Původně jsem vám chtěla zprostředkovat první dojmy hned po premiéře, ale den na to jsem zjistila, že kamarádka má v plánu vzít mě na tenhle film znova (trochu komunikačního šumu ohledně mých narozenin...). I když kamarádka se tvářila zklamaně, že jsem už Civil War viděla, byla jsem ve skutečnosti hrozně ráda, že ho uvidím znova. Ne proto, že by se mi ten film tak strašně líbil, ale proto, že jsem věděla, že ucelený názor si budu schopná udělat právě až po druhém shlédnutí. Přece jenom, postav je tam jak na orloji, a každá musí mít aspoň svůj pětiminutový příběh, abychom chápali její postavení v ději. První pochvala za to, že tohle se tvůrcům povedlo. Jasně a stručně nám vysvětlují jednotlivé motivace, které jsou navíc uvěřitelné. I tak v tom ale byl na první zkouknutí pro mě trochu guláš, protože nejsem nijak velkou fanynkou marvelovek obecně a v případě tohohle filmu je prostě lepší znát předchozí filmy.
Na Civil War jsem se těšila hlavně kvůli skvělému předchozímu dílu Captain America: Winter Soldier, který je podle mě jedním z vůbec nejlepších superhrdinských filmů, který jsem viděla. Obvykle není dobře přijímáno, když se filmy/alba/cokoliv z jedné série mezi sebou příliš porovnává, v tomto případě se ale porovnávání nijak bránit nebudu, jelikož vzhledem k provázání filmů by mi to přišlo kontraproduktivní. Takže, je Civil War stejně dobrý jako Winter Soldier? No... Není. Je horší, ale jenom o fous.:) Jede pořád v té "osobnější", či jak to nazvat, rovině, ale už nemůže působit tak "uzavřeně", i když paradoxně ohledně vztahů jde až na dřeň a závěrečná bitka se odbyde jen mezi třemi postavami v uzavřeném prostředí. Právě ono obrovské množství postav a jejich příběhů ale nakonec zabraňuje uzavření příběhu do jednotného kruhu jako v případě staršího sourozence. Není to nutně mínus - díky kvalitnímu zpracování je to vlastně nakonec i úplně jedno, ale zkrátka kdo čekal přenesení atmosféry z Winter Soldier, asi se ne úplně dočkal.
Často se Civil War vyčítá až příliš silná oscilace mezi vypjatými, vážnými scénami a neustálým hláškováním. Toho, pravda, notně přibylo, ale takhle superhrdinské filmy fungují co svět světem stojí a pokud vím, na jaký film jdu, tak bych tohle nepovažovala za mínus - je to jako vyčítat romantické komedii, že je moc o lásce. A když už mluvím o hláškách, tak nový Spiderman je luxusní! Spiderman je jediný komiks, který se ke mě aspoň po kouskách dostal, a tahle nová filmová verze mi přijde zatím ze všech těch pokusů bezkonkurenčně nejvěrnější a nejpovedenější. Tohle byl prostě Peter Parker par excellence.:)
To byly asi všechny hlavní dojmy, o které jsem se chtěla podělit. Mohla bych ještě dodat, že jediné dvě postavy, které vždy vidím ráda, ať se vyskytnou kdekoliv, jsou Clint a Bucky, kterých jsem si tu užila měrou vrchovatou. A upřímně, na první zkouknutí pro mě Clint byl nejlepší postavou na plátně, i když tam byl opět jenom na čtyři minuty a do počtu. A to není spoiler, to je dávno známý fakt...:D Co se druhého jmenovaného týče, tak mi celkem citelně chyběla nějaká hlubší psychologická sonda (Ty dva winchesterovské rozhovory to fakt nevytrhnou. Mimochodem, ještě někdo si všiml, že Steve a Bucky jsou naprosto přesná kopie Deana a Sama?), ale je pochopitelné, že v takhle rozvětveném filmu na to nebyl prostor. A bohužel už na to prostor asi ani nikdy nebude, ale co se dá dělat... Nebo se nechám příjemně překvapit.:D
