Chlastačka na facebooku

Facebook je do jisté míry super a do stejné míry dost děsivé místo. Vzhledem k tomu, že profil mám už od roku 2006, věnovala jsem poměrně dost času tomu, aby pro mě bylo především super - což znamená, ač je ošklivé to říct, především pečlivé selektování blbců - jak na stránkách, tak v přátelích. Někteří mi v tom notně pomohli tím, že vyselektovali oni mě, než jsem stihla vyselektovat já je.:) Nemyslím tím dávat někoho do ignoru, zkrátka se jenom řídit dnes už trochu vousatým heslem "přátelé na FB nejsou jako Pokémoni, nemusíš je mít všechny". A musím říct, že jsem se svým výkonem spokojená. Čas od času i na můj profil dorazí některé vlny, nebo spíš tsunami, které se facebookem šíří, ale v drtivé většině je zaregistruju skrze to, že několik mých přátel napíše "Jděte už s tím a tím do prdele!" a já si jenom řeknu "Co?".:D Jediná výjimka byly prezidentské volby - to byl jediný okamžik, kdy jsem o úspěšnosti své metody začala pochybovat, protože víc jak polovina mých přátel se začala houfně chovat jako banda nenávistných hovad a 24 hodin denně, 7 dní v týdnu vedli na FB nesmiřitelné války o Karla a šířili deklarace, jak okamžitě emigrují a už si balí kufry. Asi se jich budu postupně chodit ptát, jestli tou emigrací mysleli, že přesídlí z Brna do Prahy nebo obráceně...
Ale jak říkám, jindy je všechno v pořádku a já mám tendence podléhat pocitu, jak jsou lidi super a skvělí. Ale pak přijde další tsunami, já mám možnost nahlédnout "pod pokličku" a obvykle to končí chutí mlátit hlavou do zdi a nějakým podobným "malým hejtem", jaký vám tu právě prezentuju. Přesně to je případ exování piva, které na mojí zdi začala šířit jedna parta, ke které mi tohle celkem sedělo, která pravidelně chodí na to pivo společně do hospody a tohle jsem brala jenom jako jejich internetovou recesi. Pak se do toho ale začalo zapojovat víc a víc lidí... Pořád v klidu, videa jsem prostě jenom ignorovala, myslela si něco o prdeli a byla ráda, že zatím nikoho nenapadlo nominovat mě - a ač jsem pivař a to pivo na ex nemám problém vypít v relativně slušném čase, pevně věřím, že to ani nikoho nenapadne.:D Po čase se objevila na scéně ta menší skupinka, které to, stejně jako mě, přišlo hloupé a už trochu trapné (sakra lidi, jestli si tolik chcete honit trička, hoňte si je v hospodě! ale ne, tam je asi na váš vkus málo lidí, co...), a přes jejich komentáře jsem se dostala k onomu dnes už profláklému videu "s tou s jogurtem", kterou sice osobně neznám, ale skoro mám pocit, jako kdyby jo, protože máme několik společných přátel. Slečna mi sice přišla trochu moc nasraná, ale video bylo nakonec vtipné.:) Co už vůbec nebylo vtipné, byly některé komentáře pod videem, ze kterých jsem získala dojem, že pokud se téhle chlastačky na facebooku člověk nejenže neúčastní, ale ještě si dovolí se proti tomu ozvat, tak je nudnej suchar, respektive v tomto případě nudná kráva, která vůbec nerozumí srandě a ten, co si jí jednou vezme, bude fakt velkej chudák. V tom případě OK, jsem nudná kráva, co nerozumí srandě, že ten, co si mě jednou vezme, bude chudák, vím už dlouho...:D Ale já si zkrátka myslím, že tohle prostě patří do hospod. Však je to daleko větší zábava sejít se s kamarády v hospodě, hecovat se a klidně i něco vyhrát (náhodou o tom něco málo vím, díky svému "rychlopití" jsem si kdysi vychlastala pravé Calvin Klein džíny :D), pokud někdo chce, nahrát a nafotit si to na památku, a pak si ráno projít kocovinou fyzickou i morální. Co mám z toho, že facebookovému světu předhodím většinou tragicky nudné video? I ti fanoušci, co vás potom budou plácat po rameni, jsou lepší v reálu.:) Takže pokud facebooková chlastačka má být vrchol zábavy, pak ano, přiznávám se, pak zábavě skutečně nerozumím...

