Návrat do minulosti: Županovice 2008

Vím, člověk se nemá moc těšit. Vždycky si tím přivolává nějaký průser nebo komplikace. Ale jakmile jde o mojí milovanou chatu v Županovicích, tak se nikdy nezvládnu netěšit. Do dětství obecně bych se sice vracet už nechtěla, ale v případě chaty to neplatí. Měsíc strávený tam byly ty vůbec nejlepší prázdniny. Třeba jednou z těch zážitků sepíšu samostatný článek.:D
Abych se ale dostala k jádru pudla. Za týden a něco se tam chystám strávit první týden dovolené, a v rámci ukrácení si toho čekání jsem se rozhodla, že budu postupně zveřejňovat vzpomínkové články, věnované jednotlivým létům, které jsem v Župkách strávila už jako "dospělá". Kdybyste se chtěli dostat trochu do obrazu, tak už jsem tu o chatě psala dvakrát, takže pokud by se vám nechtělo klikat a hledat, můžu vám pak dát do komentářů odkaz.:)

Nevybavuju si, jestli jsem v roce 2007 na chatě byla nebo ne. Vím, že jsem tam určitě byla 2006 a že už to nebylo moc dobré. Byla jsem v pubertě, měla jsem vlastní životní rytmus a ne úplně se dlouhodobě snesla se sestřenkou, která na chatu jezdila taky a měla trochu jinou pubertu než já. Dodnes si pamatuju, jak jsem ležela na gauči, poslouchala Placebo a přála si být co nejdál odtud.

Chtělo to změnu. Takže jsem se v roce 2008 rozhodla pozvat si na chatu kamarádky a poprvé uspořádat dámskou jízdu. Parádní rozhodnutí.
Všechno se to tak sešlo, že se mi to léto opravdu hodilo vypadnout mimo barák. Opravovali jsme totiž střechu a přišlo období tak šílených bouřek, že jsme měli kromě jedné místnosti kompletně celý barák vytopený. Psychicky to ničilo kompletně celou rodinu, takže možnost odjet na chatu byla požehnáním nejen pro mě, ale i pro rodiče. Potřebovali jsme si jeden od druhého odpočinout.
Vyrazila jsem s kamarádkami Domčou a Ivčou. Bohužel bylo jasné, že nás nijak extra dobré počasí nečeká, takže na koupání a opalování jsme mohly zapomenout. Když jsme vyrážely od nás, bylo skutečně hnusně, zima a neustále mrholilo. Čím víc jsme se ale blížily na Slapy, tím hezčí počasí bylo a - světe div se! - první den, tedy pondělí, se nám nakonec opravdu povedlo se opalovat.

Co se týče našich podivných póz a širokých úsměvů na následující fotce... Tak vysvětlení je jednoduché. Ivča nastavila na foťáku časovač, nestihla doběhnout a ve snaze vejít se na poslední chvíli do záběru mě i Domču zalehla.:D

Teplé počasí nás inspirovalo k tomu, že bychom přece jen mohly dojít vyzkoušet vodu, třeba si budeme moct namočit aspoň nohy. Bohužel voda byla opravdu hodně ledová, takže Domča byla nakonec jediný odvážlivec, který se odvážil aspoň smočit palce. I tak nás ale pobavila sms od mojí mamky, která se strachovala, jestli jsme ještě úplně nezmrzly...:D

