Black stars and endless seas

Nevím, jestli jsem byla v minulém životě vědec, pilot nebo co vlastně (možná klidně i kosmonaut :D), ale už od velmi útlého dětství mě strašně fascinovaly a zajímaly dvě věci - pravěk a vesmír. V prvním případě to byla lví zásluha Cesty do pravěku, pro mě osobně stále jednoho z nejlepších filmů všech dob. V deseti letech jsem toho o dinosaurech a pravěkých dobách věděla víc, než celá moje rodina dohromady, a uměla jsem vyslovit i některé ty pěkně krkolomné názvy. A za domácí zvířátko jsem strašně moc chtěla nejprve stegosaura (to samozřejmě nešlo, takže jsem s ním měla aspoň klíčenku a dodnes mám někde jeho sošku)...

...a později liopleurodona. A ještě mi řekněte, že to není ten nejroztomilejší netvor (samozřejmě hned po stegosaurovi), jakého jste kdy viděli...

Tenhle článek ale píšu hlavně kvůli své druhé zálibě, a to vesmíru. Narozdíl od pravěku, tahle záliba nebyla podmíněná žádným filmem nebo seriálem, prostě to přišlo samo od sebe - nevím přesně kdy, ale v deseti letech už jsem měla hromadu encyklopedií o vesmíru a o planetách jsem dovedla vyprávět ještě zasvěceněji, než v případě našich pravěkých přítelíčků.
Dnes už si na tohle období jen stěží vzpomenu, protože mě tahle fascinace opustila společně s poznáním, že astrofyzik ze mě opravdu nikdy nebude. Přesto jsou ale okamžiky, kdy se cítím být znova tím fascinovaným dítětem, a jeden z těch okamžiků nastal včera při sledování Apolla 13. Díky svému deníku vím přesně, kdy jsem tenhle film poprvé viděla - 17. července 2002. Díky němu také vím, že jsem z něj po stránce zpracování byla naprosto unešená (naopak jsem měla silné výhrady k patriotickému ději, zejména co se týče postavy Jima Lovella) - no a když se trochu oslím můstkem přeneseme do současnosti, tak to byl také prazáklad mojí nehynoucí lásky ke Kevinu Baconovi. "Už vím, kde byla chyba. Počítal jsem to pro dva lidi." "Tak já zadržím dech."
Kromě knižních encyklopedií jsem měla od rodinného známého také vypálený CD-rom, kde nejen že byla spousta zajímavých informací a animací a vědomostních her, ale také jste si mohli vyzkoušet zjednodušenou simulaci přistání lunárního modulu a po zadání souřadnic zjistit, jaké hvězdy, planety a souhvězdí budou v určitou dobu viditelné nad místem, na kterém se zrovna nacházíme. Nemusím jistě zdůrazňovat, že k tomuhle CD mě stačilo posadit a našli jste mě u něj i o týden později...:D
Dneska už mě obě tato nadšení opustila. Nevím, jak se to stalo, ale zpětně mě to i docela mrzí, protože mám trochu v sobě skrytý pocit, že kdybych vytrvala, mohla jsem být dneska někde docela jinde, než jsem... Samozřejmě nikde není napsáno, jestli by to bylo lepší nebo ne. Ale rozhodně to byly zájmy na malé dítě velmi neobvyklé. Naši se s tím rádi chlubili a učitelky ve škole ze mě byly nešťastné, protože jsem je často opravovala a vedla s nimi debaty, které neměly šanci vyhrát.:D

malé kosmetické okénko

V pravidelně nepravidelném kosmetickém okénku - říkala jsem si, že přeci jen většina čtenářů tady jsou ženy, a nějaké ty řeči o kosmetice občas musí být:) - mám pro vás dvě hodnocení.
Ti z vás, kteří můj blog čtou pravidelně, si určitě pamatují, že jsem se byla na začátku léta nechat ostřihat a nabarvit. Jelikož mi barva tentokrát chytla nějak pofidérně, bála jsem se, aby se rychle nevymyla, rozhodla jsem se proto koupit si kondicionér na barvené vlasy. Zjistila jsem, že v naší vesnické sámošce mají za celkem sympatickou cenu kondicionér od Syossu, a jelikož od této značky používám i šampón (pánský, ehm, ale fakt mi vyhovuje nejvíc), říkala jsem si, co by ne.
Co se týče ochrany barvy, tak nemůžu říct ani popel, i když Goldwell, tedy značka barvy, kterou moje kadeřnice používá, má velkou výdrž sám o sobě, ale kondicionér k zachování barvy určitě přispěl. Ale v jakém stavu jsou po každé aplikaci moje vlasy, to mě tedy těžce zklamalo a je to důvod, proč už si tenhle kondicionér příště nekoupím, i když v ostatních ohledech jsem s ním byla spokojená. Ne že by mi vlasy vyloženě mastil, ale místo nadýchané, zdravé hřívy, na kterou jsem po umytí zvykla, jsem už ráno po umytí vstávala s těžkými pačesy bez objemu. Rozčesávání bylo bez problémů, ale fakt jsem měla pokaždé pocit, jako kdybych si vlasy špatně opláchla - tuhle variantu jsem ale vyloučila poté, co jsem si na to začala dávat pozor a fakt kondicionér pořádně vymývala. Bez výsledku. Takže ochrana barvy a rozčesávání sice za jedna, ale pokud máte mastné vlasy nebo vlasy bez objemu, tak se tomuhle přípravku vyhněte obloukem.

