Dá rozum, že hodnotím jenom z toho, co poslouchám.:) Stejně jako všechno ostatní, co sem píšu, je i tohle pouze věcí subjektivity (já vím, že je to logické, ale u hodnocení není na škodu tohle zopáknout, někteří lidé mají trochu problém si to uvědomit).
1. Icon For Hire – Scripted
Takhle našlápnutý debut tu už hodně dlouho nebyl, přinejmenším od dob Hybrid Theory. Americká čtveřice se sice potýkala s posměšky ohledně jejich podobnosti s Paramore, a kvůli podepsání s labelem Tooth & Nail, který má pod sebou téměř výhradně christian-rockové nebo christian-hip hopové interprety, tahle bariéra byla ale rychle překonána a Icon For Hire si udělali celkem pevnou základnu posluchačů. Proč jsem jejich album dala na první místo? Protože fakt, že na celém albu je jenom jeden slabší moment (skladba Only a Memory), je něco, čeho nejsou schopny dosáhnout ani mnohem ostřílenější skupiny, natož úplní nováčci. Nemluvě o tom, že se mezi nováčky KONEČNĚ objevil někdo, kdo je schopný napsat text, který má hlavu a patu, a lze ho číst jako souvislý text. Nemluvě o tom, že písničky jsou za sebou seřazeny tak skvěle, že lépe už to snad ani nešlo – i když to je spíš zásluha producenta (např. Pieces coby uzavírák má sílu menší jaderné zbraně). Zkrátka a dobře, IFH si nasadili laťku hodně vysoko, a jsem zvědavá, jestli se jim podaří se udržet.
Nejlepší skladba: Make a Move (2. místo Fight, 3. místo The Grey)
2. Slot – F5
Po velkém rozčarování, jakým byla předchozí deska 4ever, si Slot napravili reputaci. Sice opět o kus ubrali na rockové nasranosti (Nookiiny řevy jsou fuč, kromě Rock’n’roll Mjortv se marně snažím vybavit si nějakou jinou, kde by byly použity), ale v jejich případě mě to nikterak nemrzí, naopak. Už delší dobu tvrdím, že Nookie si řevem akorát zbytečně kazí svůj nádherný hlas – to se najednou panečku v těch skladbách vystřídá emocí, když se Nookie nenutí do polohy naštvané Verucy Salt (jak celkem trefně podotknul jeden americký recenzent). Co si ale Slot díkybohu zachovali je smysl pro rytmiku a chytlavé melodie. F5 je navíc jejich nejangažovanější plackou; však považte, na jednom albu stihli semlít témata jako smrt Amy Winehouse, norského střelce Breivika, konec světa v roce 2012 nebo společnost zahlcenou spamem a reklamou. Desce to ale na konzistenci nijak neubírá, naopak ji to paradoxně stmeluje. Way to go, Slot!
Nejlepší skladba: Čornoje Na Čornom (2. místo Telo, 3. místo Spam)
3. TAP – Selvillä Vesillä
Finské TAP jsem si chtěla poslechnout už delší dobu, bohužel dostat se k albu skupiny, která není nikterak známá ani ve své domovině, není žádná sranda. K jejich prvotině jsem se tedy dostala se značným odstupem, ale to čekání rozhodně stálo za to. Bohužel nemůžu posuzovat texty, neboť sice umím aspoň v základech šesti jazyky, ale finština mezi ně skutečně nepatří. Nicméně z té trochy, kterou jsem měla možnost pochytit nebo si přečíst, usuzuju, že nijaká extra třída to nebude… Spíš takový klasický průměr. Vlastně ani nedokážu pořádně říct, co mě u desky tak drží – když se nad tím hlouběji zamýšlím, mám zkrátka pocit, že TAP mají slušný potenciál napsat hit. Maailma Huutaa, Kiellä Kaiki nebo Rutiköyha jsou velmi chytlavé, a aspoň krátký „chytlavý moment“ se dá najít v každé skladbě. Teď už jenom zbývá, aby se jim s další deskou povedlo ten potenciál skutečně využít. Selvillä Vesillä v tomto ohledu přeci jenom zůstává trochu na půli cesty, ale už jenom za ten svěží vítr, který do mé hudební sbírky jejich placka přinesla, dávám palec nahoru.
Nejlepší skladba: Maailma Huutaa (2. místo Kiellä Kaikki, 3. místo Rutiköyha)
