Gotta keep movin' & 30 day shred

Jelikož už minulé léto jsem s hrůzou zjistila, že některé oblečení už nedopnu, přes podzim se to díky tělocviku ve škole zlepšilo a po Vánocích byla všechna ta hrůza zpátky, rozhodla jsem se začít znovu poctivě cvičit a sportovat jako dřív - před nástupem na vysokou jsem hrála floorball a cvičila doma takové ty klasické cviky na udržení kondice a na postavě to bylo znát:

S přestupem na vysokou školu jsem se ale na pohyb prakticky úplně vykvákla - můj prakticky jediný pohyb byla pětiminutová cesta z koleje do školy a zpátky. Sice jsem si tenhle první rok (který jsem ještě byla v Ústí a ne v Brně) zapsala jako tělocvik posilovnu, ale tam to probíhalo dost volným stylem a většinu těch hodin jsem stejně prokecala se spolužáky. Plus nevím, jaké zkušenosti máte vy :) , ale s přestupem na vysokou se mi dost zásadně zhoršilo stravování - doma, i když to člověku nepřijde, je prostě vždycky navařeno, nebo je aspoň "na skladě" něco, z čeho se uvařit dá; to na koleji šlo jen s velkou námahou, takže bagety a fast food to jistily. Naštěstí se to stravování dost zlepšilo poté, co jsem přešla do Brna a na privátě bydlela s holčinou, která byla blázen do zdravého životního stylu, takže mě v tomhle ohledu trochu nakopávala. Teda, jenom, co se týče toho jídla - s pohybem to začalo být ještě horší. Nicméně jsem se záhy rozhodla, že takhle to dál nejde, začala znovu cvičit aspoň doma a tělo si naštěstí rychle zvyklo znovu; navíc jsem v druháku začala v rámci tělocviku chodit na sebeobranu, takže se všechno zdálo v nejlepším pořádku a asi i bylo. Jenže pak tělocvik skončil, nový se mi zapsat nepovedl... A já usnula na vavřínech. Z toho jsem se probrala až právě to minulé léto, kdy jsem nejdřív podle oblečení a pak i podle fotek poznala, že jsem nejen nabrala všechno zpátky i s nějakým bonusem navíc, ale i přišla o kondičku.

Slot - Angel Ili Demon

Nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký singl Slot takhle dostal. Možná naposledy Lego? Ale spíš se tady vracím až do dob singlu Mjortvyje Zvjozdy, tedy v podstatě do dob, kdy jsem Slot objevila a na první poslech se zamilovala. Taky jsem si, stejně jako u jejich novinky, říkala "Co to sakra je?", ale pak jsem si to pustila znova a ono to začalo být nějak chytlavé...:D Kdyby někoho zajímal text, kde jinde ho hledat než na slot-band.blog.cz.;)

A když už jsme u Slot, tak si dáme ještě jednu z jejich zatím posledního alba, na kterou si také vždycky u Angel Ili Demon vzpomenu, i když si vlastně podobné nejsou (jó, asociace mají různé cesty).

Alba mého dětství a prvních -nácti let

Mám občas záchvaty nostalgie, jak jste si jistě už mohli všimnout, pokud můj blog čtete pravidelně, a nedávno se dostavil další takový. Tentokrát to ale vlastně byla náhoda - neměla jsem si už co pouštět ke cvičení (zoufale mě nebaví cvičit na stále stejnou hudbu, a ono po víc jak půl roce prakticky každodenního cvičení už vážně není moc z čeho brát), takže jsem sáhla po starých CDčkách, které jsem v některých případech neslyšela už... No, takových sedm let, ne-li víc, to bude. A zjistila jsem, že z některých z nich jsem i dnes stále tak nadšená, jako jsem byla ve svých telecích letech, možná dokonce v některých případech i o něco víc. A jak už víte, o hudební tipy já se dělím ráda.:)

Team - Mám Na Teba Chuť
Team si ráda poslechnu i dneska, ale spíš výjimečně a jenom některé písničky. Byly ale doby, kdy jsem Team a Haberu vážně zbožňovala, a bylo to zejména kvůli tomuhle albu. Dokonce si ještě pamatuju, proč jsem si tohle album kupovala - byla jsem tehdy zblázněná do písničky Chcem sa ťa nadýchnuť. A byla to koupě, která se stoprocentně vyplatila; poslouchala jsem to CD tak často a tak pořád dokola, že si dokonce ještě dnes, i když jsem ho už tolik let neslyšela, pořád pamatuju texty nejméně poloviny písniček - a dokonce jsem si s menšími mezerami pamatovala i pořadí.:D Myslím, že tohle CD mi ještě v přehrávači nějaký ten pátek vydrží, protože i když ke konci (před bonusem) trochu ztrácí dech, pořád je to krásně vyrovnané album. A vybrat nejoblíbenější písničky bude asi sakra těžké. No ale jdeme na to...