Druhým hodnoceným produktem je čistící voda Aknelot. Byla to vlastně taková náhodná koupě. Celý svůj život se potýkám s rozšířenými póry především na nose, a navíc patřím k těm "chudákům", které akné s pubertou neopustilo, takže mi celkem pravidelně na obličeji vyraší nepěkné pohoří. Zkoušela jsem v minulosti nějaké přípravky, ale bylo to po nich nakonec vždycky horší než lepší, nebo jsem si je nemohla dovolit kvůli vysoké ceně - například moc jsem byla spokojená s kosmetikou Mary Kay, ale bohužel si jí ze své studentské almužny absolutně nemůžu dovolit. Byla jsem se předminulý týden při pauze v práci projít po městě a stavila se v drogerii - kde jsem si na poslední chvíli všimla právě Aknelotu. Řekla jsem si, že tuhle značku jsem ještě nevyzkoušela a že vzhledem k ceně bych jí mohla dát šanci - moje pleť na obličeji tohle léto vypadala skutečně děsivě. Nečekala jsem žádný zázrak, vlastně i to, že se ještě více neosypu nebo si naopak nevysuším pleť, by pro mě byl dostatečný úspěch... Nechci to zakřiknout, ale po dvou týdnech používání začínám vidět první výsledky a jsem s nimi vážně spokojená. Póry jsou sice stále rozšířené, ale už se mi v nich nehromadí maz, a akné taky pomalu ustupuje. I na internetu jsem narazila na celkem kladné ohlasy, takže přemýšlím, že investuju i do obličejového krému.:)

Fotku jsem si vypůjčila z blogu hotforpink.blogspot.com.

Slot - Stekla Revolucii

Dnes budeme v pravidelném hudebním okénku trochu političtí. Touhle písničkou reagovali Slot na přelomu března a dubna na situaci na Ukrajině, a poslední dobou si na ní vzpomínám čím dál častěji. Slot jí vlastně složili v době, kdy museli zrušit plánované turné na Ukrajině, protože nová ukrajinská vláda zakázala na území Ukrajiny vystupování všem ruským umělcům. Co na tom, že drtivá většina alternativních ruských interpretů je silně antiputinovská.
Nehodlám rozebírat svoje názory na celou situaci, protože to by byl hodně dlouhý článek, nad kterým bych se zbytečně rozčílila. Bohatě stačí uvědomit si, kam to za tak krátkou dobu vyeskalovalo.

Krvavou červení podlité oči

Jeden je divoce proti, druhý je silně pro

A bratr je bratru přeludem

Na barikádách, při útoku na druhou loď

Aby jeden národ rozervali napůl

Na kousky, vymyli politici všem mozky!

Není vaše pravda, a není naše pravda

Všechno je to naprosté šílenství!

Bojují střepy revoluce

A nám se smějí do očí

Ti, kterým bude patřit celý národ

Jiskry vylétnou z volání tlučhuby

Nádech - revoluce, výdech - válka

Znovu oklamou prosté smrtelníky

Vymění jedny tyrany za druhé

Dnes se pravda ukáže v plném světle

Jeden pustý klam, pustý sebeklam!