Královna paddocku

Inspirováno Janou CzechMaid, a vlastně i tak trošku na přání.:)




Člověk nemusí mít nutně vzor, aby se mu líbilo, jak se někdo obléká. I když většinu lidí, pochopitelně, ovlivňuje to, co nosí jejich oblíbenci; a někdy si člověk někoho oblíbí podle toho, co dotyčný nosí - přesně případ Jennifer Becks, přítelkyně závodníka Adriana Sutila, která je nejen pro mě skutečnou královnou paddocku a vypadá dobře snad i v pytli.:)

Sutil byl dlouho, na závodníka opravdu nezvykle dlouho, bez přítelkyně, a nebylo zrovna málo lidí - já byla mezi nimi - kteří čekali, že si nakonec snad místo ženské přivede nějakého fešného chlapce... Ale hle, kdo si počká, ten se dočká.:) Přítelkyně jezdců mě většinou nijak extra nezajímají, protože mezi nimi většinou nejsou ženské, které by byly něčím osobité (čest výjimkám), proto jsem zjevení Jennifer velmi ocenila a měla aspoň kým nahradit mou bývalou oblíbenkyni Yu Abiru.:)

Hned jako první obrázek dávám také můj nejoblíbenější model. Jennifer není zrovna vysoká, takže většinou nosí boty rovnou na platformách, ale jaké krásné nohy v nich má... Čirá závist.:) A ty šaty, pro ty bych zabíjela.

Tenhle typ šatů jsem se nijak nikdy nenaučila nosit, nějak se v nich necítím, ale kdybych měla ve svém šatníku tenhle kousek, učila bych se s nadšením a radostí.:))

 

Moudra naší babi :o)

Každému, kdo si myslí, že důchodci se dělí na dvě skupiny - pohádkové babičky a dědečky, kteří vám dají koláč a bílý kafe a vlídně si s vámi popovídají, a herdekbáby a herdekdědky, co vás tak nanejvýš v MHD přetáhnou holí při boji o místo na sezení - bych přála setkání s mojí babičkou z mamčiny strany, aby viděl, co se stane, když se tyhle dva typy spojí dohromady.
Jestli mám někoho na světě ráda skoro srovnatelně s mojí mamkou, tak je to právě tahle babička. Ano, občas si sice vjedeme do vlasů, protože některá moudra jsou až příliš přemoudřelá, ale většinu času jí poslouchám děsně ráda a její hlášky dávám pak k dobru mezi svými kamarády. Pevně doufám, že budu ve stáří taky taková.:))
Během jednoho rozhovoru dokáže naše babča zbořit hned několik mýtů najednou. Tak například. Byla, je a bude to přesvědčená komunistka. Přesto k volbám už dávno nechodí, protože zastává postoj, že už nám do toho ve svém věku nemá co kecat. Když se jí zeptáte, co především jí na dnešní politice vadí, odpoví: "Oni i ti komunisti kradli jako straky, v tomhle žádný rozdíl není. Mě jenom hrozně vadí, jak tihle u toho koryta ještě nahlas mlaskají!"
Taky tvrdí, že nejlepší kamarádky, které kdy měla, byli gayové. Pohybovala se hodně kolem divadla a kromě herců tam prý nebyl skoro jediný chlap, který by nebyl gay. Když pak pracovala v nemocnici, chodila do jedné kavárny vedle nemocnice celá parta gayů z jiného divadla. S těmi se prý kamarádila nejvíc, právě to byly ty "nejlepší kamarádky". Proto, když jsem si jí jako malá puberťačka stěžovala, že nemám skoro žádné kamarádky, tak mi hnedle věděla poradit...:)
Kapitola sama o sobě jsou historky z války. Babi je válečné dítě, na začátku války jí bylo sedm let, a v souvislosti s tím mi jednou svěřila další moudro, které ráda používám: "Každý si myslí, že měl to nejlepší dětství a dospívání a že všechny další generace jsou chudáci, kteří ani zdaleka takové dětství nemůžou mít, protože žijou v hrozné době. To je prostě proto, že to člověk tehdy tak nevnímá. Já si taky myslím, že jsem měla absolutně nejlepší dětství, a to jsem vyrůstala za války."

Zpátky ke kořenům

Přemýšlela jsem nad tímhle už delší dobu a teď jsem se rozhodla, že je správný čas. Rozhodla jsem se vrátit ke staré přezdívce, která je se mnou od té doby, co jsem se poprvé objevila na netu - takže sbohem, Jeremie, vítej zpět, Dextro.:)
Když jsem zakládala tenhle blog (a ještě jeden předchozí, který jsem ale hned smazala), bylo to proto, že, jak už ode mě víte, seznam zrušil službu sblog a já přišla o prostor, kam jsem dávala všechno, co mě zaujalo, a měla ho vlastně jako takový deníček. Nějakou dobu jsem to zkusila vydržet bez něj, ale protože jsem strašně ukecaná:) a o všechno se hned chci se světem podělit, a cpát to na sociální sítě není úplně můj šálek piva, rozhodla jsem se založit si blog nový. Jenže s novým blogem přišlo i něco, co jsem ze starého blogu už dlouho neznala - anonymita. Na můj starý blog chodila spousta mých známých; a ne že bych proti tomu něco měla, kdybych nechtěla, odkaz jim nedávám, ale... Znáte to, občas si chcete anonymně ulevit, ale jakmile vám na blog chodí někdo známý, riskujete, že pozná, o čem mluvíte - v nejhorším případě pozná, že mluvíte o něm. Proto jsem si vymyslela novou přezdívku a nikde o sobě moc informace neuváděla. Přezdívka Jeremie se datuje do dob před asi třemi lety, kdy jsem sledovala seriál Dirty Sexy Money, ve kterém můj oblíbenec Seth Gabel hrál postavu Jeremyho Darlinga. Prostě jsem jenom chtěla nick, který bude aspoň trochu originální a dobře zapamatovatelný. Proto jsem se rozhodla ho použít i pro své nové blogy. Jenže... Teď už sem stejně dávám svoje fotky, i odkaz jsem několika známým rozeslala... Tak jaký má smysl schovávat se za přezdívku, na kterou nejsem pořádně zvyklá ani já, ani ostatní?

