Týden neklidu

Jako studentka MU, která ví, o co jde, nebo by mělo jít, nějak zkrátka cítím potřebu se k tomu vyjádřit.

Ale kde začít? Je toho tolik... Tak třeba tím, jak veřejnost vesele žere politikům a části médií ty kecy o tom, že studenti protestují proti školnému. O vážném ohrožení akademických svobod ani vidu, ani slechu, že by se někdo namáhal přečíst si oficiální vyjádření, to jsem si taky nevšimla. Já se sama za sebe přiznávám, ano, volila jsem pravici, protože nehodlám podporovat komunisty, a dát hlas jiné levicové straně je prakticky totéž jako ten hlas rovnou přiřknout komunistům. A samozřejmě jsem neočekávala, že splní to, co před volbami naslibovali (zejména, když jsem viděla, jak velkou podporu má TOPka, to mi málem šla hlava kolem), ale že se z toho stane takový paskvil, to jsem nečekala.
Dost lidí teď hází takové ty hlášky "No jo, bábě a dědkovi došli prachy, co?". Ehm.:) Jistě, studenti můžou za to, že zbytek národa bude radši nadávat na internetu a v hospodách, než aby něco doopravdy udělal. Na druhou stranu bohužel musím konstatovat, ano, je to pravda, že na školách je dost a dost studentů, kteří tam oxidují jenom proto, aby nemuseli do práce, a na demonstraci jdou vážně leda kvůli tomu, že poplatky za studium by je donutili zvednout líné zadky a jít makat. Je to problém, který potřebuje vyřešit (imho by taky ještě nebylo od věci některé školy prostě zrušit, mám i konkrétní adepty i s odůvodněním, ale toho se těžko dočkám, tak co to rozpitvávat), a je to důvod, kvůli kterému by se ta reforma vlastně měla dělat - ale myslíte si, že pokud se na školách přímo úměrně zvedne procento "tlačenek" a v akademických senátech budou místo studentů a zaměstnanců školy sedět externisté, kamarádi politiků a zástupci firem, dočkáme se kýženého efektu?
Nedávno jsme si v rámci jedné vyučovací hodiny řekli dost zajímavou věc - respektive vyučující se nás zeptal, jestli víme, kde má původ to, že se tolik Čechů o politiku nezajímá buď vůbec, nebo pouze velmi povrchně. Jak jsme se dozvěděli vzápětí, kořeny to má v době normalizace - proč odtrhávat občany od angažovanosti násilně? Násilí plodí jenom další násilí. Tak jim to prostě znechutíme - jeden jako druhý, kradou a lžou všichni. Jak vidíte, úspěch to mělo veliký, neb tento přístup se Čechů drží jako klíště dodnes.

Hitparáda mých nejoblíbenějších písniček - 1. část

Nebude to číslované od nejoblíbenější nebo tak, prostě jenom tak, jak mě to zrovna napadlo.:)

1. Jessie J - Who's Laughing Now

Nejsem bůhvíjaká fanynka Jessie J, vlastně jí v podstatě ignoruju. Ale v téhle písničce jsou zkrátka pasáže, které sedí jako zadek na hrnec - "So you think you know me now? Have you forgotten how you would make me feel when you drag my spirit down? But thank you for the pain, it made me raise my game." Taky mám za sebou takové zážitky jako že celá třída proti mě, jsem divná, nikdy to nikam nedotáhnu, mám divnej styl a blablabla. Zpěvačkou nejsem a být nehodlám:D, v tomhle případě se ke mě ti dotyční začali chovat rozdílně kdekoliv mimo třídu, např. když zjistili že máme společné kamarády. Nebo když viděli moje obrázky. A tak dále. "My reply?" Jessie to říká ve videu celkem přesně.

2. Nik Kershaw - The Riddle

Úžasně uklidňující písnička. Vždycky mě dokáže spolehlivě pohladit po duši. Málokdy, když se mi objeví v přehrávači, odolám pokušení pustit jí několikrát po sobě. Jediné, co mě na ní trošičku, ale jenom malinko, štve, je, že si doteď marně lámu hlavu nad tím, co tím chtěl básník říci - a klip tomu moc nepomohl, spíš naopak. Ale já to jednou rozlousknu.:)

3. Palo Habera - Láska, Necestuj Tým Vlakom

Jen se smějte.:P Ale zaprvé je to písnička mého děství a zadruhé se k ní váže spousta vzpomínek - na noci strávené na kamarádčině chatě, na některé lásky... I když je tahle písnička ve své podstatě smutná, vážou se k ní samé silné vzpomínky - myšleno v dobrém slova smyslu.

