Co jsem nejvíc poslouchala v druhé půlce roku 2012

A je tu další článek rekapitulující moje nejposlouchanější singly. Kolem Silvestra plánuju udělat trochu víc rekapitulujících článků, nejen co se týče hudby, ale i třeba filmů, seriálů, osobností atd. (tedy, pokud bude čas), takže tenhle, vzhledem k tomu, že se vztahuje k půlroku, píšu o něco s předstihem.

1. Sick Puppies - You're Going Down
Že jsem se do téhle skupiny skrze tuhle písničku beznadějně zamilovala, jsem vám dala vědět už v minulém článku. Takže kdo si jí neposlechl v něm, může tu chybu napravit teď.:)

2. Thousand Foot Krutch - We Are
O Thousand Foot Krutch bude ještě hodně řeč, a to nejen v tomhle článku, jelikož TFK jsou pro mě skupinou roku 2012 a jejich nové album The End Is Where We Begin je prostě... Neuvěřitelná nahrávka. A proč jsem z něj poslouchala nejvíc zrovna We Are? Když pominu tu naprosto chytlavou melodii, tak její text mi hrozně evokuje Supernatural, což je další moje letošní obrovská láska.:D Ale jen posuďte (pokud tedy tento seriál znáte): "But I can't just sit here and watch it, if we don't stop it no one will - We are the ones, we are the guns and we will ride, we are the voice of the song unsung; We are the change, we are the chains that hold us, we are the choice, we are the strong, we are one." Já prostě úplně vidím Winchesterovi, jak spolu s Impalou jedou nakopat zadek pár démonům.:))

3. Incubite - Glowstix, Neon & Blood
Narazila jsem na ní náhodou při prohlížení videí moji girl crush Pong Dance Queen. Je to ohromně chytlavá taneční záležitost a například na nudnou cestu domů ze školy neznám do kroku nic lepšího.:)

4. Thousand Foot Krutch - The End Is Where We Begin
+ 5. Courtesy Call
Jak jsem slibovala, TFK skutečně tomuhle žebříčku vládnou. Obě písničky, které první pětku uzavírají, mám ráda paradoxně ze stejného důvodu, i když jsou každá jiná - TFK zde úžasně míchají změny tempa i melodie, obě písničky jsou úžasně mnohovrstevné a zejména TEIWWB má i nádherný text.

Sick Puppies

OK, myslím, že je načase seznámit vás se skupinou, na které si už víc jak měsíc ujíždím. Sick Puppies jsem objevila díky doporučením na youtube - písnička s divně klišoidním názvem "You're Going Down", ve výřezu videa celkem sexy basistka (která už tam teď bohužel není), i řekla jsem si, co by ne. A byla to láska na první poslech, už jenom proto, že mi Shimův hlas přišel "prostě sexy" (ano, zpěvák se skutečně jmenuje Shimon alias Shim - s kamarádkou jsme se nad tím královsky pobavily, ale mě se to aspoň hodilo do povídky :D).

Definuj mi, co je pro tebe válka
Podle mě je to to, co děláme, když se nudíme
Cítím, jak z asfaltu stoupá horko
A zvyšuje mojí touhu
Protože jsem nabuzený, mimo kontrolu
Takže jestli boj, tak jdeme na to
Být tebou, nevsadil bych prachy na toho druhého
Kdybys věděl to, co já vím, že vím

Už dlouho se to blížilo
A karta se otáčí
Protože jeden z nás padne
Neutíkám
Tentokrát je to trochu jiné
Protože jeden z nás padne

Definuj mi, co je pro tebe zábava
Je to sex, drogy nebo zbraně?
Cítím, jak z asfaltu stoupá horko
Tak se připrav na další kolo
Vydáme se na cestu po stezce paměti
Ta slova se mi stále opakují v hlavě
Můžeš se tvářit, že je to pořád dokola
Ale nekňuč jako děvka, až ucítíš bolest

Těžko tohle za ten boj stojí
Ale je to přesně ta malicherná blbost, kterou nedokážu ignorovat
Když moje pěst zasáhne tvůj obličej, a tvůj obličej zasáhne podlahu

Bude se to blížit dlouho
Vsadím se, že teď už chápeš, co chci říct
Protože já nikdy...
Budeš to ty, kdo padne

Takže jsem se rozhodla zkusmo si stáhnout jejich dvě alba a "uvidíme, co to udělá". Dressed up as life mě tedy dost zklamalo, zaujaly mě na něm všehovšudy tři písničky, ale Tri-polar už dopadlo podstatně lépe - i když pořád to není žádná extratřída, ale SP jsou natolik odlišní od čehokoliv ostatního, co poslouchám, že si prostě jenom užívám to objevování a to, že ta hudba mi často úplně nesedí, ani nevnímám.

