pondělí 22. srpna 2016

Postřehy z brigády v sauně

Dlouho jsem to tu nechávala ležet ladem, tak jsem si řekla, že vám všechno vynahradím nějakým opravdu dlouhým článkem. A protože jsem rok a půl pracovala brigádně na místě, nad kterým pár lidí kroutilo hlavou, řekla jsem si, že moje zkušenosti z brigády v sauně by vás mohly aspoň trochu zaujmout.:) A proč zrovna takový obrázek, jaký jsem vybrala? Protože chleba s tvarglem je pro mě naprostým symbolem téhle brigády.:D Nejen, že se v sauně žral opravdu v obrovském množství, ale hlavně jsem se ho tam sama naučila jíst - a to jsem myslela, že bych tak odpornou věc, jako je tvarůžek, nikdy nevzala do úst.:D
Sauna, ve které jsem dělala, je malá, funguje něco přes deset let a není tak moderní (což je vyváženo sympatickými cenami), jako jiné sauny ve městě, zato je ale opravdu domácky a do určité míry roztomile koncipovaná. Má jednu prohřívárnu a dvě sprchy, venkovní bazén (proto funguje pouze v sezónním provozu, v létě byste se moc neochladili) a sprchy se studenou vodou, samozřejmě šatny a menší bar, který se občas mění na hospodu - taková páteční noc, to byla vždycky ta nejhorší šichta, na kterou se nikomu nechtělo. Ale zato byly bezkonkurenčně nejvyšší dýška.:D
Když se řekne práce v sauně, asi každému se hned vybaví ta samá otázka v menších obměnách - jaké to je pracovat na místě, kde se běžně pohybují nazí lidé? No, jaké by to bylo... Normální.:D Aspoň teda já s nahotou nemám nejmenší problém, těžko může některý z návštěvníků nebo návštěvnic mít něco, co bych už někdy předtím v životě neviděla, a pokud se přede mnou vyloženě nevystavovali (což se mi naštěstí stalo jenom jednou), tak mi to ani nepřišlo. Nicméně se nám taky už ale stalo, že jedna z brigádnic to po první směně vzdala, protože jí právě to, že se pohybuje mezi naháči, vadilo. (Pro rýpaly - až do té první směny si myslela, že jí to vadit nebude.:D)
V čem taková brigáda vlastně spočívala? Byla vlastně naprosto pohodová, pokud tedy zrovna nebyl velký nával - při příchodu všechno pořádně vydrhnout a načančat, zkrátka připravit tak, aby se návštěvníci cítili co nejvíc pohodlně a příjemně. Při provozu pak kromě zmiňované obsluhy baru, tedy roznášení pití a přípravy jídla (musím nekriticky říct, že náš domácí chleba s tvarůžky nebo nejrůznějšími domácimi paštikami a pomazánkami byl bezkonkurenční), bylo také potřeba pravidelně několikrát za hodinu dojít vytřít chodbu mezi sprchami a prohřívárnou, to aby si zákazníci neodnesli domů nepříjemného nového kámoše v podobě plísně. No a po skončení zase všechno pořádně uklidit - ono se to na první pohled nezdá, ale opravdu je ten velký úklid na začátku i na konci nutný. A taky se při prvním úklidu krásně poznalo, kdy kolegyně přede mnou chvátala na noční rozjezd a kdy měla naopak času dost.:D
Klienti jsou pak kapitola sama pro sebe a každý, kdo někdy pracoval s lidmi, ví, že taková práce přináší každý den nějaké nečekané nebo vtipné situace, a to jak příjemné, tak nepříjemné. Mezi ty příjemné bych zařadila třeba to, když si "moje skupiny" (tak označuji skupiny, které chodily na mojí pravidelnou směnu) sebou nosili nejrůznější domácí pochutiny a výrobky - mezi nimi dokonce třeba i víno - a ochotně se se mnou dělili. Nebo když jsem se nějakému tomu "mládenci" (z toho dva byli dokonce opravdu hezcí!:D) líbila a bylo to poznat nejen na jeho příjemném chování (což není vždycky samozřejmost), ale především na útratě a dýškách... Mezi ty méně příjemné bych pak rozhodně zařadila vyhazování opilé návštěvnice a některé "štamgasty" (označení pro chlápky, kteří chodili do tzv. společné sauny), kteří měli nejen na mě, ale i na mé kolegyně oplzlé poznámky. V mém případě si jeden z nich dokonce vodil do sauny kamarády, aby jim ukázal, že "to je ta hezká servírka, o které jsem vám říkal" (ano, ukazoval při tom přímo na mě a stál asi tak tři metry od baru). Bezkonkurenčně nejhorší zážitek ale měla kolegyně, na kterou jeden takový čekal více než hodinu v autě před vchodem a nemínil to vzdát, ani když si kolegyni přijel vyzvednout přítel. Ten pro ní původně jet neměl, ale kolegyně byla samozřejmě dostatečně vyděšená na to, aby mu zavolala a poprosila ho o odvoz. Od tohohle zážitku se ale, musím říct, chování všech pánů značně zlepšilo, protože ta samá kolegyně jim při další příležitosti nakvašeně oznámila, že naše milé chování a úslužnost není jejich právo, ale naše rozhodnutí.:))
Rozhodně můžu říct, že i když jsem místy byla z téhle brigády neuvěřitelně otrávená a vystresovaná (hlavně v začátcích, než jsem si zvykla na šéfovou i to místo jako takové), tak zpětně jsem fakt ráda, že jsem tam mohla být a byla to asi jedna z nejpohodovějších brigád, kterou jsem kdy měla. I po tom všem, co jsem vyjmenovala, a dokonce i poté, co mi vlastně blbostí zůstal jednou prst v kráječi na chleba...:D

středa 3. srpna 2016

Nové album Icon For Hire - těšit se, netěšit se?

