Skinny Puppy - Weapon aneb štěně našlo ztracené zuby

Skinny Puppy jsem sice podle názvu znala už dříve, ale "objevila" jsem je až díky svojí bakalářce (téma Současná industriální hudba a její historické kořeny) - ale to myslím už víte. Shodou náhod SP na letošek naplánovali vydání nového alba, a vydali ho jen krátce poté, co jsem práci odevzdala, což je škoda, protože bych ho do ní určitě vecpala - neboť "takhle to má znít".

Jelikož z novější tvorby Skinny Puppy jsem byla lehce rozčarovaná, poslechla jsem si nové album nejdřív na youtube. Už po první písničce jsem věděla, že tohle je ono a jde se schánět. Abych to nějak krátce a srozumitelně vysvětlila, to "lehké rozčarování" nebylo proto, že by to byla nějaká hrůza, co se nedá poslouchat. Skinny Puppy jsou pro mě osobně poslouchatelní téměř vždy a všude, a jedná z mých nejoblíbenějších písniček vůbec je právě jedna z těch "novějších" věcí, Pro-Test. Ale u hudby Skinny Puppy jsem zkrátka byla zvyklá, že líbivý poslech je jenom něco příjemného navíc, že především je to zážitek a že písničky si nejvíc užijete a vychutnáte, pustíte-li si je přesně tak, jak jsou na albu. Že album je ucelený umělecký kousek, který nabízí zajímavou exkurzi do elektronicko-syrového světa. A to je právě to, co jsem u nové tvorby SP postrádala a v čem mě jejich nejnovější nahrávka naopak tzv. "posadila na zadek".
Album naprosto přirozeně plyne, písničky na sebe skvěle navazují a celá nahrávka je nádherně ucelená. Doteď si nepamatuju názvy písní kromě první a poslední, jelikož ho ani na písničky neposlouchám. Když jsem to zkusila, už to nebylo ono. Přesto, kdybych měla jmenovat nějakou, která mě opravdu chytla i samostatně, byla by to například skladba saLvo:

Nevím, nakolik jsou pro vás, drazí čtenáři :) , Skinny Puppy poslouchatelní, ale jestli jste jen trochu naklonění hudebním experimentům, doporučuju vám tuhle desku všemi deseti. Pro mě osobně je to adept na první pozice v žebříčku nejlepších alb z roku 2013.