Namátkou moje další oblíbené kousky:

So what, I lied
But the truth would've been suicide
Monogamy is all she wants from me
But I see my life
And it's way too short
Don't blame me for not being subservient to others' needs
I'm at the point where honesty just doesn't fucking work for me

Postavil jsem si rozhlednu z kamenů mých roků, je čas být vysoko nad věcí

Poslušně hlásím, že ač to tak možná nevypadá, ještě nejsem úplně kaput.
I když je fakt, že třeťák na výšce začíná nebezpečně připomínat čtvrťák na gymplu, což může být děsivé a smutné hned z několika důvodů.

Zkrátka času je málo a bude ho ještě míň. Jen tak tak stíhám  nejen psát eseje, ale i navštěvovat příbuzné a kamarády. Prahu jsem si proto letos musela odbýt nezvykle brzo hned na první adventní neděli a netradičně bez maminky. Domů se na otočku tento víkend sice podívám, ale jinak se dá říct, že s mojí milou rodinou se teď nějaké tři týdny neuvidím.

Ale na druhou stranu za jeden žrout času jsem velmi ráda. Ne, zklamu vás, nenašla jsem si po té spoustě let přítele (i když i v tomto směru by bylo poslední dobou možná něco málo k napsání), ale "do roka a do dne" se vracím na místo činu - na vánoční trhy na brněnském výstavišti. A nemusím zdůrazňovat, jak hrozně moc se těším. Což mě přivádí na myšlenku - nikdy nechoďte den před nástupem do práce za kamarádkou s tím, že po hodině se zvednete. Momentálně tady sedím s turbanem na hlavě (jako na potvoru se dnes všichni spolubydlící rozhodli blokovat koupelnu pozdě večer) a pozoruju, jak se mi čas vyhrazený pro spánek nemilosrdně krátí. Ale když člověku to někdy zkrátka nedá.

Tak si užívejte advent aspoň zhruba tak dobře jako já a snad se zvládnu ozvat ještě před Vánoci.:)

The Letter Black - Sick Charade

Už tu dlouho nebyl žádný článek s písničkou, tak proč ho nevěnovat zrovna novému singlu od TLB. Pořád jsem se ještě nerozhodla, jestli tuhle skupinu zavrhnout nebo ne. Jejich písničky jsou totiž buď super nebo totální průměrná šeď. Uvidíme asi až po dalším albu...:D

Už konečně mám dost vašich řečí
Vysáváte vzduch z mých plic
Nedáváte mi možnost cokoliv říct
Převrátíte každou pravdu, dokud z ní neteče krev
Šíříte špínu, sázíte semínka
Nemyslet, nemrkat, jenom poslouchat, poslouchat

Jen další špatná šaráda

Jestliže nevíte, za co bojujeme
Tak už vás nechci víc následovat
Zmizte za tou maskou, co jste vytvořili
Moje oči jsou teď doširoka otevřené
Vidím, co se skrývá za tou špatnou šarádou

Vaše pohádky - samé lži
Obětovat moudrost za ignoranci
Šíříte to jako nemoc
Zahoď své názory
A jen opakuj, co oni říkají
Zatímco pořád klečíš

Jen další špatná šaráda

Jestliže nevíte, za co bojujeme
Tak už vás nechci víc následovat
Zmizte za tou maskou, co jste vytvořili
Moje oči jsou teď doširoka otevřené
Vidím, co se skrývá za tou špatnou šarádou

Nejsme tak slabí
Abychom nedokázali zvednout pěst
Pro takovou ignoraci
Nenecháme se umlčet
Nebudeme potichu
Pro takovou ignoraci

almost halloween edition

Poprvé v životě mě tento rok vytáhli na halloweenskou párty, ale i když jsem si doma nějaké aspoň jednodušší líčení zkoušela, nakonec jsem mohla tvrdit, že jdu vlastně za své mladší já.:D (To proto, že celá v černém už nějaký ten pátek nechodím - čestná výjimka je zima, protože černá hřeje, takže všechny věci na zimu mám v téhle barvě, až na pár výjimek.:D)

Takže takhle nejdřív...

