Veselé vánoční nehody

Ano, ano, vím, že ještě není ani půlka listopadu... Ale okolo mě už první přípravy na Vánoce začínají probíhat (v práci), a navíc jsme měly s kolegyněmi z oboru tento týden celkem veselou a dlouhou debatu nad nejrůznějšími zážitky z Vánoc, tak chci tenhle článek zaznamenat, než ho zase zapomenu.:) Taky vám přijde, že Vánoce ty nehody, komplikace a další nemilosti nějak magicky přitahují?

Asi každý, kdo má doma zvíře, tak z vlastní zkušenosti ví, že ať už se jedná o obří verzi hlídacího psa nebo toho nejmenšího křečka, mají milá zvířátka na Vánoce zvláštní schopnost měnit se v dokonalé zbraně hromadného ničení. V naší domácnosti se vždy vyskytoval aspoň jeden pes, a historek okolo toho máme, že nevím, kterou dřív začít. Zejména z dob, kdy jsme psy měli dva, respektive dvě fenky - kokršpanělku Lindu, která se s námi na vesnici přestěhovala z města jako typický pes-gaučák a zůstala jím do konce života, a kavkazanku Bellu, která zastávala funkci hlídače nejen našeho domu, ale i celé čtvrtě, a kterou můj kamarád kdysi popsal slovy "Satánku, kde má pánešek hlavičku?".

I když v případě Belly by bylo přesnější "Satánku, kde má Linducha hlavičku?", jelikož soubojů ty dvě mezi sebou měly nepočítaně, a dokonce nám vytvořily novou vánoční tradici - nejpozději 26. prosince jsme několik let po sobě naháněli veterináře po všech čertech, protože psi si vjeli do kožichu. Vzhledem k výškovému a váhovému nepoměru si asi dovede představit, jak zhruba Linda po takových soubojích vypadala, tudíž pravidelně docházelo i na šití. My jsme pak celý týden dělali všechno, co jsme mohly, aby si Linda ty stehy na bocích neroztrhala, a pak přišel Silvestr, s ním náš šílený soused, co nám každý rok pouští rachejtle přímo do oken, a veškerá snaha přišla vniveč. Takže na Nový rok jsme návštěvu u veterináře obvykle absolvovali ještě jednou dokola.

Savage Garden aneb várka dobré nálady :)

Po dlouhé době (nj, škola je škola) se vracím s článkem, a jako už poslední dobou tradičně je to trochu retro a trochu hudební tip.:)

Bohužel v době, kdy byli SG na vrcholu slávy, jsem byla ještě moc malá na to, abych je registrovala nebo dokonce nějak blíž znala (stejně jako jsem tehdy zbožňovala některé písničky od Nirvany a Placeba, aniž bych věděla, že to jsou Nirvana a Placebo). Takže kdy jsem vlastně na Savage Garden poprvé narazila? Nejsem si stoprocentně jistá, ale myslím, že to bylo už kdysi dávno na základce, když jsem si je spletla s Roxette.:D Tehdy to byla ještě éra posedávání před rádiem a čekání na oblíbené písničky... Jednou jsem taky takhle seděla, poslouchala a čekala, a najednou začala hrát písnička, kterou jsem sice neznala, ale po pár tónech mě přesto chytla tak, že jsem si jí nahrála. Jednalo se o I Want You a myslím, že se mi nikdo nemůže divit, že jsem si myslela, že je od Roxette - zejména ty recitované sloky jsou hlasově značně matoucí.:D (Do odkazu dávám staré, raritní video k této písničce - dodnes nechápu, proč Savage Garden točili klidně i tři různé klipy pro jednu písničku.)

Tracktor Bowling - Vremya + sbohem, Marío

Dnes trochu na smutnější notu. Tuhle písničku jsem poslouchala, když jsem se dozvěděla o nehodě Felipeho Massy, a od té doby jí mám spojenou s tragickými událostmi ve světě motosportu. Tak jako jsem si na její text vzpomněla, když zemřel Dan Wheldon, vzpomněla jsem si na ní i dnes, když nás opustila Maria de Villota. Jak někdo trefně shrnul v jedné diskuzi, pro někoho to mohla být jenom nemotorná ženská, která se vlastní chybou málem zabila (pokud se potvrdí, že její smrt způsobily následky nehody, tak vlastně doopravdy), někdo ji zase může vnímat jako silnou, odvážnou osobnost, která se celý ten rok a půl života, který jí byl dán navíc, ze všech sil zasazovala o bezpečnost na dráze i na silnicích, a byla inspirací pro všechny, které také potkala těžká nehoda s trvalými následky.

