Linkin Park feat. Daron Malakian - Rebellion

Když na mě včera tahle novinka vyskočila, jenom jsem se musela pousmát a říct si "kéž by tu bylo moje šestnáctileté já". Linkin Park jsem milovala už někdy od dvanácti (zejména Chestera), System Of A Down jsem přibrala o tři roky později (a Daron, jeminánku, to byla láska jako trám). Ale osud tomu chtěl, aby se tahle spolupráce odehrála až v době, kdy je mi 24 a obě skupiny už mi začaly být tak nějak putna. Respektive, SOAD si ještě občas pro radost poslechnu, Linkiny od A Thousand Suns naprosto ignoruju. Abych to vysvětlila, ani mě neštve, že změnili styl. Štve mě to, že je to NUDA. Respektive, nebývala to nuda, ale písničky z posledních pěti let jsou tak brutálně bezzubé a všechny na jedno brdo, i když se tváří barvitě, že prostě už nemám náladu dávat tomu tisící miliontou šanci. Co se týče textů i hudby, slyšela jsem to už několikrát a v lepším provedení. Proto jsem při uzření jména "Daron Malakian" zbystřila, protože to mnohé slibovalo. A můj první dojem byl následující - "Nemohl by se Daron v LP na chvíli usadit?" ("A rovnou to i zazpívat?", ale to už je zbytečně jedovatá poznámka.:D)

Viděl jsem krev
Viděl jsem zničené
Ztracené a neviděné
Chci záplavu
Chci oceán
Aby smyl mé zmatení

Nedokážu vyřešit tenhle prázdný příběh
Nedokážu napravit škodu

My jsme ti šťastní
Kteří nikdy nemuseli čelit nátlaku zbraně
My jsme ti šťastní
Imitace vzpoury

Dáváme to najevo
Nosíme barvy
Omezeni tím, co vlastníme
Nejsme jeden bez druhého
Jsme stejní
Předstíráme, že jsme tu sami

A kdesi daleko spalují jejich domy
Přímo do ksichtu škody

My jsme ti šťastní
Kteří nikdy nemuseli čelit nátlaku zbraně
My jsme ti šťastní
Imitace vzpoury

Vzpoura, vzpoura
Prohráli jsme ještě než jsme začali
Vzpoura, vzpoura
Jeden za druhým se rozpadneme