Proč jsem nešla na doktorské studium

Státnice jsou buď v plném proudu nebo se kvapem blíží. Dnes jsou to přesně tři roky od mých bakalářských státnic a rok od obhajoby magisterské diplomové práce (samotné státnice přišly o dva dny později). Můžu zcela upřímně říct, že už nikdy v životě nic takového zažít nechci, protože zejména poslední státnice mě stály zdraví fyzické a málem i psychické. Samozřejmě to není ten hlavní důvod, proč jsem se už s předstihem rozhodla, že na PhD. kašlu, ale je to taková třešinka na dortu.
Hned několik mých kamarádek se za pár dní ke státnicím chystá nebo je mají v plánu na září. Ten rok, který uplynul od těch mých, docela otupil ostny a nechal mě zapomenout na to špatné, takže jsem si začala myslet, že jsem vlastně docela přeháněla. Skrz tyhle holky ale vidím, že jsem nic nepřeháněla. Na doktorské studium by mě nedostali ani párem volů. Teda, ne že by to nikdo nezkoušel - vlastně mě k tomu nemálo lidí přemlouvalo a někteří stále přemlouvají. Nejčastěji skloňovaný důvod je "vždyť ty na to máš, jsi kritická a chytrá, umíš přemýšlet, hrozně by ses na to hodila" a - falešnou skromnost stranou - možná na tom i něco bude. V mém oboru je sice milion lidí, kteří to umí mnohem lépe než já, ale zase nepodceňuju sama sebe. Myslím si, že tu kapacitu na to mám, a kdybych se kousla, dokážu doktorské studium absolvovat. Když to shrnu - mám na to intelekt, ale nemám na to nervy.
Především nemám nervy na dohadování se s lidmi, k nimž nemám tak docela úctu - a že by se jich mezi našimi doktorandy pár našlo. Řekla bych, že jich je pár i mezi přednášejícími, ale tam by to byla přece jen trochu silná slova. V jejich případě mě spíš neuvěřitelně vytáčí naprosto suverénní zneužívání pozice, jakou vůči nám mají. Jenom v našem ročníku jsou nejméně dva lidé, kteří jsou s ukončením studia biti za chyby, které si sami nezpůsobili. Prostě se měnila struktura studia a když se kácí les, létají třísky... Dále že si přednášející s ledovým klidem nedodržují termíny, a co považuji za úplný vrchol - chování některých vedoucích prací k vlastním studentům. Sama bych mohla vyprávět hořce vtipné historky o tom, jak mě moje vedoucí vystresovala úplně pro nic, jak jednoznačný průběh měla moje obhajoba, nejnověji bych mohla navrch přihodit historku o kamarádce, jejíž vedoucí její práci četl poprvé až při psaní posudku (!!!) - a ten posudek jí mimochodem doteď ani nedal (!!!!!).
Zkrátka si nechci zkazit svoje nadšení z předmětu studia tím, že budu řešit termíny, nedodržování termínů, lidskou hloupost a nevraživost. Jsem pryč, je to za mnou a já nemůžu být šťastnější.

"Smutná sonda do obecných dějin 20. století"

Narazila jsem dnes se štěstím na jeden... Jak to nazvat... Příspěvek? :D No zkrátka sepsané největší blbosti, které se na mém bývalém ústavu (a v mém bývalém kruhu) sešly v testech z dějin 20. století. Vím, asi to bude vyžadovat trochu hlubší znalosti historie, abyste ty fórky náležitě ocenili, ale třeba i pro laiky se tam něco najde.:) No a kdo se v historii vyznáte nebo jí přímo studujete, tak vám přeju příjemné pobavení, radši si možná připravte kapesníčky na osoušení očí.:D

Na základě odpovědí některých z Vás jsem zpracoval tuto sondu (kurzíva označuje citace)