No a pro ostatní z vás, kterým motosport nic neříká... Aspoň si pusťte hezkou písničku s pravdivým textem.:)

Jen, když poznáme ztrátu, naučíme si věcí vážit
Jen při pohledu na smrt se naučíme žít

Čas uspořádá na místa
Vše, co se rozbilo na kousky
Nový život rozvíří prach
Dny vyléčí smutek

Jen po ztrátách
Poznáme hodnotu
Jen opoždění
Nás učí chvátat

Jak se stát silným
A být bez viny
Zkrátka navždy na všechno
Zapomenout?

A žít
Víc už neprosit
Čas o půjčku
Toho, co se už nikdy zpátky nevrátí

Jestli existuje lehká cesta
Utečeme neštěstí
Lehčí je utéct, překročit
Čas vždy zamete stopy

Mnohému tě v životě naučí bolest
Ale vážně musíme tohle všechno poznat?
Čas vyléčí rány, ale
Nic už nám nevrátí zpět

Jen nemilovaný
Můžeš opustit
Jen při pohledu na smrt
Se naučíš žít

Lehčí je nemít
Hned vše odevzdat
Abys to nikdy nemohl
Ztratit

A žít
Víc už neprosit
Čas o půjčku
Kterou nelze vrátit
Nečekat
A nelhát sám sobě
A samostatně projít
Svou nelehkou pouť životem až do konce

Znovu prosí
O to, co nejde vrátit
Je lehčí utéct
Než projít tu cestu

Čas znovu letí mezi nekonečným neštěstím
Strachy, nepokoje, příčiny, které neexistují
Čas, který se nám nikdy nevrátí
Lepší hledět na sebe, než na ty, co zůstali čekat
Lepší se osvobodit bláznovstvím
Není síly ani víry, abys prošel tu cestu

A znova prosí
Za to, co se nevrátí
Je lehčí utéct
Než projít cestu životem až do konce

Když se z dospělých stane banda dětí

Dvě soboty po sobě jsem se zúčastnila nějaké párty, a pokaždé to byla kostýmová párty. To už se mi nestalo... No, vlastně se mi to nestalo ještě nikdy.:D Skoro bych zapomněla, jak jsou takové kostýmové párty zábavné, tedy zejména příprava na ně. V prvním případě se jednalo o rozlučkovou párty s kamarádkou ze školy a téma bylo krásně mezinárodní - "Státy světa". Na tenhle večírek se mi vymýšlel kostým asi nejhůř, nechtěla jsem, aby to bylo nějaké klasické klišé Francouzka/Italka/Němka atd., už to skoro vypadalo, že nepřijdu v žádném kostýmu a jenom přinesu na ochutnávku nějaké tradiční nápoje a jídla, ale naštěstí mě na poslední chvíli zachránila kamarádka, respektive její kostým z posledního zvonění.

Jenom upozorňuju, že fotek bude málo, zaprvé jsem na druhé akci byla za fotografa, takže svých fotek mám minimum, no a možná jste si všimli, že fotek s jinými lidmi se sem snažím dávat jen nutné minimum - přeci jen od nikoho nemám svolení jeho fotky na net dávat, proto když už se tu nějaká objeví, byla dotyčným nahrána na fejs nebo jeho vlastní blog, takže to beru tak, jako že mu to podělení se s internetem zrovna u téhle fotky nevadí...:D

