napsání něčeho vlastního.:D
I mě osobně poslední dobou vstávají vlasy hrůzou z toho, co napáchala pohodlnost (a nebudeme si lhát, i lobby) ohledně antikoncepce. Dávat patnáctileté holce s pořádně nevyvinutým a neustáleným cyklem HA jenom proto, aby měla hezčí pleť, to být rodičem, tak dojdu v tu chvíli milého doktora nebo milou doktorku majznout něčím tvrdým po hlavě. Mohla bych na to rovnou nalepit i nějaké to rozšiřování pohlavních chorob, na které se poslední dobou vytrvale upozorňuje, protože zjevně málokoho napadne, že vedle nechtěného míma by si ze styku mohl odnýst ještě něco podstatně méně příjemného, ale to bych článek stáčela jiným směrem. (Nemluvě o dopadu na životní prostředí.) Prostě, chápu a naprosto podporuju, že se brojí proti nadužívání hormální antikoncepce. To jenom pro začátek, abychom si rozuměli.
Na druhou stranu, co mám asi tak já dělat - mě nabízeli dokonce HA už ve čtrnácti.:D Ale to jenom proto, že jsem tehdy vypadala na víc, než kolik mi skutečně bylo, jinak se samozřejmě může předepisovat až od patnácti. Chtěli mi jí tehdy napsat proto, že jsem už několikátý rok po sobě trávila každý měsíc na pohotovosti kvůli příšerným bolestem. Nejdřív mi akorát doktoři předepisovali různé léky proti bolesti, že tyhle problémy jsou v rámci vývoje normální a časem se srovnají. Uplynulo několik let a místo nějakého rovnání se to spíš zhoršovalo. Nakonec jsem se i na chození po doktorech vykašlala, léky, které mi předepisovali, mi stejně nepomáhaly, takže už mě vyšlo nastejno koupit si v lékárně za pár kaček ibalgin a prostě to pokaždé přetrpět. Takže jsem až do svých devatenácti pravidelně skoro každý měsíc vynechávala jeden až dva dny školy, protože jsem zkrátka nebyla schopná bolestí ani chodit, natož abych vydržela ve škole. Dodnes si pamatuju, jak jsem jeden krásný zimní den lezla asi hodinu pomalým tempem po čtyřech po celém baráku, protože to byla jediná činnost, při které mi bylo aspoň o trošku lépe. Nebo když jsem visela v křeči na kamnech, protože to na mě padlo přesně ve chvíli, když jsem šla okolo (naštěstí se zrovna netopilo), a neschopná pohybu tam několik minut brečela a vzpomínala na našeho králíka, který, když měl rakovinu v posledním stádiu, se v bolesti zauzloval do krmítka - mít doma krmítko, měla jsem chuť udělat to samé...
Pohár přetekl ve chvíli, kdy mě museli odvézt ze školy znovu na pohotovost, protože i když jsem za ta léta byla na ledaccos zvyklá, už to prostě bylo ten den příliš. Dostala jsem klasickou pořádnou dávku algifenu a doktor mi povídal, že do půl hodiny zabere a budu moct jít domů. Ať prý do té doby počkám v čekárně. Když mě tam našel sedět ještě za čtyřicet minut s tím, že mě to pořád bolí tak, že nemůžu chodit, zíral jak spadlý z višně... Jelikož tehdy mi právě táhlo na devatenáct, už mi tu antikoncepci napsali a já po ní bez jediného zaváhání skočila.
Samozřejmě jsem absolvovala různá vyšetření, proč mám takové bolesti. První diagnóza zněla, že mám hodně naklopenou dělohu, což se stává a několik mých kamarádek to tak má také. Moje současná doktorka mi ale po důkladné prohlídce oznámila, že moje děloha je naprosto v pořádku, a že nechápe, jak na to můj bývalý doktor přišel. Udělala mi ještě nějaká další vyšetření, ale nepřišla na jediný důvod, proč bych měla každý měsíc tak trpět. Podle ní jsem byla naprosto zdravá. Spadla jsem tak do toho malého procenta žen, kterým se holt pomstila příroda.
HA pro mě byla neuvěřitelnou úlevou. Ano, bolesti mám pořád, ale naprosto minimální, když už mě jednou za čas chytne silnější křeč, obvykle do pár minut přejde. Ne do pár hodin, jak tomu bylo dřív. Brala jsem dva druhy - první mi nevyhovoval. Rozhodně si nemyslím, že je normální mít na antikoncepci jakékoliv nežádoucí účinky ve stylu výkyvu nálad, zavodňování, ztráty chuti na sex atd., pokud takové příznaky máte, tak to proboha nežerte. Jasně, doktoři asi budou tvrdit, že to sebou HA nese, ale podle mě je to blbost. Já žádné nežádoucí účinky momentálně nemám a tak by to podle mě mělo být. Nezbavím se přece křečí jenom proto, abych si do života pustila jiné nepříjemnosti.
Samozřejmě, vím moc dobře o tom, co HA dělá se srážlivostí krve, plodností a tak. Jenže... Nechci snad ani vidět, jak strašně jsem si těmi mixy léků proti bolesti, co jsem do sebe celé dlouhé roky cpala nebo do mě byly cpány, musela napáchat s játry, žaludkem, ledvinami a jinými orgány. Dodnes to v tomhle ohledu občas není úplně OK. Jako jediná možnost se tak v tomhle případě asi jeví kastrace... Vážně nevím, jak bych měla obejít to, že ani po téměř deseti letech se moje tělo nehodlalo zklidnit a týralo mě každý měsíc tak, že jsem nebyla schopná fungovat. A věřte mi, že to byla dostatečně dlouhá doba na to, abych vyzkoušela snad úplně všechno.
Zkrátka jak jsem řekla na začátku - odsuzuju nadužívání, stejně jako naprosto chápu holky a ženy, které se rozhodnou v zájmu vlastního zdraví HA nebrat. Pro všechno jsou důvody. Ale i já mám důvody, proč jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla, tedy brát. Je to moje volba. A stejně se zas a znova najdou lidi, kteří to nejsou schopní pochopit...