  V roce 1917 přišlo v Rusku o moc několik dynastií; jmenujme Petrovce, Habsburky a zejména bolestivé to bylo pro dynastii Čchin. Po krátké epizodě s Rozou Luxemburgovou, která stála v čele sociálních demokratů Ruska a pokusila se spáchat atentát na Lenina, se vlády definitivně ujali bolševici. Mohli však být klidní. Mohutná Rudá armáda měla mnoho vysokých důstojníků, např. generály Kirova a Ejzenštejna s důstojníkem Pavlíkem Morozovem, který vynalezl nepřáteli obávaný Morozovův granát. Stalo se tak poté, co se jako ruský kontrarevolucionář účastnil sovětských občanských válek. Jiné zprávy však udávají, že Pavlík Morozov měl blízký vztah s Leninem a vstoupil do říšského sněmu. Asi proto, že byl též německým generálem a přátelil se s Friedrichem Ebertem, dalším německým generálem, který byl zajat v Rusku, kde řekl, že Hitler je blázen. Význačným sovětským nepřítelem byl též Abd el Krim, který, věren svému jménu, vedl útok na Krim. Míru bylo nakonec dosaženo v Brest-litevsku, kde ho logicky uzavřela Litva a Německo. Pro zmatení světové veřejnosti ho však v Brest-litevském uzavřelo i Rusko a Sovětský svaz, čímž Rusko získalo Finsko. Poté zavládl v Sovětském svazu teror – obávaný byl pro nepřátele režimu kulak, což byla vesnice nebo vězeňský tábor většinou na Sibiři. Sovětský svaz též expandoval, v roce 1939 napadl Japonsko a Mongolsko. Jakoby na Dálném Východě neměli svých starostí dost, připomeňme prvního čínského prezidenta Kuomingtanga, který se, vystrašený z Čeky, japonské obdoby gestapa, vydal do Sinn Fein, místa bojů mezi Japonskem a Čínou. Toto místo bylo pojmenováno podle německého režiséra Sinn Feina, který emigroval do USA a točil u společnosti Universal Pictures. Zrádní Japonci též napadli čínské hlavní město Mandžusko.
Ani v Evropě však nebyl klid. Již na jaře 1919 Maďarská republika rad (podle zlých jazyků RAT) v čele s vůdcem zajímavého jména Kuna Bél (..) zaútočila nejen na sousední Rumunsko, ale bez problémů i na Polsko a Bulharsko a Bělorusko.  Je s podivem, že si tyto akce též nevysloužily přezdívku Dlouhý pochod, což byl nejdelší pochod v dějinách..který vedl na Řím, do Rijeky, ale taky mohl vést do Nueva estada, nového státu založeného v Jižní Americe. To vše vedlo ke zmatení Němců, kteří v září 1935 přijali tzv. Norimberské zákony, a to na komunistickém sjezdu (ovšem podle jiných zpráv se k tomu dostali až v roce 1945 kvůli potrestání aktérů likvidace Židů).  Pár let na to byl při Křišťálové noci vypálen Říšský sněm, čímž se Hitler definitivně dostal k moci. Učiněné židobolševické spiknutí.  Ale co je to proti symbolu hrůz občanské války ve Španělsku, jímž byla španělská chřipka, kterou namaloval Pablo Picasso. Mimochodem, víte, že ho měl v oblibě Alcalá Zamora, Attaturk a sjednotitel Turků odsouzený v Opičím procesu, který se konal ve spojitosti s Afrikou? Napsal o tom totiž Hemingway, významná osobnost kulturního života Výmarské republiky.

Aby toho nebylo málo, následoval později tento dodatek:

Vážené studentky, vážení studenti,

po předchozím, ne zrovna hvězdném výsledku, jsem předpokládal, že se na další test připravíte lépe. Části z Vás se to podařilo, u některých bylo znát alespoň dílčí zlepšení, jiní naopak zabředli ještě hlouběji (což je svým způsobem též výkon). Za alarmující považuji základní neznalost v podobě neschopnosti označit na slepé mapě sousedící spolkové země Sasko a Bavorsko!!! To už nemá co dělat s vysokou školou, ale s prostou orientací a rozhledem, který v tomto případě nepřevýšil ani hraniční Krušné hory...
Některé odpovědi pak mají šanci stát se noční můrou, takovým Freddy Krugerem historie. A tak doufám, že se mi jedné noci nezjeví Spartakovci coby řečtí fašisté nebo také Rusáci, možná vojenský oddíl a ruští příslušníci procarovští (zajímavé formulace) a nepřijde mi do snů Amelie Erhartová jakožto Němka a manželka prezidenta Erharta. A dost mě děsí Isoroku Jamamoto coby japonská herečka (strašlivá představa). Nevím ani, jak by se tvářil Jindřich VI v roli politika představujícího britskou zahraniční politiku 30. let minulého století, ale mám pocit, že zhruba po pěti stoletích posmrtného života je člověku dost věcí jedno. Zato Riebbentrop by se vítězně smál, protože do smlouvy o neútočení propašoval dodatky proti Stalinovi, konkrétně o zaútočení na SSSR a pro jistotu i dodatek o neútočení Polska na Německo. A smál by se i Hitler, protože ho díky konferenci v Locarnu uznal Vatikán a Polsko bylo rozděleno na 3 části (německou, ruskou a centrum kolem Varšavy). Zato na Jaltské konferenci by byli dost zaražení, až by jim tam jmenovaný vlezl do dveří spolu s Mussolinim – už takhle jich tam bylo jak psů – mimo Velké Trojky až Čtyřky tam byli zástupci Francie, Turecka, Nizozemí, Číny, Portugalska a Japonska.  Chyběl ovšem Kuomingtang, japonský prezident, který nechtěl uznat kapitulaci japonského vojína a uznat, že USA nad nimi vyhrála. To se stalo poté, co z New Deal, americké letadlové lodi v oblasti Tichomoří, vzlétly letouny s jadernou bombou.
   Tohle všechno se dá zvládnout, ale děsí mne reakce Waltera Gropia, až zjistí, že se mu z Bauhausu stal německý obchodní dům (jistě, ale ne v testu z historie), zajatecký tábor, koncentrační tábor, filmové ateliéry, nejmodernější v Evropě, ministerstvo zahraničí v Německu, program na obnovu hospodářství a též levné domky stavěné pro oběti první války...
   Ale to už je zřejmě úděl vyučujícího historie (neplést s Novým údělem, časopisem, který bral vážně socialistickou revoluci – nemáte někdo zájem o předplatné?).