exkurze do současné ruské alternativní hudby aneb zkusme to bez předsudků

Nápad na tenhle článek se zrodil jednoduše - ruská hudba je pro dost lidí exotická a posluchači se k ní  nemají vlastně jak dostat. Zčásti také proto, že hromada lidí nemá rusáky ráda (záměrně používám tvar rusáky, protože mezi Rusem a rusákem je stejný rozdíl jako mezi pražanem a pražákem) a tak ani nemá důvod tuhle hudbu vyhledávat. Nicméně vyzívám vás, milí přátelé :), abyste na chvíli nechali národnost být národností a udělali si malý výlet. Měla jsem možnost aspoň trochu některé z těchto lidí poznat, a i když jsou skutečně hodně svérázní, nejsou jako ti typičtí novorusové, na které máme možnost narazit dnes a denně v každém větším českém městě. On to v současnosti nemá tvor zvaný alternativní umělec v Rusku zrovna růžové - z různých důvodů. Jako jeden příklad z mnoha mě napadá ten, o kterém mluvil můj známý - že drtivá většina Rusů uznává za hudbu pouze jakýsi pop-folk, což je podobně svérázný a krajový styl jako v případě ČR to, čemu říkáme hospodský rock. Cokoliv, co se nedá aspoň trochu do této škatulky zařadit, je odpad, stejně jako autor.
Samozřejmě, jako drtivá většina lidí mé generace, jsem poprvé zpívanou ruštinu slyšela díky na začátku tisíciletí tolik populárním t.A.T.u.; přiznávám, že doteď mám jejich alba a poslouchám je. Ale o nich se rozkecávat nebudu. Jen jsem je chtěla zmínit v rámci konstatování, že díky jejich hudbě jsem poprvé přičichla k ruštině a že mi tenhle jazyk zněl celkem pěkně, stejně jako mi pěkně zní další slovanské jazyky. O spoustu let později jsem seděla u kompu a hledala na youtube videa s mojí oblíbenou italskou kapelou Exilia. Najednou na mě vyskočilo cosi, co bylo v azbuce a neslo označení "ruská Exilia". Řekla jsem si, že to by mohlo být zajímavé a rozklikla jsem. Tak se dostávají na scénu The Slot. Kapela, která za všechno může a o které kdybych měla vyprávět, budeme tu sedět do soudného dne.

Porcelain Black

Porcelain jsem začala sledovat ještě jako Porcelain And The Tramps a i když mi chvilku trvalo její novější tvorbu překousnout, nakonec jsem se smířila s tím, že s novou přezdívkou přišla i nová éra (i když přezdívku měnila hlavně z praktických důvodů, jelikož původní přezdívka byla dost matoucí a lidé si mysleli, že se jedná o skupinu). Dost lidí tuhle změnu nepřekouslo s tím, že nová tvorba je bezduchá a kolotočová, což je z části pravda (i já už mám občas pocit, že jestli ještě v jedné písničce uslyším ooohhh lala, tak budu zvracet), ale můj mizerný hudební vkus je všeobecně známý :D , takže mě se to prostě líbí i tak.
Porcelain zatím moc písniček nevydala - myšleno v poměru k tomu, jak dlouho už na hudební scéně působí - proto bude těžké vybrat ty nej a nenaházet je sem všechny, ale budu se snažit vybrat jenom ty skutečně nejoblíbenější.:)
Takže, prvně ty ze staršího období, tedy Porcelain And The Tramps...

The Neighbor - střídají se u mě období, kdy tuhle písničku nemůžu ani slyšet, s obdobími, kdy jí naopak poslouchám pořád dokola.

Jaké byly prázdniny 2013

Stručně a krátce, žádná sláva.:D Na druhou stranu nic hrozného se nestalo, takže vždycky může být hůř. Hlavní bylo, že jsem úspěšně odstátnicovala a stejně úspěšně se dostala na navazující studium. Musela jsem ale šetřit peníze, takže jediný můj větší výlet byla tradiční chata v Županovicích. Ale popořádku.

První fotka je z druhého týdne v červenci, kdy u mě byla na návštěvě moje "sis" Jane. Abychom se nenudily, vymyslela jsem nám výlet na hrad Kámen, kde zrovna probíhal týden s Jezernickými pány. Přednáška byla naprosto boží a dokonce jsme se dobře provdaly! Na fotce mi dočasný tatínek zrovna vybírá vhodného ženicha.