To máme venku krásně, co? Někdy opravdu nenávidím své depky, že chodí zrovna na jaře a ne na podzim.:D No vážně, nevím, jak to dělám, dneska už se mi několik lidí divilo, jak můžu mít v takhle nádherném počasí mizernou náladu, ale je to tak. Zatímco podzim většinou přežiju v klidu - paradoxně, protože být to na mě, mělo by léto nejmíň šest měsíců a i tak bych měla málo - jaro má na moji psychiku přímo drtivé účinky. Takže s prvními slunečními paprsky vylezla i moje klasická jarní depka. Dříve chodila v květnu, poslední roky je nějaká bleskurychlá a vystrkuje růžky už v březnu, ale aspoň to mám pak rychleji za sebou. A mám aspoň na co svalovat svojí neaktivitu na blogu i kdekoliv jinde.:D
Naštěstí stejně jako minulý rok mám za dva týdny v plánu dámskou jízdu s kamarádkou, takže mám aspoň na co se těšit. Kvůli škole budu muset totiž zůstat na víkend v Brně, tak co toho nevyužít; škoda, že to samozřejmě vychází na víkend, kdy začíná nová sezóna F1. Při mém štěstí žádný div...
Možná časem přidám pár recenzí, nevím. Momentálně mě trochu začíná vedle depky drtit ještě škola, takže kdo ví... Stejně už jsem dlouho neviděla/nečetla nic, co by stálo za řeč.:P
Už tu dlouho nebyla žádná písnička, tak je načase zase něco přidat.:) Tentokrát se jedná o jednu z prvních písniček mých - jak už víte - velkých oblíbenců IFH. Je to EP verze a místama to trochu tahá za uši, ale... Nějak to tý písničce prostě sluší i tak.:)
Jsi všechno, co chci být
Ale to vůbec není pravda
Držela jsem tě nad vodou
Vystavěla lež
Nejsi tím, kým jsi býval
A to rozhodně není dobře
Vzdal ses
Nechal jsi je vyhrát
A je mi líto, že musím říkat tahleta slova
Ale nechci být jako ty
Je mi líto, že až teď si uvědomuju...
Někdo jiný může zachraňovat svět
Já svojí duši za tohle neprodám
Neměla jsem jim přinést štěstí
Neměla jsem jim vydělat peníze
Někdo jiný se na to může vykašlat
A prodat se za ještě jednu show
Ale neměla jsem zahodit sama sebe
Pro jeden ubohý moment slávy
Myslela jsem, že dokážeš myslet sám za sebe
A bojovat za to, co máš rád
Oni tě využívají
Ty víš, že je to pravda
A nemyslím se, že se chci vydat stejnou cestou
Jako ses vydal ty
Není možné, aby to stálo za tu bolest
Pamatuješ si vůbec, proč jsi původně chtěl dojít takhle daleko?
Pamatuješ si vůbec, proč jsi původně chtěl být rockovou hvězdou?
Ještě není příliš pozdě
Protože někdo jiný může zachraňovat svět
Nezaprodávej se
Neměl jsi jim přinášet štěstí
Neměl jsi jim vydělávat peníze
Protože někdo jiný se na to může vykašlat
A prodat se ještě za jednu show
Ale tys neměl zahodit sám sebe
Pro jeden ubohý moment slávy
Nevím, kolik z vás zaregistrovalo, že se osmého září v Brně konala akce jménem Chilližrout. Bohužel v ten den byl zároveň koncert Angelspit v Praze, takže jsem se nemohla přijít podívat - stejně jako jedna moje kamarádka, takže slovo dalo slovo a rozhodly jsme se uspořádat takového malého, soukromého Chilližrouta jenom pro nás a pár kamarádů - akce byla nakonec pojmenována tak, jak vidíte v nadpisu. (To prase má symbolizovat jinou holčinu, která se také zúčastnila a která asi opravdu nemá chuťové pohárky.:D)
Půl roku jsme tuhle akci odkládaly, protože se, klasicky, nikdy nenašlo datum, které by vyhovovalo všem, až jsme se s tou kamarádkou naprdly a řekly, že Chilližrout proběhne první týden semestru, i kdybychom se měly zúčastnit jenom my dvě. Účast nakonec byla přeci jen o něco hojnější, a žranice to byla náramná. Taková, že než někoho napadlo vůbec udělat fotku, byla už toho většina sežraná.