...a nakonec...

Čerti 2007 a 2008

Druhý článek ze série.:)

2007 (psáno zpětně v roce 2008)

Minulý rok mi bylo na poslední chvíli nabídnuto, jestli nechci jít na Mikuláše strašit děti do školek - jeden kolega z dramaťáku si totiž opět něco udělal s nohou, a tudíž se druhý čert najednou ocitl bez parťáka. No tak dostal ďábelskou parťačku.>:) A natolik mě to bavilo, že jsem se tenhle rok přihlásila znovu. Budeme chodit ve čtvrtek a v pátek a už se nemůžu dočkat.
Minulý rok jsme také chodili dva dny, ale trochu mi to splývá, přeci jenom, rok je dlouhá doba. Ale některé zážitky si budu pamatovat tak dlouho, dokud je nezačne nahlodávat stařecká skleróza.:D Začalo to třeba už jenom tím, že mi bylo řečeno, že jako správná sexy čertice musím mít kozačky. Jenže já jimi v té době jaksi ještě nedisponovala (tenhle rok už jsem vybavenější, ale nebojte, nejsem tak hráblá, abych si je pořizovala jenom kvůli čertům:D). Půjčila jsem si je tudíž od jedné kámošky, dostalo se mi ale důkladného varování, že stály 2 000 a jsou fungl nové, takže jsem se celé ty dva dny klepala, abych s nimi něco neprovedla, protože jsem v nich jaksi neuměla ani pořádně chodit. Ale hlavní bylo, že jsem je měla, hurá, sláva.
Hned jako první školku jsme navštívili zrovna tu, do které jsem jako malá chodila, a je to jediná školka, kde nemám zážitek s dětmi (protože byly všechny skutečně nějak podezřele hodné:D), ale s paní vychovatelkou, jelikož jsem zjistila, že paní vychovatelka Kočí, která byla vždycky nejoblíbenější a nejhodnější, tam pořád nějakým zázrakem učí, tak jsem za ní šla a řekla jsem jí, že nevím, jestli si mě vůbec ještě pamatuje, ale že jí prostě musím říct dobrý den, protože jsem tam kdysi chodila, a když jsem jí řekla svoje jméno (namaskovaná jsem moc k poznání nebyla), tak mě hrozně potěšila, když se usmála a řekla: "No jo, Aničko, tebe si pamatuju, to seš hodná, že sis vzpomněla.":)
Další zážitek byl něco jako můj malý úspěch, hned pochopíte proč. Přišli jsme do třídy, kde už byly trochu větší děti, tak pět let. A protože mě kolega čert napomínal, že jsem moc měkká, schválně jsem si vybrala jednu holčičku, která se tvářila děsně sebevědomě a rozhodla jsem se, že jí rozeřvu, až bude takhle malinká (není nad machrující dětičky, to mi věřte). Tak si to k ní přihasím a začnu to klasické "Tak ty jsi určitě zlobila, tobě je to vidět na očích, tebe si vezmeme do pekla!" a ta holka mi naprosto vytřela zrak, když naprosto suverénně začala: "Já ne, ale támhle Pepa nedojídá svačiny a Eliška se pere!" Normálně začala bonzovat! A i když jsem jí napomínala, že žalování je velkej hřích, že to se nemá, tak klidně mlela dál a postupně mi napráskala půlku třídy. Přála bych vám vidět její výraz, když Mikuláš přečetl z knihy hříchu jako první její jméno... Ta pomsta byla tak sladká!:D A rozbulela se, bonzačka!
Další šok nás pak čekal ve zvláštní třídě, kde jsme byli na ty děti schválně mírnější, ale přesto se jeden klouček poté, co ho začal druhý čert trochu škádlit, zvedl, začal na něj pořvávat něco, čemu jsme ani v nejmenším nerozuměli, a utekl za paní učitelkou, která nám schovívavým hlasem oznámila, že je autista a ještě ke všemu neumí dobře česky, protože je z Řecka. Trapas, trochu...
Pak bych mohla ještě zmínit toho malýho chudáka z první školkový třídy, kterej se nám strachy počůral jen co nás uviděl ve dveřích, úplně vyprázdněnou třídu, kde z šestnácti dětí přišly čtyři, protože zbytek se bál čertů... Dotěrného fotografa, kterému se u nás důvěrně přezdívá Zoubeček ("A ukažte zoubečky, taaaak!"), štáb regionálního vysílání televize Prima, který s námi natočil krátkou reportáž a kterou mám někde zahrabošenou na videu... Tak jsem zvědavá, co si na nás děcka (a i dospělí) přichystají tenhle rok.:)