Jak už jsem psala dřív, Now You Know nebyl úplně singl, který by mě oslovil. Vlastně takhle ublíženeckou píseň jsem už dlouho neslyšela a následně vydaný klip je jedno obrovské klišé. Protože blbé holky nosí růžovou a hrají si s panenkami, zatímco ty správné holky jsou roztomilé intelektuálky.:) No ale co už. IFH postupně pustili do světa tolik nových písniček, že se s námi podělali prakticky o většinu nového alba You Can't Kill Us, včetně dalšího klipu Supposed To Be. Píseň sama o sobě tentokrát dobrá, takový tradiční song, který má dobrý, k zamyšlení vybízející text, ale zároveň mu možná něco malinko chybí v naléhavosti - tedy, pokud vezmeme v potaz to, že se jím IFH snaží vyjádřit určitý, pro ně důležitý, postoj. Každopádně kvituju s povděkem, že se nenechali odradit některými rozhořčenými komentáři a dál experimentují s elektronikou. Bohužel vždycky budou lidé, kteří, jakmile uslyší něco, co není kytara nebo bicí, budou okamžitě prskat cosi o popu, ale takoví ať si klidně trhnou pedálem a jdou si nastudovat, co to pop vlastně je.
Kolem a kolem můžu o nových písničkách říct, že jsou mezi nimi takové, které se mi líbí (Supposed To Be, Here We Go), takové, které se mi nelíbí (You Were Wrong, Happy Hurts) a takové, které se mi sakra hodně líbí.:D O ty se s vámi podělím a na závěr dodám, že nevidím důvod, proč nebýt na You Can't Kill Us přinejmenším pořádně zvědavá.

Pulse

Dělej, co máš, ale měl bys vědět
Že si to všechno vymýšlíme za pochodu
Nemá cenu dělat si s tím hlavu, už pro ně nejsme dost dobří
Všechno mají napsané předem, jsou tak předvídatelní

Dělej, co máš, ale měl bys vědět
Že si to všechno vymýšlíme za pochodu
Nemá cenu dělat si s tím hlavu, už pro ně nejsme dost dobří
My jedeme bez scénáře, teď si můžeme dělat, co chceme

Zavřete nás do škatulek, vždyť tam nás přece chcete
Karton je nudný, přinesli jsme si sirky
Zavřete nás do škatulek, vždyť tam nás přece chcete
Karton je nudný, dívej, jak hoří

Tak mi řekni, máš puls?
Řekni, víš to vůbec?

Dělej, co máš, udus to v sobě
Snaž se je donutit, aby tě teď milovali
Zadržuješ dech, jak kdybys rozmýšlel, co máš říct
Pokřižuj své srdce a doufej, že to uzemníš

Dělej, co máš, běž a žij ve lži
Hraj si na slušňáka a hraj si na schovávanou
Utlum to tepání, to tepání, které cítíš uvnitř
Dokud neexploduješ a nebudeš konečně dělat, co chceš

Tak mi řekni, máš puls?
Řekni, víš to vůbec?

Get Well II


Potřebuji svou bolest
Neber mi jí
Můj smutek mě činí vyjímečnou

Chcete, abych pro vás napsala další smutnou písničku
Líbilo by se vám to?
Chcete, abych vám řekla, že nikdy nezapadneme
Líbilo by se vám to?
Protože pravda je, že se nijak nelišíme od ostatních
Nosíme naše smutné příběhy jak barvy
Pravda je, že se nám tu líbí
Obávám se, že jsme mimo spokojenější, než jsme si ochotní přiznat

Není ti na nic z toho, jak žijeme?
Říkáme, že jsme se přes to přenesli, ale -

Nevezmeme zpátky jizvy
Přes celá naše srdce
Nezapomeneme na ten pocit, když se všechno rozpadlo
A máme plnou pusu keců, jak se chceme uzdravit
V našem vězení z bolesti
Jenom klameme sami sebe

Potřebuji mojí bolest
Neber mi jí
Můj smutek mě činí vyjímečnou

Chci se nahlas vykřičet ze své nemocné duše
Chci se ti naprosto vážně podívat do očí
Vážně sis myslel, že jsi jediný?
Všichni se držíme a snažíme se najít smysl
Toho šílenství, které jsme kdysi milovali
Rozřezali jsme vlastní životy, zkoušíme položit nůž
Snažíme se začít bojovat