Refrén 2x

Bojují střepy revoluce

A znovu se ničí pasti

Těch, kterým bude patřit celý národ

Když jste extrovertní introvert

V jednom z předešlých článků, respektive v komentářích k němu, jsme s Janou CM řešily, jestli může být člověk extrovertní introvert a že většinová společnost se k introvertům neumí chovat. Mluvila jsem tehdy o testu osobnosti, který jsem našla na internetu, a samozřejmě nevím, nakolik důvěryhodné vědecké ukotvení má, ale místy mi fakt mluvil z duše. Zejména v pasáži o starání se o druhé a očekávání toho, že se vám toto jednání vrátí. Dnes a denně narážím na to, že vkládám do většiny svých kamarádů mnohem více, než od nich dostávám nazpět - a můžu si stokrát říct, že už nebudu taková "dobrá duše", ale stejně mi to pokaždé zas a znova nedá. A pak jsem akorát zklamaná, že lidi ani nenapadne přemýšlet o věcech, které já považuji za samozřejmé.
Tak třeba se v tom najde i někdo z vás.:) Nebo se aspoň dozvíte něco víc o někom ve vašem okolí, do koho byste některé věci možná neřekli.

INFJ Personality

Tento typ osobnosti je velmi vzácný - v populaci tvoří pouhé jedno procento, ale ve světě přesto zanechává viditelnou stopu. Jako diplomaté (NF) mají tito lidé vrozený smysl pro idealismus a morálku, ale jsou odlišní svou schopností posuzování (J). INFJ nejsou jen nečinní snílci, ale lidé, schopní podstoupit určité kroky, aby dlouhodobě a pozitivně realizovali své cíle. Mají sklony spatřovat smysl svého života v pomoci druhým, ale zatímco se angažují v záchranářských a dobročinných pracích, jejich skutečnou touhou je dostat se k jádru problému, aby v první řadě nebylo potřeba nikomu pomáhat.
INFJ mají velmi unikátní kombinaci vlastností: i když mají jemný a tichý hlas, svým názorům pevně věří a za své přesvědčení tvrdě bojují. Jsou rozhodní a mají pevnou vůli, ale zřídkakdy tuto sílu používají pro své osobní obohacení - INFJ se chovají kreativně, s fantazií, přesvědčením a citlivě, nechtějí pro sebe vytvořit výhodu, ale dosáhnout harmonie. Rovnostářství a karma jsou pro ně velmi přitažlivé modely a mají sklony věřit tomu, že světu by nejvíce pomohlo obměkčit srdce tyranů láskou a něhou.
Tyto osobnosti se snadno seznamují s ostatními, a mají talent pro vřelé, citlivé jednání, spíš než pro logiku a přesnost. Dává smysl, že jejich kolegové a přátelé o nich získávají dojem, že se jedná o celkem extrovertní osoby, ale všichni by měli mít na paměti, že INFJ osobnosti potřebují být samy, aby si odpočinuli a nabrali novou energii. Zároveň si okolí nemusí dělat starosti, pokud na nějakou dobu ztratí kontakt. INFJ se velmi zajímají o pocity druhých, a očekávají, že se jim tato pozornost vrátí - což občas znamená dát jim prostor, který potřebují, i na několik dní.
Pro INFJ osobnosti je nejdůležitější, aby pamatovaly sami na sebe. Síla jejich přesvědčení je dostatečně silná na to, aby je zavedla až za jejich bod zlomu, a pokud se jejich zápal vymkne kontrole, můžou se snadno ocitnout vyčerpaní, nemocní a ve stresu. Toto vyplývá na povrch především, když INFJ stojí tváří v tvář konfliktu nebo kritice - jejich citlivost je nutí udělat cokoliv, aby se vyhnuli těmto zdánlivě osobním útokům, ale pokud se jim vyhnout nemůžou, reagují velmi iracionálně a celou situaci jenom zhoršují.
Pro INFJ osobnosti je svět plný nerovnosti - ale nemusí být. Žádný jiný typ osobnosti nemá větší předpoklady založit hnutí pro nápravu špatností, nezáleží jestli velkých nebo malých. INFJ si jen musí zapsat za uši, že zatímco se starají o svět, musí se starat i sami o sebe.

Chvála slunci a modré obloze (a octanu)