Takže milá Jeremie, díky, bylo mi s tebou fajn, ale Dextra je jen jedna.:) A kdo to je vůbec Dextra?

vyzkoušeno, doporučeno: Hemann - bylinné přípravky a kosmetika

Rozhodla jsem se udělat takovou malou reklamu jedné malé firmě, protože podle mého názoru a osobních zkušeností si to zaslouží.:)
K jejich výrobkům jsem se dostala náhodou - na Vánočních trzích na BVV měli (a stále mají) stánek hned naproti tomu našemu. Předminulý rok jsem hned třetí den v práci onemocněla - klasické zimní nastuzení, teplota něco přes 38, bolest v krku, stav tak akorát na umření... Ale nemohla jsem si dovolit do práce nejít, kvůli penězům, které jsem opravdu potřebovala, i kvůli šéfovi, který za mě neměl náhradu. Takže jsem tak seděla za pultem a chtělo se mi umřít. Najednou od vedlejšího stánku přišla usměvavá paní, povídala "Slečno, vy opravdu nevypadáte dobře, tumáte něco, ať je vám lépe." a donesla mi panáka čehosi, co vypadalo, vonělo i chutnalo jako Bailey's, a dvě větší pilule, s tím, že kdykoliv budu chtít, můžu si dojít pro další. Využila jsem její nabídky už jenom proto, že až na tu jednu piluli mi to chutnalo.:) Druhý den mi bylo podstatně lépe a třetí den už bylo po teplotě i bolení v krku. Chodily jsme ale s kolegyní na "medicínu" k paní dál - už jenom proto, že paní umí moc krásně povídat - a nakonec u ní i nakoupily pár vánočních dárků. Já nakoupila toto:

Gvaranal Lecitin - to bylo to ála Bailey's.:) Více o tomto výrobku i o složkách, z nichž je vyroben, se můžete dočíst na oficiálních stránkách http://www.hemann.cz/cz/15/gvaranal---guarana.html. Koupila jsem rovnou jeden i pro mamku, protože by Gvaranal měl pomáhat i při depresích. Nedostala jsem od mamky žádnou zpětnou vazbu, ale užívala ho poctivě víc jak měsíc, takže myslím, že kdyby jí to dělalo nějak špatně nebo nepomáhalo, tak by to vzdala daleko dříve. A ono to navíc opravdu dobře chutná.:)

První pokus o pořádný inspired look: Spyder z The Perfect Age Of Rock'n'Roll

Včera jsem neměla co dělat a měla jsem celý byt sama pro sebe - a co z toho vzniklo, je už jasné.:) Že chci zkusit tenhle look mi bylo jasné od té doby, co jsem procházela jednu galerii na fanstránkách Kevina Zegerse a narazila na promofotky k výše zmiňovanému filmu. Vzhledem k tomu, že co se líčení týče, to byla celkem snadná záležitost, rozhodla jsem se prakticky hned, že tohle chci vyzkoušet. Snažila jsem se, aby i oblečení nějak sedělo, ale bohužel jsem se nakonec musela spokojit s "přibližně sedělo". Moje zdroje jsou přeci jen omezené.:) Takže nakonec je to do jisté míry taková obecná "Lost Soulz image".:))

Původní fotky:

A moje verze:

Do fialova... Znovu :)

Jak jsem slibovala v jednom komentáři, tak plním. Podle původního plánu v úterý, nakonec ve středu, jsem si udělala výlet ke kadeřnici. Původně jsem měla v plánu něco opravdu nepřehlédnutelně barevného, ale jelikož jsem v květnu zhřešila a nabarvila se levnou barvou z drogerky, po které mi ve vlasech zůstala taková ta hnusná načervenalá, které se těžko zbavuje, musela jsem od původního modro-fialového plánu upustit. Nakonec jsem tedy na doporučení zvolila sjednocující tmavě fialovou se světlejším podbarvením některých pramenů. Snažila jsem se, aby to bylo na fotkách vidět co nejlépe, ale ne vždy se moje snaha podařila.:)