Vždycky, když cca jednou za den nakouknu do statistik, tak se divím, že sem pořád ještě někdo chodí, a že sem zjevně chodí pravidelně.:D
Už asi týden se snažím přijít na článek, který by zaplácnul to už zase příliš dlouho trvající ticho, ale marně. Když už na nějaké téma přijdu, tak si stejně nakonec řeknu, že to není materiál na samostatný článek. Respektive, tenhle týden mi nedává pokoj jedno téma, které ale nevím, jak správně uchopit. A taky se nechci svést na vlně kolem jedné jisté diskuze, shitstormu kolem jedné poměrně známé osobnosti v českém rybníčku a všech těch ostatních super věcí, co se k tomu pojí. Takové to, když někoho poznáte před tím, než se proslaví, pak ztratíte kontakt a tak docela nevíte, co si o tom člověku následně myslet. Anebo vůbec jak to je s navazováním internetového přátelství. Na internetu je hrozně snadné potkat lidi, se kterými si budete rozumět, ale v reálném životě mi nepřijde, že by tato přátelství měla zrovna šanci přežít. Poznala jsem přes internet spousty a spousty lidí (bloguju od roku 2006, takže s těmi spoustami nijak nepřeháním :D ) a i když jsem si o některých myslela, jací z nás budou super přátelé "dokud nás smrt nerozdělí", tak pravda je taková, že jenom o jedné slečně můžu říct, že je to moje přítelkyně (protože přítel není totéž co kamarád) a že věřím, že naše přátelství má nějaké pevné základy. No, když to teď tak sepisuju, tak možná na ten článek jednou i dojde, jak se do toho dostanu, tak to jde samo...:D
No a na závěr bych ještě napsala něco málo o novém singlu Nookie. Protože tohle napsat na Slot blog, tak si ten shitstorm přivolám sama na sebe.:D Jestli máte zájem, můžete si ten počin pustit tady:
I když k písni jako takové jsem si na několikátý poslech našla cestu (protože i když se to na první poslech zdá jako masa hluku, ve skutečnosti je to dost náročná skladba), symbolizuje pro mě všechno, co se mi nejen nelíbí na Nookie sólové tvorbě, ale i na jakési fan bublině, co se kolem ní čím dál víc utváří. Nejen tahle píseň, ale i celé to video není vlastně z velké části nic jiného než jedno velké honění si ega a kochání se vlastní dokonalostí - a tenhle dojem jenom posilují fotky a záznamy z koncertů, kde jako hlavní část pódiové prezentace slouží video smyčka, složená ze záběrů na šklebící se Nookie. Prostě je to ONA! A nikdo a nic jiného. Jen a jen ona. Tak to na mě zkrátka působí. Ještě, že je Cache tak silná osobnost a zjevně dostatečně velká mrcha, protože myslím, že jenom díky tomu se Slot tak nějak ještě drží v kolejích hitovosti a srozumitelnosti, nikoliv alternativnosti za každou cenu.