No a pak už minulému vyučujícímu asi trochu došel humor, protože další várku perliček už minimalisticky smrskl na hlášení ála rádio Jerevan:

1. Tazatel: Co je pravdy na tom, že Daniel Cohn-Bendit byl prvním izraelským prezidentem?
R. J.: Není to pravda, je to egyptský král.
2. Tazatel: Můžete mi říct, kdo byl zpěvákem skupiny The Doors?
R.J..: Podle zasvěcených zdrojů to byl Pol Pot.
3. Tazatel: Byl prvním mužem na Měsíci Neil Armstrong?
R.J.: Ne, Neil Armstrong  byl francouzský cyklistický závodník, který měl rakovinu.
4. Tazatel: O Margaret Thatcherové se říká, že byla železná lady. Potvrdíte to?
R. J. Je to rozšířený omyl, ve skutečnosti to byla plavkyně!
5. Tazatel: Co je to Solidarnosc?
R. J.: Solidarnosc je součástí sovětské politiky jako glasnosť a samoděržaví.
6. Tazatel: Po jaké události se Francie vzdala Indočíny?
R. J.: V letech 1991-1995 po válce o Falklandy.
7. Tazatel: Co je Bizonie?
R.J.: Oblast v Americe.
8. Tazatel: Čemu se říká gulášový socialismus?
R.J.: Socialismu, ve kterém byl totální zmatek.

5 nejdebilnějších dotazů z praxe

Vítám vás u druhého dílu "Dex ze sebe musí dostat frustraci z práce". Abych to hned na úvod osvětlila, mám svojí práci ráda. Tam, kde dělám, dělám dobrovolně (odpovídal by tomu i naprosto směšný plat) a proto, že jsem takovou práci dělat chtěla. Jen se zkrátka na můj vkus až příliš často objevují lidé, kteří mají schopnost mi práci otravovat - ne na dlouho, ale na chvilkové zvýšení tlaku to i tak bohatě stačí. Kdo z vás dělá s lidmi, možná se v některých z těch otázek (a mých reakcích na ně) pozná. Máte nějaké takové zkušenosti?

Takže po zásadách správného zákazníka přicházím s nejdebilnějšími dotazy, příjemnou zábavu.:)

"Je to pro moje dítě vhodný?"

Ehm, vypadám snad jako matka vašeho dítěte? Jak mám vědět, jestli to pro něj je vhodné? Každé dítě zajímá něco jiného.

"Co tam uvidíme?"

Nooo... Co byste podle názvu asi tak čekali?? (FYI, momentálně pracuji na místě, kde nemůže dojít k jakékoliv mýlce. Je to prostě to, co to je. Jestli lidi čekají duhové žraloky a jednorožce, tak musí jinam.)

"Je to zajímavé?"

Omlouvám se, ale pokud máte IQ vyšší než můj podpatek, tak byste, lidi, měli schopní být posoudit, jestli vás to zajímá nebo ne. Opět, pokud čekáte jednorožce, obraťte se jinam.

"A studentskou slevu mi nedáte?"

