Je pravda, že když jsem se naplno vřítila do puberty, byly pro mě naprosto stěžejní kapely System of a Down a Placebo a pravděpodobně by to byly i první kapely, jejichž název bych na vás vychrlila, kdybyste se mě zeptali, koho jsem jako dospívající nejvíc zbožňovala. Ale to jenom proto, že moje láska k Linkin Park se táhne až do roku 2001, takže éra SOAD a Placek ji spíš překryla, ale rozhodně nepřebila. O LP mám například dodnes fanouškovský deníček s fotkami, lístky z koncertů a dalšími relikviemi, napsala jsem o nich neuvěřitelnou spoustu mých prvních spisovatelských pokusů (na horror.cz dodnes visí moje povídka One Step Closer). Obě jejich alba jsem vydržela hodiny a hodiny poslouchat pořád dokola s pohledem upřeným do zdi - schválně, kdy jste si naposledy jen tak sedli a poslouchali hudbu, aniž byste u toho dělali cokoliv jiného? :P
Tohle dlouhé intro má za účel především vysvětlení toho, proč jsem se rozhodla vytasit s tímhle článkem. S Linkin Park jsme se sice postupem času "rozešli", ale dětské lásky prostě nerezaví.:) Ano, zním teď jak "fanoušek-konzerva", ale i u toho rozchodu se musím na okamžik zastavit. Je naprosto v pořádku, že se lidi vyvíjí, je to přirozené a bylo by nanejvýš divné, kdyby se to vyhýbalo hvězdám. LP mnoho lidí obviňovalo z kalkulu, ale natočit další Meteoru nebo Hybrid Theory, to by byl kalkul. Takhle se prostě rozhodli udělat něco jiného, ať se nám to líbí nebo ne, a já se stejně svobodně rozhodla, že se mi to nelíbí. Stejně jako se mi nelíbil jejich útočný postoj vůči fanouškům ("Try to catch up, motherfucker" - Try ketchup, vole.), ale opět chápu, že v jejich situaci bych asi nereagovala o moc jinak.
Na památku mého dětství a rané puberty, které díky LP byly nejen snesitelné, ale místy vyloženě boží, bych tedy teď ráda vyjmenovala pár raritnějších písniček, které podle mě stojí za pozornost a i po letech mají svojí kvalitu.
And One
Začneme něčím temnějším.:) And One má zvuk, který LP používali jen zřídkakdy a zřejmě věděli, proč to dělají. Stejně jako je Hit The Floor šperkem Meteory, je i And One šperkem mezi raritkami. Ale víc než v čemkoliv jiném by v tomto případě platilo, že všeho moc škodí.
Part Of Me
Moje nejoblíbenější z raritek (asi by se tady slušelo poznamenat, že za raritky považuju všechny skladby nevydané na řadových albech). Kdybych měla mluvit o řadových albech z raného období LP, byly moje největší favoritky Place For My Head a Figure.09. Part Of Me k nim podle mě perfektně pasuje - je trochu (trochu víc) patetická, zdravě nas*aná a pro LP tak nějak notoricky typická. A mezi fanoušky často opomíjená...:D
Crawling Demo
Crawling je tak notoricky známá písnička, že slyšet její demo nebylo na první poslech úplně příjemné. Zpětně musím uznat, že bylo správné udělat v ní ty úpravy, které v ní LP udělali, v kontextu celého alba. Sama o sobě je ale demoverze mnohem syrovější, je v ní víc emocí... A moc se mi líbí ten nakonec vypuštěný rapový part.
When the truth walks away, everybody stays, 'cause the truth about the world is that crime does pay.
pondělí 18. dubna 2016
neděle 17. dubna 2016
Super pařba z Brava aneb jak to bylo doopravdy
Při dnešní generální debordelizaci pokoje jsem narazila na stará čísla našeho gympláckého časopisu Řef. A hned jsem věděla, že mám námět na další článek! Aneb dnes zboříme jeden internetový mýtus.:D
Pamatujete na tenhle příspěvek do rubriky Trapasy z Brava?
Určitě ho přinejmenším někteří z vás už zahlédli, po internetu koluje už více jak deset let a já na něj narazila snad milionkrát. A pokaždé házím ostatním hračky do kanálu vyjevením kruté pravdy - celé je to výmysl nudících se puberťaček. Tady vám přímo ze stránek Řefu kopíruju jejich přiznání:
"Zdá se vám to trapné? :) Časopis Bravo to přijal úplně klidně... Jednou v létě jsme neměli co dělat, a tak jsme s ještě dalšími lidmi vymysleli tuhle slátaninu. Bavili jsme se u toho opravdu výborně, o nějakou smysluplnost textu jsme se moc nestarali, protože jsme byli přesvědčeni, že tohle přece neotisknou... I přes naše přesvědčení nám to ale nedalo, protože 'co kdyby přece jenom'...:) A tak jsme občas zašli do obchodu 'Bravíčko' zkontrolovat. To chtělo taky dávku odvahy.:) Ale pak jednoho zářijového dne přišel šok - poznali jsme, že nemožné se stalo možným a náš trapas byl pěkně 'černý na žlutém' v Bravu... Nevíme jak vás, ale nás to teda dostalo a bavíme se tím ještě teď. Příště se budeme asi snažit víc a třeba vyhrajeme i 'hezký dárek'." :) Simi & Ivi"
Pamatujete na tenhle příspěvek do rubriky Trapasy z Brava?
Určitě ho přinejmenším někteří z vás už zahlédli, po internetu koluje už více jak deset let a já na něj narazila snad milionkrát. A pokaždé házím ostatním hračky do kanálu vyjevením kruté pravdy - celé je to výmysl nudících se puberťaček. Tady vám přímo ze stránek Řefu kopíruju jejich přiznání:
"Zdá se vám to trapné? :) Časopis Bravo to přijal úplně klidně... Jednou v létě jsme neměli co dělat, a tak jsme s ještě dalšími lidmi vymysleli tuhle slátaninu. Bavili jsme se u toho opravdu výborně, o nějakou smysluplnost textu jsme se moc nestarali, protože jsme byli přesvědčeni, že tohle přece neotisknou... I přes naše přesvědčení nám to ale nedalo, protože 'co kdyby přece jenom'...:) A tak jsme občas zašli do obchodu 'Bravíčko' zkontrolovat. To chtělo taky dávku odvahy.:) Ale pak jednoho zářijového dne přišel šok - poznali jsme, že nemožné se stalo možným a náš trapas byl pěkně 'černý na žlutém' v Bravu... Nevíme jak vás, ale nás to teda dostalo a bavíme se tím ještě teď. Příště se budeme asi snažit víc a třeba vyhrajeme i 'hezký dárek'." :) Simi & Ivi"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)