Z chaty jsem už nějaký ten den zpátky, ale nějak jsem neměla energii a ostatně ani pořádně čas na to něco napsat. Teď sice nevím, co budu psát, ale prostě mám strašnou chuť něco napsat.:D
Chata byla jako vždy super, i když už jsem zažila i lepší ročníky. Ale pořád je to samozřejmě ráj na zemi.:) Jen asi budu muset příště trochu přemýšlet, koho budu zvát a jak moc přísná budu na vlastní kamarádky. Ale to jen takový detail.:) Měly jsme NÁDHERNÉ počasí - nebylo moc horko, ale ani zima, až na jednu dlouhatánskou bouřku se nám počasí vlastně nezkazilo, takže jsme každý den byly plavat. Zároveň jsme mohly chodit po výletech a dokonce jsme po dlouhých pěti letech našly v lese houby - moc jich sice nebylo, ale zato to byly takové úlovky jako bedly, kozák, růžovky atd. Sice jsme z toho nakonec udělaly smaženici, protože jich bylo skutečně málo, ale byla to sakra dobrá smaženice.:D Taky byla spousta lesního ovoce - i když moje milované borůvky bohužel ne - takže došlo i na naše oblíbené palačinky s ovocem. A po večerech, kdy už sluníčko tolik nežhavilo, jsme grilovaly - prakticky všechno, co nám přišlo pod ruku.:D Zkrátka pravá letní pohoda, při které se dalo dělat všechno, co člověk chtěl a co k létu patří.:)

Akorát ten výlet na pláž nám trochu nevyšel, jelikož zrovna jako na potvoru bylo hodně mraků a tak nám byla trochu zima... Lepší to bylo s počasím na druhý pokus, když jsme šly na pláž v sobotu, ale to zase dopadlo špatně pro mě, jelikož jsem šlápla na včelu. Proto jsme nakonec z chaty vypadly už v neděli, i když původní plán byl odjezd v pondělí - ale cestu autobusem bych vážně nezvládla, takže jsem ráda využila nabídky kamarádky, která měla odvoz autem a nabídla mi, že můžu jet s ní. I tak jsem měla pocit, že mi noha upadne - v chatě nebylo vůbec nic, co bych si na ní mohla dát, kromě vodky (která suplovala alpu), a doma to nebylo o moc lepší, jelikož na fenystyl jsem měla jednou alergickou reakci a od té doby se mu radši vyhýbám. Naštěstí mám chytrou a hodnou paní doktorku, která mi doporučila octan - ani jsem nevěděla, že se už zase prodává. Chvála bohu za něj, protože v neděli a v pondělí jsem prakticky nemohla chodit - a v úterý mě čekal nástup do práce. V úterý jsem sice ještě pajdala, ale už se to začínalo zlepšovat, a v současnosti už můžu konečně chodit normálně, i když nohu ještě zahojenou nemám. Sice mi té včely bylo líto, skutečně jsem na ní nešlápla úmyslně, ale takhle zrasit nohu mi nemusela.:D

Expedice apalucha, loňský ročník

Už se zase blíží odjezd na moje nejoblíbenější dovolenkové místo - naší chatu na Slapech, o které jsem psala už minulý rok (kdo jste nečetli, tak TADY). V kontextu toho jsem si uvědomila, že jsem ani nepodala report z loňského roku. Tak tedy téměř s ročním zpožděním, ale šup na to.:)

Už cesta tam, jak vidíte na následujících dvou fotkách, byla velmi veselá. Jelikož z mé rodné hroudy nás jelo výjimečně hodně (4 lidi), rozhodla se kamarádka vzít auto. Byl to sice kumšt vejít se do auta i se všemi bágly, jelikož jsme se rozhodly využít soukromého odvozu pro přepravu všech zásob jídla i pití, abychom nemusely hned druhý den po příjezdu na nákup, ale nakonec jsme se kolem osmé ráno šťastně nalodily a vyrazily směr prázdniny.
Opět jsem se ukázala jako perfektní zmatkař a navigátor na baterky, i když jsem tuhle trasu jela už několikrát, už podruhé jsem zapomněla, že správně se má uhýbat až za Voticema, a tak jsem instruovala kamarádku-řidičku, aby sjela přímo do Votic. Chvilku jsme proto bloudily po městě a marně hledaly nějaký ukazatel. Když nám došel můj omyl, rozhodly jsme se tohohle nechtěného výletu využít aspoň pro nákup zbytku potravin, které nám chyběly. Holky se pak vydaly ještě hledat záchod, já jsem statečně čekala sama v autě a hlídala nákup.:D

Dorazily jsme v pořádku a celé, hned na úvod byly zaúkolovány sousedkou k posbírání asfaltu, který nám kvůli bouřce trochu zaneřádil zahradu, a oběd jsme si daly v místní restauraci - ano, v té, co se v ní natáčelo Ano, šéfe, ale která od té doby nejméně jednou (spíš myslím, že dvakrát nebo víckrát) změnila majitele a po velmi slibném rozjezdu se zase pomalu šine do vod průměrnosti a lehce tragické chuti. Dáme jí letos další šanci a uvidíme.
Největší část odpoledne nás zabavila hra twister, kterou jsme našly v chatičce. Sice nám chvíli trvalo, než jsme přišly na pravidla, jelikož k ní už dávno nebyl návod, ale nakonec jsme na ně přišly. Protáhly jsme si u toho i svaly, které jsme netušily, že máme.:D

Naše první kroky také mířily pochopitelně k vodě, zatím jenom "na kameny", jelikož už by se nevyplatilo chodit se koupat do vesnice. Proválely jsme tam beztak následující dva dny, jelikož bylo příšerné vedro a nic kloudného se ani pořádně dělat nedalo.