Na tenhle dotaz jsem extrémně přecitlivělá zejména ve chvíli, kdy už je zaplacená vstupenka. Pokud nenosíte svůj ISIC přilepený na čele, tak prosím, drazí studenti, hlaste sakra to, že máte slevu, hned. Věšteckou kouli bohužel nemám.

...no a speciální místo v pekle je pro lidi, kteří na nás aplikují okurkový syndrom. Tedy stokrát použité vtipy, které už asi přijdou vtipné jenom jim (podle vzoru "Nezapomeňte na okurku!"). Za všechny bych mohla jmenovat "Čtyřikrát dětské, slečno! Hahaha." nebo "Je nás šest, to se skoro už vejdeme do té skupinové slevy, né? Vždyť nás chybí jen deset!".

Captain America: Civil War

Sice to řadím do recenzí, ale tohle fakt recenze nebude...:D To budou jen takové dojmy.

Původně jsem vám chtěla zprostředkovat první dojmy hned po premiéře, ale den na to jsem zjistila, že kamarádka má v plánu vzít mě na tenhle film znova (trochu komunikačního šumu ohledně mých narozenin...). I když kamarádka se tvářila zklamaně, že jsem už Civil War viděla, byla jsem ve skutečnosti hrozně ráda, že ho uvidím znova. Ne proto, že by se mi ten film tak strašně líbil, ale proto, že jsem věděla, že ucelený názor si budu schopná udělat právě až po druhém shlédnutí. Přece jenom, postav je tam jak na orloji, a každá musí mít aspoň svůj pětiminutový příběh, abychom chápali její postavení v ději. První pochvala za to, že tohle se tvůrcům povedlo. Jasně a stručně nám vysvětlují jednotlivé motivace, které jsou navíc uvěřitelné. I tak v tom ale byl na první zkouknutí pro mě trochu guláš, protože nejsem nijak velkou fanynkou marvelovek obecně a v případě tohohle filmu je prostě lepší znát předchozí filmy.
Na Civil War jsem se těšila hlavně kvůli skvělému předchozímu dílu Captain America: Winter Soldier, který je podle mě jedním z vůbec nejlepších superhrdinských filmů, který jsem viděla. Obvykle není dobře přijímáno, když se filmy/alba/cokoliv z jedné série mezi sebou příliš porovnává, v tomto případě se ale porovnávání nijak bránit nebudu, jelikož vzhledem k provázání filmů by mi to přišlo kontraproduktivní. Takže, je Civil War stejně dobrý jako Winter Soldier? No... Není. Je horší, ale jenom o fous.:) Jede pořád v té "osobnější", či jak to nazvat, rovině, ale už nemůže působit tak "uzavřeně", i když paradoxně ohledně vztahů jde až na dřeň a závěrečná bitka se odbyde jen mezi třemi postavami v uzavřeném prostředí. Právě ono obrovské množství postav a jejich příběhů ale nakonec zabraňuje uzavření příběhu do jednotného kruhu jako v případě staršího sourozence. Není to nutně mínus - díky kvalitnímu zpracování je to vlastně nakonec i úplně jedno, ale zkrátka kdo čekal přenesení atmosféry z Winter Soldier, asi se ne úplně dočkal.
Často se Civil War vyčítá až příliš silná oscilace mezi vypjatými, vážnými scénami a neustálým hláškováním. Toho, pravda, notně přibylo, ale takhle superhrdinské filmy fungují co svět světem stojí a pokud vím, na jaký film jdu, tak bych tohle nepovažovala za mínus - je to jako vyčítat romantické komedii, že je moc o lásce. A když už mluvím o hláškách, tak nový Spiderman je luxusní! Spiderman je jediný komiks, který se ke mě aspoň po kouskách dostal, a tahle nová filmová verze mi přijde zatím ze všech těch pokusů bezkonkurenčně nejvěrnější a nejpovedenější. Tohle byl prostě Peter Parker par excellence.:)
To byly asi všechny hlavní dojmy, o které jsem se chtěla podělit. Mohla bych ještě dodat, že jediné dvě postavy, které vždy vidím ráda, ať se vyskytnou kdekoliv, jsou Clint a Bucky, kterých jsem si tu užila měrou vrchovatou. A upřímně, na první zkouknutí pro mě Clint byl nejlepší postavou na plátně, i když tam byl opět jenom na čtyři minuty a do počtu. A to není spoiler, to je dávno známý fakt...:D Co se druhého jmenovaného týče, tak mi celkem citelně chyběla nějaká hlubší psychologická sonda (Ty dva winchesterovské rozhovory to fakt nevytrhnou. Mimochodem, ještě někdo si všiml, že Steve a Bucky jsou naprosto přesná kopie Deana a Sama?), ale je pochopitelné, že v takhle rozvětveném filmu na to nebyl prostor. A bohužel už na to prostor asi ani nikdy nebude, ale co se dá dělat... Nebo se nechám příjemně překvapit.:D