2008

Tenhle rok jsme dokonce měli ještě jednu školku navíc, byla to docela makačka...
Oproti loňskému roku se udála jedna velká změna. Zjistili jsme totiž, že někdo vyměnil děti za maskované StBáky. Protože ty spratci na sebe tak žalovali, až nikdo z nás neměl slov. Kupodivu ale nikdo tenhle rok za žalování na lístečku napsanej nebyl. Asi to učitelkám takhle vyhovuje. Mě když někdo z těch smradů začal žalovat, jenom aby ospravedlnil to, že zlobil, měla jsem co dělat, abych ho nepopadla a neseřezala, co by se do něj vešlo.
Naštěstí se ale našly i normální třídy a normální děti. Taková možná až moc idylická třída byla hned v první školce - šest holek a mezi nima jeden jedinej kluk.:D V té samé školce jsem si mimochodem zničila vidle, ale nebojte, nebylo to na žádném dítěti, ani paní učitelce, ale na schodech, protože řekli, ať děláme rámus, jenže jakmile jsem s vidlemi třískla o zem, prostě se rozpadly...
Velké překvapení mě pak čekalo ve školce č.2, kde mi byl jeden klouček nápadně povědomý. Vzhledem k tomu, že byl napsaný v knize hříchů, dovolila jsem si kouknout Mikulášovi přes rameno - a on to byl syn našeho fyzikáře!:D Lítal nám jednou po třídě, zrovna když jsme psali písemku... Tak dostal i za tátu, zmetek jeden.
Za nejustrašenější a nejzlobivější třídu bych vyhlásila právě tu školku, kde jsme minulý rok nebyli - vzhledem k tomu, že je to vesnická školka, vešly se milé dětičky do jedné třídy. Řvaly tak, že Mikuláše ani nebylo slyšet (a to jsme s Dvořim spořádaně dřepěli v rohu a ani se nepohnuli!), a když jsem potom slyšela ty hříchy... U poloviny dětí napsáno, že se rvou a nadávají kamarádům... No opět mi tančilo koště v ruce.
Hodně se nám tenhle rok měnila sestava, zatímco ve čtvrtek s námi šli za čerta a anděla nějací dva dorostenci, které jsem ani neznala (a kteří byli jak leklé ryby), v pátek s námi už šla lepší banda.:) Anděla nám dělala jedna slečna, se kterou jsem se už dlouho neviděla, tak jsem byla ráda... A chudinka si pak odnesla zážitek na celý život, protože v jedné třídě měla jedna holčička narozeniny, tak jí Ráďa šla jako andílek popřát, a ta malá jí s tím dětským nevinným výrazem řekla: "Děkuju, a pozdravuj ode mě v nebi Mirečku, ona měla nemocný srdíčko a byla moje kamarádka." Chudák Ráďa brečela ještě dlouho potom, a nebyla sama, dojalo nás to všechny.
A taky byli tenhle rok ve školkách nějak štědří, dostali jsme za výslužku obrovskej pytel kafe a čtyři flašky tvrdýho. Plus úplně to nejlepší na tom je, že za to dostaneme peníze, odhaduju tak 300, o čemž jsem nevěděla a před Vánocemi mi to skutečně bodne. Jo, když se daří, tak se daří.:D

Zlatá Neděle z roku 2008

Aneb další převzatý článek z mého starého blogu. Za chvíli sem hodím další, o čertech; kdybyste se divili, co blbnu, vždyť ještě ani nezačal listopad, tak za to obviňujte tři věci, které se sešly včera téměř v jeden moment - když jsem se ráno vzbudila, venku byl sníh a mrzlo, mamka uklízela jako o život, a z kuchyně voněla pečená ryba. Na to je sice ještě dva měsíce čas, ale nevěříte, jak to dokáže člověku zmást hlavu. Ještě že nejspolehlivější indikátor, že je skutečně ráno Štědrého Dne - tedy nezaměnitelná "vůně" františku - mamka zapaluje výhradně na Štědrý Den, jinak bych z toho asi byla skutečně pipi, jak říká moje nejlepší kamarádka. Takhle jsem to nakonec rozdýchávala u čtení starých Vánočních blahopřání, knížek a článků. A cítím, že o dva zmiňované články bych se ráda podělila.:)