Večer jsme se bavily hrou na Partičku a já jenom doufám, že mě holky nestřelí, pokud se tady najdou...:D Je stejně zajímavé, jak jsou lidi ovlivnitelní televizí. Když jsem chtěla některé tyhle klasické divadelnické hry hrát dřív (chodila jsem od deseti let na dramaťák a značnou část her z Partičky znám odtud), tak se nikdo moc nadšeně netvářil. Hle, stačil jeden úspěšný pořad v televizi a najednou to byly nejoblíbenější hry týdne! :D I v našem podání měla největší úspěch seznamka.
Na první fotce první kolo, kde kamarádka měla uhodnout Tomáše Garrigue Masaryka, Barbie a Rafaela Nadala. (Já coby páté kolo u vozu jsem se rozhodla dělat Dana Dangla, takže jsem jenom natáčela, komandovala a smála se jak postižený lachtan.:D)

Druhá seznamka, které už jsem se účastnila jako jeden z hádaných. Poznali byste Madonnu, Castiela a Tweetyho? :D

Jak jsem psala, následující dny jsme toho mnoho nedělaly, jelikož bylo vedro k padnutí. Třetí den jsme se aspoň pokusily kolem osmé ráno vyrazit do lesa, ale bylo to pozdě - vedro bylo už když jsme vyrážely a rozhodně se to během dopoledne nezlepšilo, ani les nám nepomohl. Houbu jsme pochopitelně nenašly ani jednu, malin a jahod sem tam nějaký keřík.

Kdyby vás zajímalo, co se s tím ovocem pak dělo dál...:) Zkombinovaly jsme to ještě s ostružinami, co nám rostou na zahradě, aby toho bylo víc, kydly jsme do toho bílý jogurt a použily jako náplň do palačinek. Tradiční prázdninová bašta, co nikdy nezklame - i když to mohlo v tomto případě dopadnout všelijak, neboť jsme se nějak nemohly shodnout, jak je vlastně ten správný recept na palačinky.

Zelená nebo modrá, ono je to jedno :)

Jelikož začíná léto, rozhodla jsem se pořídit si zase nějakou výraznou barvičku - a také radikálně zkrátit vlasy. Nikdy bych neřekla, že se k tomuhle kroku rozhoupu, ale stalo se. Až do mých cca devatenácti mi totiž vlasy prakticky nerostly, respektive rostly extrémně pomalu a maximálně lehce pod ramena, takže jsem skoro celou pubertu chodila ostřihaná na krátko. Pak se ale cosi zlomilo a vlasy si řekly "ok, trucovaly jsme dlouho", a začaly zničehonic růst. Umíte si představit mou upřímnou radost.:D No a dotáhly jsme to společně až na délku do pasu. I když se mi to strašně líbilo, tak mi to ale taky po čase začalo vadit - při mytí hlavy jsem si musela vlasy motat do osušky, protože ručníky tragicky nedostačovaly, prakticky pořád jsem nosila culík, protože jakmile jsem ho neměla, tak jsem měla vlasy úplně všude a za krkem přírodní dready, a další a další nepříjemnosti... Proto jsem si řekla, že kdy jindy než v létě, a vlasy šly dolů o celou polovinu. V první chvíli jsem měla trochu tendence se za to nenávidět, ale teď už jsem jenom nadšené. Fakt se mi nový sestřih líbí. A ty výhody, co to má! O sto kilo lehčí hlava, žádné složité rozčesávání a lovení vlasů zpod oblečení...:D
Co se týče barvičky, měla to být původně tyrkysová, ale nějak se nechtěla pořádně chytit, tak je to nakonec zelená. Tak či tak je to barva, kterou jsem ještě neměla, a aspoň mi ladí k očím.:D
První fotka je jediná hned ze dne, kdy jsem byla u kadeřnice, další fotky jsem pořídila druhý den ráno, když po mě chtěla nějaké fotky kamarádka.