Amely Sky - Pervym Delom Samolety

Mám pro vás sice rozepsanou reakci na mnou dlouho očekávaný film Captain America: Civil War, ale to bude ještě chvíli trvat, než dopíšu, a tahle písnička mi navíc od včerejška krásně zvedá náladu.:)

Amely Sky je skupina vzniklá na troskách skupiny Atakama, kterou už dlouho poslouchám, i když ji nepovažuju za zrovna top "zboží". Amely Sky se nyní ale vydali trochu experimentovat a pro jeden projekt o válečných letcích nahráli písničku z filmu Nebeský Louda z roku 1945. Film je o třech kamarádech, válečných letcích, kteří se dohodli, že se nezamilují, dokud neskončí válka, a písnička Pervym Delom Samolety je přesně o této jejich dohodě.



My, přátelé, jsme přelátaví ptáci
Jen jedno nás trápí
Na zemi jsme se neoženili
A na nebi ženy nejsou

Protože, protože jsme piloti
Je naším rodným domem nebe
Na prvním místě jsou letadla
No a děvčata
A děvčata potom

Něžný obraz v duši si hlídáš
Chceš navěky dát své srdce
Teď potkáš, uvidíš, zamiluješ se
A zítra přijde rozkaz k odletu

Protože, protože jsme piloti
Je naším rodným domem nebe
Na prvním místě jsou letadla
No a děvčata
A děvčata potom

Abys na cestě své nepotkal smutek
Vzpomínajíc na laskavý pohled
Dohodli jsme se, kamarádi, že se nezamilujeme
Už víc do krásných děvčat

Protože, protože jsme piloti
Je naším rodným domem nebe
Na prvním místě jsou letadla
No a děvčata
A děvčata potom

Jinjer - Words of Wisdom

Už tu dlouho nebyl žádný pořádný nářez.:)
Abych se přiznala, tak jsem nikdy moc nechápala ten hype, co se kolem Jinjer za poslední roky utvořil. (Ale ono dost lidem stačí ke štěstí jenom to, že frontmanka je žena.:P) Ano, nemůžu rozhodně říct, že by mi jejich hudba přišla špatná, jenom pro mě osobně nezajímavá. I přesto jsem ale byla docela zvědavá na jejich avizované nové album, a po vydání prvního klipu se na něj vyloženě těším.:D Konečně jsem asi v Jinjer uslyšela to něco, co na nich ostatní slyší celou dobu. Zpětně mě proto i trochu mrzí, že jsem o pár dní zmeškala jejich brněnský koncert, ale úplně stejné to bylo před půlrokem s Infected Rain, takže už je to vlastně pomalu takové pravidlo...


Slovo je dar
Slovo je meč
Slovo je zbraň, která je vždy připravena na válku
Zmíleně vzaté
Uhlazeně zfalšované
Kopa hoven se prezentuje jako hromada zlata
Filtrované restrikcemi
Destilované pasivní vnímání
Má slova moudrosti
Jdou jedním uchem tam a druhým ven

Ještě nevyřčené, stále nevyslyšené
Štít postavený proti varování a upozornění
Kvůli vědomí, kterému to bylo jedno
Kvůli myslím, které nikdo nenaučil poslouchat
Jdou má slova moudrosti
Jedním uchem tam a druhým ven

Dobytčátka, žvýkejte svou trávu
Z obnovující reklamy
Uši jsou hluché, nenastavené na to
Co je smysluplné a moudré
Spící názor leží v bezvědomí
Pod absurdní ukolébavkou
Je čas, abych ho probudila kulkou
Ze slov moudrosti v mé mysli