Původně publikováno 21. 12. 2008

Honzíčku, vaše milá, ta pěkný botičky má

Vstávat v neděli v osm, když jsem koukala do jedné ráno na Latter Days, to po mě přece nikdo nemůže chtít... Bohužel, chtěl. Protože v devět už jsme museli být v muzeu a v deset začínalo první vystoupení. Hrůza a děs.
Nechala jsem se od mamky uvrtat do jednoho představení o starých českých koledách, protože já se prostě ráda účastním čehokoliv, co jenom smrdí divadlem.:D Holt mi to asi doopravdy chybí... Dostala jsem za úkol naučit se takovou krátkou holčičí koledu, kterou mi stačilo si jednou přečíst a odložila jsem jí s tím, že se spolehnu na dav... Jenže mě pak čekalo zjištění, že jí budu říkat sama, a aby se to nepletlo, tak do mikrofonu. Plus na mě navlékli hadry, které mi byly o číslo větší (kdyby o číslo, zpětně si vybavuju, že ty musely být větší o nejmíň tři čísla) a sukni jsem si musela zavázat pod prsama, a i tak mi byla dlouhá. Ale co se divím, jako bych to neznala.:D
Spolu se mnou se do toho nechali uvrtat ještě dva kluci a holka z tanečního kroužku a dva zaměstnanci muzea. Teta Hela coby perchta (neplést s bílou paní) vážně neměla chybu, dala jsem jí přezdívku "rozzuřený vysavač". A kluky jsem zase přirovnala k výčepním v gay baru, jelikož ty miniaturní košilky sotva k pupíku, ty vážně neměly chybu.:D
Vystoupení pak jako takové bylo klasické, kluci hned na úvod měli naprosto dokonalé okno, které se jim ale naštěstí podařilo úspěšně zamaskovat, bukač se také povedlo zprovoznit (takový velmi zajímavý nástroj, džbán potažený kůži, na kterém jsou přidělané koňské žíně, pokud znáte koledy, tak se mu také říkalo "famfrnoch")... Já si pak vyrazila s mamkou na oběd, po kterém se mi udělalo tak náramně špatně, že jsem myslela, že vystoupení ve čtyři nebudu schopná zopakovat, naštěstí spánek a heřmánkový čaj pomohl. Kluci mě pak ještě prolili slivkou - obvykle mám k tomuhle přímo odpor, ale když vám krásný kluk vzdáleně připomínající Aarona Stanforda řekne "Aničko, dáme na tykání?", tak přece nemůžete říct ne.:D To jsem radši pak chladila hubu pod kohoutkem a zajídala to sušenkama, ostatně jsem nebyla sama, další velmi hezky vypadající kolega, který chtěl "jenom slzu, protože bude řídit", dostal za trest výstavního decáka...
A vůbec. V Pejru se vyskytují hezcí kluci. Ovšem jen velmi sporadicky, a proto jsou všichni už dávno zadaní. Víceméně některým to zjevně nezabraňuje s nezadanými Pelhřimačkami flirtovat.:D Ostatně, jak řekla Ivča, nemusí být přece zadanej napořád...

Tolik k původnímu článku, povedlo se mi ještě najít tenhle odkaz http://pelhrimovsky.denik.cz/mesto-rekordu-a-kuriozit/zlata-nedele-na-radnici-v-pelhrimove20081219.html kde je článek o té samé Zlaté neděli z pelhřimovského deníku. Můžete se podívat do programu, že tam opravdu jsme. Bohužel už si prd pamatuju, v které že koledě jsem to měla svých pět vteřin slávy, ale dodnes si pamatuju, co jsem říkala.:D Jednalo se o koledu, kterou říkala děvčata: "Honzíčku, vaše milá pěkný botičky má. Mezi sebou ji máme, pěkní jí zpíváme, koledy žádáme." Říkalo se to ještě kostrbatěji, než se to čte.