4. Aleš Brichta a Pavla Kapitánová - Satanica

Tuhle písničku jsem milovala zejména v deváté třídě. Jak jsem říkala, nebylo to ve škole vždy jednoduché, a zrovna osmička bylo takové hodně krizové období, kdy se po mě vozil každý kdo mohl. Ne, že by devítka byla lepší, ale tak nějak jsem si z toho, zejména ve druhém pololetí, přestala dělat hlavu. Zkrátka přišlo nějaké takové to malé sebevědomí, nevím, kde se vzalo, zkrátka přišlo.:) A tahle písnička mě dost motivovala. "Stále stejná, sobě věrná zůstává dál Satanica."

5. Bruce Dickinson - Tears Of The Dragon

Na tuhle mě přivedla moje maminka, která mi vždycky tak nenápadně podsouvala svoje oblíbené písničky. Takže tuhle mám nejvíce spojenou právě s ní. Na tu část dětství, kdy už to skoro nebylo dětství, ale puberta, na chatu a prázdniny, na to, jak jsem mamince psala dopisy a přiznala se jí, že jsem poprvé v životě kouřila cigaretu...:))

Tak to byla první pětka, další pětku očekávejte... No, bůhví kdy, jako vždy.:)

Narodu Slava

Pouštěla jsem si včera po sto letech některé písničky, které jsem dříve zbožňovala, a byla mezi nimi i Moskau od Rammstein (kdo neznáte, tak tady http://www.youtube.com/watch?v=ZN9aT6K40K4). Zaprvé jsem si u toho krásně zaházela hlavou :D, za druhé jsem si u toho vzpomněla, že jsem kdysi dávno viděla v Pětce (pokud tenhle pořad někdo pamatujete) klip od skupiny, která se jmenovala podobně jako město, ze kterého pocházím, a že písnička se na nějakých 90% jmenovala Slava Rossii. Naštěstí youtube našlo a od včerejška mi tu tahle písnička hraje.
Pouštěla jsem si pak ještě nějaké státní hymny a nějak mi to zkrátka přišlo na mysl. Že neznám jedinou českou písničku, která by Čechy oslavovala - nepočítám teď ty hokejové, těch je zase naopak na můj vkus někdy přehršel. Pamatuju si, jak jsem v roce 2010 byla na Staromáku a ta atmosféra byla tak silná, že i mojí kamarádku, která jinak hokej nemá ráda, strhla a fandily jsme obě jako o život, a procházející cizinci se nás zděšeně ptali, jestli není revoluce. Když zazněl závěrečný hvizd a naši získali zlaté medaile, začalo se zpívat obligátní We Are The Champions, bez kterého se takovéhle události už zkrátka neobejdou. Jenže co se hrálo jinak, jak po skončení zápasu, tak o přestávkách? Kabáti patří ještě k tomu nejlepšímu, co zaznělo.
Tak nějak si představuju, že bych měla příležitost si pořádně zafandit a ještě do toho zpívat něco, co by bylo textem a melodií podobné třeba právě té Slava Rossii, a osobně si prostě myslím, že by to bylo o mnoho procent lepší.
Jenže složit tady někdo písničku, ve které by se zpívalo "sláva zemi, sláva národu", zařadil by se přes noc po bok Daniela Landy na post "rasistický nepřítel státu č.1".

It's all about the money.

Dneska to bude možná trochu nuda, protože koho by zajímali peníze (každého, akorát málokdo si to odmítá připustit), ale studentský život je někdy fakt sfiňa.
Začal nový semestr a mám pocit, že zatím se to víc než kolem učení točí kolem peněz. Tedy, ne co se týče školy, bohužel bohudík...:D Jenom z části. Třeba to, že poté, co jsem se loni konečně dokopala zapsat si ruštinu, abych se někam pohnula, to momentálně vypadá, že do dvojky prostě nebudu moct chodit, jelikož moje učitelka, ke které jsem chodila na jedničku, dvojku nevyučuje, a ostatní učitelky jedou podle svých starých skupin. Co hůř, i podle svých učebnic - jako pardon a se vší úctou, ale za svojí učebnici jsem dala 800 a nehodlám si kupovat nic dalšího, protože to je jedna z nejlepších u nás dostupných učebnic.
Jinak se ale výdaje týkají spíš našeho bytu a mých zájmů. Rozhodla jsem se, že bych ráda konečně zkusila akvarelové pastelky, například. A rozšířila zásobu akrylů. No, co jsem tak koukala, dohromady to nebude levná záležitost. Do bytu jsem si zase myslela na to, že bych koupila nějaké poličky nebo menší skříňku, už mě nebaví mít část oblečení ve skříni v kuchyni kvůli tomu, že naše skříně jsou malé. A i nějaký barevný kobereček by se nám hodil, díky tomu zelenému koberci to v našem pokoji vypadá jako v doktorské ordinaci... Nemluvě o našem marném pokusu zprovoznit toustovač. Sice jsem si vydělala nějaké peníze na krátké jednorázové brigádě, ale včera jsem vyplázla další X set za novou tašku na noťas, neb ta stará už to má za pár, a za měsíc budu muset zaplatit pojistku na auto. Já chci stálou brigáduuu, hned teď a okamžitě! :D

