Z vlastní iniciativy jsem ještě u každého vypíchla nejoblíbenější píseň z daného alba.:)
1) Linkin Park - Hybrid Theory
První bylo, první je a vypadá to, že i navěky první zůstane. Kdyby moje puberta měla soundtrack, bylo by to Hybrid Theory s Meteorou dohromady. Asi zpětně neposoudím jeho kvalitu, protože tady prostě od začátku šlo o přesné zahrání na rozhárané pubertální city.:) Celé album jsem si poprvé poslechla, když jsem byla na návštěvě u příbuzných a dostala jsem k obývání pokoj po starší sestřenici. Dodnes si pamatuju, jak jsem jenom ohromeně seděla na posteli, bylo už kolem půlnoci, pouštěla jsem si na věži Hybrid Theory a po zádech mi běhal mráz z toho, jak strašně moc se mi to album líbilo.
2) Icon For Hire - Scripted
Jednou jsem řekla, že Scripted je podle mě nejlepším debutem od dob Hybrid Theory, takže návaznost je tu jasná.:) Dodnes si mimochodem za tím názorem stojím. Album je krásně ucelené, i když zároveň se spoustou drobných hudebních experimentů, skvěle se poslouchá a texty jsou sympaticky upřímné.
3) Placebo - Black Market Music
Další z objevů ze zmiňovaného pokoje starší sestřenice.:D Kája měla prostě super hudební vkus... Respektive Placebo jsem znala už nějakou dobu předtím, ale Kája mi poskytla tehdejší kompletní diskografii. Víte, jakou jsem měla šílenou radost, když jsem zjistila, že klip k Special K, songu právě z tohohle alba, jsem milovala jako malé dítě? Když on byl tak roztomile dobrodružný...:D
Dělat tenhle žebříček tak před osmi lety, vypíchla bych z něj písničku Haemoglobin, kterou jsem jeden čas považovala za svojí nejoblíbenější písničku vůbec. Ale čím jsem starší, tím víc oceňuji právě Spite and Malice.
4) Backstreet Boys - Black & Blue
Jó Good Boys. Zrovna nedávno jsem vzpomínala, jak stačí napsat jednu povídku, a rázem celkem pěkná skupina holek začne poslouchat jeden příšerný německý boyband (teď teda mluvím o Overground, nikoliv o BSB :D). V rámci psaní Good Boys Together, což byl můj imaginární boyband, jsem naposlouchala tolik alb od nejrůznějších boybandů, že to až hezké není. Ale ona to zase tak velká oběť nebyla, Backstreet Boys a Five se mi vlastně i dost líbili.:) Zrovna na Black & Blue bylo těch podle mě potenciálních hitovek celkem dost. Jen škoda, že zrovna The Call, podle mě nejlepší písnička, kterou kdy BSB nahráli, se s nijak kladnými ohlasy nesetkala.
5) Nirvana - Nevermind
Kdo neměl období Nirvany, ten snad ani neprošel pubertou. U mě to přišlo ve 14 letech, když mi mamka nechala od známého vypálit Nevermind (vidíte, jak jsme měli před 10 lety těžký život? žádný youtube, žádné torrenty, žádné uložto...:D). Bylo to zhruba stejně intenzivní období jako v případě LP, ale mnohem, mnohem kratší. Přesto má dodnes ta pirátská kopie mezi mými alby čestné místo. A jestli má Nirvana skutečně nedoceněné písničky, pak jsou to If You Must a právě Lounge Act.
6) Slot - F5
Albem F5 nechali Slot za zády skutečně slabé album 4ever a hokusy pokusy s umírajícím nu-metalem a vrátili se ke starým dobrým kořenům - chytlavým melodiím s občas velmi temným pozadím. Zároveň se jednalo o jejich první silněji politicky angažované album a rozhodně to nebylo na škodu. Jako komentátoři dění nejen v Rusku ale i ve světě se Slot osvědčili a dodnes v tomto trendu úspěšně pokračují. Právě Manifest, který tu vypichuju, je krásnou ukázkou toho, o čem mluvím. Nehledě na to, že ta melodie je tak sametová, že kolikrát tuhle písničku nemám to srdce vypnout, i když jsem jí třeba zrovna poslouchat nechtěla.