...ještě by sem přišla písnička Vojny mužov so ženami, ale ta bohužel na youtube není.

Roxette - June Afternoon

Když už na nás počasí tak dlabe, tak si zvedněme náladu aspoň jednou prosluněnou písničkou.:)
Na Velikonoce odjíždím do Prahy (i když táta si ze mě dělá srandu, že do Vtelna - pokud jste viděli velikonoční díl Comebacku), tak doufám, že i vy si je užijete podle svých představ.

REC 3: Genesis

Článek obsahuje spoilery.

Je o mě asi hodně známé, že první díl RECu mě naprosto dostal a je to jeden z mých absolutně nejoblíbenějších filmů. Druhý díl už nebylo tak docela ono, ale za to mohl především fakt, že člověk z dílu předešlého zhruba věděl, co se děje a co ho čeká, takže už nebylo moc čím novým děsit. A upřímně, moc se mi nelíbilo ani odhalení ohledně původu zombies, ale když to tak autorům přišlo ok, já se s nimi přít nebudu...
Už je to nějaký ten pátek, co nám byly slíbeny dva díly, které celou sérii uzavřou, z nichž jeden - právě ten třetí - měl být podle všeho prequel. Jakmile se ale na scéně objevil strýček s rukou pokousanou od psa, jsem se zarazila a uvědomila si, že prequel se nekoná, což zhruba v polovině filmu potvrdily záběry z televizních novin, které informovaly o uzavření domu. Takže se z filmu rázem stala pouze jakási fan fiction, chtělo by se říci rozšiřující universum, ale vzhledem k tomu, že nikdo řežbu nepřežije (tedy, toho kněze nezabijí, ale myslím, že každému je jasné, že dřív nebo později na něj dojde taky), se o žádné rozšíření nejedná, spíše o takový výkřik do tmy.

reportáž z brněnské sněhové kalamity

Protože včera i dnes je to v Brně hlavní téma a pro mě to bude hlavní téma možná ještě za týden, pokud kvůli tomu budu opravdu znovu nemocná, rozhodla jsem se podělit o své zážitky z včerejší marné snahy dostat se odkudkoliv z centra na byt. Ta cesta mi obvykle trvá maximálně 20 minut, nicméně pro ty, co se budou divit, proč jsem nešla pěšky - pěškobusem je to sranda na hodinu a půl, když je hezky. A abyste se do vyprávění mohli vžít, po celou dobu čtení si představujte vytrvalé sněžení a vlezlou zimu.

Jedna neočekávaně dobrá středa

Opětovné potvrzení známého pravidla, že akce, na které se člověku absolutně nechce a nejradši by se z nich nějak vyvlíkl, jsou nakonec ty nejlepší.
Kamarádka mě ukecala, abych s ní a ještě několika dalšími lidmi šla na koncert Kristíny (kdo neznáte, račte googlit). Naléhala tolik, že jsem jí v nějakém neobvykle dobrém rozpoložení mysli nakonec odkývala. A zbytek dní už jenom strávila horečnatým vymýšlením, jaká výmluva bude znít nejvěrohodněji... Bohužel lístky už byly koupené, a platit za koncert, na který jsem nakonec ani nešla, by byl dvojnásobný oser, takže jsem se nakonec ve středu večer nějak přinutila se hodit trochu do parády a nechat to koňovi. I když jsem ještě v poledne byla skálopevně přesvědčená, že mě nikam nedostane ani pár volů. Pak jsem si ale řekla, že kamarádka (byť jiná kamarádka než tahle) kvůli mě před rokem přetrpěla splnění mého dětského snu alias koncertu Petera Nagyho a Indiga, což chce taky značnou porci odvahy, a nakonec se mi po koncertě svěřila "...sakra, proč já ho vlastně nemám ráda? Však půlka těch písniček byla super!". Tak jsem jenom tiše doufala, že podobný konec vezme i tento večer.