Omlouvám se za menší nečinnost, ale za A) jsem se poslední dny moc nezastavila, no a za B) jsem opět nemocná; jen tentokrát nikdo neví, co to je, což je přesně ta věc, kterou od doktorů nechcete slyšet. Ale na to, že původně to vypadalo, že budu muset pod kudlu (ta záhadná nemoc se jednu chvíli projevovala jako kýla), si celkem nemám na co stěžovat. Hlavně ať to zase hezky odtáhne do háje a já budu úplně spokojená, protože na začátek nového semestru si takhle komplikovat život je to poslední, co bych potřebovala. Ve středu mě navíc čeká už půl roku odkládaný soukromý chilližrout, takže potřebuju, aby moje trávicí ústrojí bylo v co nejlepším pořádku.:)
Také jsem ve čtvrtek zamířila ke kadeřnici, protože mě chytla akutní potřeba změny; i když nakonec to tak obrovská změna nebyla, prostě jsem se jenom vrátila k osvědčené kombinaci tmavě fialová + černá. Fotka jako důkaz dále v článku.
Tenhle film mě tak nakrknul, že jsem se po sto letech dokopala napsat recenzi na horror.cz, tak jí hned za tepla servíruju i vám.
Už
první díl Silent Hillu byl tak trochu oříšek, který je lépe vidět víckrát, než
ho člověk úplně zatratí. Nakonec z něj ale to dobré, co v něm bylo,
přeci jen vylezlo. Obávám se ale, že v případě Návratu už nevyleze nic
jiného než další škvár.
I
když i tento snímek je velmi těžké posuzovat. Vizuální stránka, kterou má
společnou se svým starším sourozencem, je přímo skvělá, i ta sem tam vykukující
zdrženlivost jí sluší, byla by škoda nechat Silent Hill sklouznout do kalných vod
co nejnechutnějšího krváku.
Zejména o zkouškovém jsou obvykle velmi potřeba - ale hodí se mít jich zásobu i pro jiné příležitosti. Tohle je ukázka z té mojí; a jaká videa dokážou spolehlivě rozesmát vás? Pochlubte se v komentářích.:)
Simon's Cat - o těhle skečích jsem se poprvé dozvěděla, když mi loni na Vánoce teta darovala diář s logem Simon's Cat. Některé díly jsou super, některé slabší, ale vesměs je to skvělá zábava, zejména pro milovníky koček.:)
Na následující video mě přivedla kamarádka a musím uznat, že to je opravdu klenot mého seznamu. I po stopadesáté prvé úsměv stále zaručen.
Po týdnu stráveném po návštěvách jsem konečně přistála zpátky doma a říkám si, že je načase konečně zase začít psát nějaké články - před odjezdem "na prázdniny" se to tady konečně začalo trochu rozjíždět, a který blogger by zrovna z tohohle neměl radost.:)
V podstatě v tomhle krátkém článku chci jenom dát vědět, že žiju a nikam jsem se nezahrabala. Mám i pár nápadů na články, jen se stále nemůžu dokopat k tomu, jestli je realizovat nebo ne - i když vím, jaké články jsou nejčtenější, pořád si tak nějak nedokážu uvědomit, že někoho vážně mohou takové "blbosti" zajímat.:D Myslela jsem si, že bych mohla zrecenzovat jednu sérii knížek pro děti, kterou jsem četla jako malá pořád dokola a ke které jsem se teď vrátila, protože se mi konečně povedlo rozšířit mojí sbírku ze dvou dílů na čtyři (už chybí jen dva! :D ); nebo přemýšlím, jestli nenapsat trochu osobnější článek o mém občas ne zrovna dobrém vztahu k jídlu - ale do toho se mi zrovna moc nechce, protože kromě jedné kamarádky jsem se s tím ještě nikdy nikomu nesvěřila, a když to píšu nebo říkám, mám pocit, jako kdyby to bylo takové to klasické dělání z komára somára. Ale za ta léta blogování (letos to bude 7 let!) vím, že čtenáři jsou zvědavé opičky a takové články mají nejraději.:D No, zkrátka se necháme překvapit, však ono mě dřív nebo později napadne něco úplně nového, nebo se k jednomu ze svých nápadů konečně dokopu.