7) Angelspit - Krankhaus
K Angelspit jsem si hledala cestu nějaký čas, ale nakonec mi otevřeli dveře do světa, který mě zaujal natolik, až jsem mu věnovala svojí bakalářskou práci. I když Krankhaus není jejich nejpovedenější album, je takovým balancem na hraně toho, v čem ještě můžeme slyšet pozůstatky staršího industrialu, a v čem už přebírá nadvládu cyber punk a novější vlivy.
8) The Offspring - Conspiracy Of One
K tomuhle řeknu jenom jediné - není vám náhodou název téhle skladby nějaký povědomý? :D
9) Red Hot Chili Peppers - By The Way
Do prčic, vybrat z tohohle alba tu "nej" bylo pěkně těžké. To jenom ukazuje, že ty pochvalné řeči o unikátní komplexnosti By The Way jsou čistá pravda. Nemůžu říct, že by se mi všechny písničky bez výhrad líbily, vlastně je tu dost skladeb, které by mi samy o sobě asi ani moc neřekly, ale kolem a kolem po poslechu celého alba proti nim nemůžu říct ani půl křivého slova.
10) Thousand Foot Krutch - The End Is Where We Begin
Stejně jako v případě F5, i tohle album vnímám především jako nalezení "té správné" cesty po tápání na předchozích albech. I když TFK miluju, bohužel třeba takové The Flame In All Of Us bylo podle mého názoru slaboučké jako čajík. S The End... ale TFK dozráli do perfektní, vyvážené podoby.
11) INXS - X
První album, které jsem od INXS slyšela, ale pozor - nalezla jsem ho doma v tátově sbírce! :D Krásné staré originální CD... Asi bych ho bývala nechala dál ležet v polici bez povšimnutí, kdyby v Bravu (v dobách, kdy ještě za něco stálo) nevyšel článek o mrtvých hudebních legendách. Společně s Kurtem Cobainem a Freddiem Mercurym, které jsem v té době zbožňovala, tam byli zmínění i Falco a Michael Hutchence, které jsem ještě neznala. Dnes Falca i INXS zbožňuju, a v případě INXS tomu hodně pomohlo právě album X.:)
12) Karel Kryl - Rakovina
Také máte oblíbené písničky, které se vám hrozně líbí, ale posloucháte je jenom jednou za uherský rok? Tak to je přesně případ Kryl. Ale když už to období přijde, tak tohle album je jistota.
13) Savage Garden - Savage Garden
Tak schválně - pusťte si třeba na youtube od SG skladbu I Want You a přiznejte se, kdo jste si doteď myslel, že to jsou Roxette.:D Myslela si to spousta mých známých a myslela jsem si to poměrně dlouho i já. Savage Garden jsou podle mě jedna z nejnedocenějších kapel - a to i přesto, jak daleko to dotáhli. Ne že by se mi Darrenova sólová tvorba nelíbila, ten sametový hlásek je pořád stejný, ale... Danny byl prostě Danny. I když kdo ví, kam by to po ne zrovna vyváženém druhém albu Affirmation začalo směřovat.
14) Dolores Clan - Prwotni Strach
Dolores Clan jsem znala dávno předtím, než se provařili díky Noidově vztahu s Lucií Bílou, dokonce jsem byla i na jejich koncertě - byl to můj vůbec první koncert. Hodně lidí jim vyčítalo až přílišnou podobu s tehdy populárními Linkin Park a Limp Bizkit, mě je tohle celkem šumák - to, že si je hudba podobná, se už tak v rámci jednoho stylu jaksi stává. Jediná malá výtka by tak jedině byla vůči délce alba, ale to je skutečně jenom drobnost.:)
15) X-Left To Die - Potešma
Kdybych tenhle článek psala před měsícem, ani náhodou by se tu tahle deska nevyskytla. Ale takhle je to jeden velký vykřičník na závěr, že pokud vás někdo zaujme, tak sakra nemáte s poslechem otálet tak dlouho, až už je pozdě. Jako asi hodně lidí jsem dřív než kapelu jako takovou zaregistrovala samotného Davida, a je to už toooooolik let, že sama nevěřím tomu, jak jsem X-Left To Die mohla tak lehkovážně míjet. Nadávám si o to víc, že jejich hudba byla prostě přesně moje krevní skupina. Sakra na druhou.