povedená nuda na helloween X nepovedený předvánoční pokus

To máte tak. Našla jsem na youtube postup na jedno celkem pěkné líčení očí. Když jsem to zkoušela poprvé, neměla jsem u sebe ty stíny, které bych potřebovala, ale dopadlo to vlastně dost dobře. No a když jsem to zkoušela podruhé, tentokrát se vším, co jsem potřebovala, dopadlo to neslavně, a ani různé záchranné úpravy tomu nepomohly.
No posuďte sami.

1. verze

2. verze

...nakonec to vlastně bylo nejlepší bez make-upu.:D

Life has a funny, funny way of helping you out

Docela mě (příjemně) překvapuje, jak málo lidi prožívají Valentýna. Nemyslím teď ty, kteří mají s kým ho prožívat, přeci jenom, být "ve vztahu", asi bych taky toho mojeho vytáhla přinejmenším někam na večeři - i když bych samozřejmě radši byla vytažena, než abych tahala já jeho.:-p Myslím teď na ty "jako já", tedy singles. Kde jsou ty doby, kdy vypukala hysterie "ježišiiii, já budu na Valentýna samaaaaaa"? Že bychom z toho vážně vyrostli? Asi tak napůl. A asi si to každý řeší tak nějak soukromě. Upřímně, až do letoška jsem takové ty extrémní odpůrce Valentýna, co musí s týdením předstihem každý den omílat, jak tenhle svátek nenávidí, podezírala, že tím pouze zastírají to, jak je mrzí, že s nimi ho nikdo slavit nebude. Než jsem viděla nenávistné výlevy jedné mojí bývalé spolužačky, která je už víc než rok šťastně zadaná. I když, kdo ví, jak to vypadá u nich v domácnosti.:)
Já jsem Valentýna odbyla tím, že jsem mamince napatlala obrázek do práce. Ona měla radost a koupila mi za to mého oblíbeného čokoládového smajlíka s tvarohem. Jo, zkrátka jsme si v rodině ten "svátek zamilovaných" trochu překopali.
A kdyby náhodou někoho napadlo fňukat nad tím, že nemají s kým slavit (jako loni moje nejlepší kamarádka), nebo že jim ten jejich nekoupil ani kytku, protože Valentýna bojkotuje, měla bych pro něj takovou smutnou historii o tom, jak někteří lidé dostali na svátek zamilovaných ten nejhnusnější a nejsmutnější dárek - tedy že o milovanou osobu přišli. Jako tenhle rok jedna moje dobrá kamarádka, které při nehodě (nikoliv automobilové, ale nechci to rozmazávat, bylo to ve zprávách a někdo by mohl poznat, o kom mluvím, což nechci) umřel táta. Buďte prostě na Valentýna rádi jenom za to, že máte s kým být. Jestli to je partner/partnerka, rodiče nebo kamarádi je přece úplně jedno.

Nine Lashes - Anthem of the Lonely

Ani sama jsem nečekala, že nová písnička bude tak brzo.:D Už je k ní i klip, ale ten sem dávat nebudu, protože se mi opravdu hodně nelíbí. A bere mi iluze o tom, že někteří členové jsou celkem koukatelní.:D

Srdce z kamene
Bezcitné a zkostnatělé
Zlom je a roztrhej
Ať může jít
Jenom si pomyslet
Že jsem mu říkal "vlastní"
A nikdy bych si nepomyslel
Že ta bolest může být ještě větší

Takže ho osvobodím
Pamatuju si, cos říkala
Bolest je to, co přinášíš
Bohužel, tolik se mýlíš
Budu ti odporovat
A vrhnu se do změn
Zahoď prázdné srdce

Teď
Se mi nechce nikdy opustit toto místo
A teď
To vidím jinak
Teď, i když mě přijmeš
Budu stát sám, stát sám

Je těžší uvědomit si
Kam jenom jít
Kéž by se hvězdy spojily
Východy slunce zazářily
Nepotřebuji
Ticho uprostřed bouře
Nebo něco, o čem bych měl křičet
Když mám prázdné plíce