reportáž z brněnské sněhové kalamity

Protože včera i dnes je to v Brně hlavní téma a pro mě to bude hlavní téma možná ještě za týden, pokud kvůli tomu budu opravdu znovu nemocná, rozhodla jsem se podělit o své zážitky z včerejší marné snahy dostat se odkudkoliv z centra na byt. Ta cesta mi obvykle trvá maximálně 20 minut, nicméně pro ty, co se budou divit, proč jsem nešla pěšky - pěškobusem je to sranda na hodinu a půl, když je hezky. A abyste se do vyprávění mohli vžít, po celou dobu čtení si představujte vytrvalé sněžení a vlezlou zimu.

Jedna neočekávaně dobrá středa

Opětovné potvrzení známého pravidla, že akce, na které se člověku absolutně nechce a nejradši by se z nich nějak vyvlíkl, jsou nakonec ty nejlepší.
Kamarádka mě ukecala, abych s ní a ještě několika dalšími lidmi šla na koncert Kristíny (kdo neznáte, račte googlit). Naléhala tolik, že jsem jí v nějakém neobvykle dobrém rozpoložení mysli nakonec odkývala. A zbytek dní už jenom strávila horečnatým vymýšlením, jaká výmluva bude znít nejvěrohodněji... Bohužel lístky už byly koupené, a platit za koncert, na který jsem nakonec ani nešla, by byl dvojnásobný oser, takže jsem se nakonec ve středu večer nějak přinutila se hodit trochu do parády a nechat to koňovi. I když jsem ještě v poledne byla skálopevně přesvědčená, že mě nikam nedostane ani pár volů. Pak jsem si ale řekla, že kamarádka (byť jiná kamarádka než tahle) kvůli mě před rokem přetrpěla splnění mého dětského snu alias koncertu Petera Nagyho a Indiga, což chce taky značnou porci odvahy, a nakonec se mi po koncertě svěřila "...sakra, proč já ho vlastně nemám ráda? Však půlka těch písniček byla super!". Tak jsem jenom tiše doufala, že podobný konec vezme i tento večer.

Down-to-Earth flavor

To máme venku krásně, co? Někdy opravdu nenávidím své depky, že chodí zrovna na jaře a ne na podzim.:D No vážně, nevím, jak to dělám, dneska už se mi několik lidí divilo, jak můžu mít v takhle nádherném počasí mizernou náladu, ale je to tak. Zatímco podzim většinou přežiju v klidu - paradoxně, protože být to na mě, mělo by léto nejmíň šest měsíců a i tak bych měla málo - jaro má na moji psychiku přímo drtivé účinky. Takže s prvními slunečními paprsky vylezla i moje klasická jarní depka. Dříve chodila v květnu, poslední roky je nějaká bleskurychlá a vystrkuje růžky už v březnu, ale aspoň to mám pak rychleji za sebou. A mám aspoň na co svalovat svojí neaktivitu na blogu i kdekoliv jinde.:D
Naštěstí stejně jako minulý rok mám za dva týdny v plánu dámskou jízdu s kamarádkou, takže mám aspoň na co se těšit. Kvůli škole budu muset totiž zůstat na víkend v Brně, tak co toho nevyužít; škoda, že to samozřejmě vychází na víkend, kdy začíná nová sezóna F1. Při mém štěstí žádný div...
Možná časem přidám pár recenzí, nevím. Momentálně mě trochu začíná vedle depky drtit ještě škola, takže kdo ví... Stejně už jsem dlouho neviděla/nečetla nic, co by stálo za řeč.:P

Icon For Hire - Conversation With A Rockstar

Už tu dlouho nebyla žádná písnička, tak je načase zase něco přidat.:) Tentokrát se jedná o jednu z prvních písniček mých - jak už víte - velkých oblíbenců IFH. Je to EP verze a místama to trochu tahá za uši, ale... Nějak to tý písničce prostě sluší i tak.:)

Jsi všechno, co chci být
Ale to vůbec není pravda
Držela jsem tě nad vodou
Vystavěla lež

Nejsi tím, kým jsi býval
A to rozhodně není dobře
Vzdal ses
Nechal jsi je vyhrát

A je mi líto, že musím říkat tahleta slova
Ale nechci být jako ty
Je mi líto, že až teď si uvědomuju...

Někdo jiný může zachraňovat svět
Já svojí duši za tohle neprodám
Neměla jsem jim přinést štěstí
Neměla jsem jim vydělat peníze

Někdo jiný se na to může vykašlat
A prodat se za ještě jednu show
Ale neměla jsem zahodit sama sebe
Pro jeden ubohý moment slávy

Myslela jsem, že dokážeš myslet sám za sebe
A bojovat za to, co máš rád
Oni tě využívají
Ty víš, že je to pravda

A nemyslím se, že se chci vydat stejnou cestou
Jako ses vydal ty
Není možné, aby to stálo za tu bolest

Pamatuješ si vůbec, proč jsi původně chtěl dojít takhle daleko?
Pamatuješ si vůbec, proč jsi původně chtěl být rockovou hvězdou?
Ještě není příliš pozdě

Protože někdo jiný může zachraňovat svět
Nezaprodávej se
Neměl jsi jim přinášet štěstí
Neměl jsi jim vydělávat peníze

Protože někdo jiný se na to může vykašlat
A prodat se ještě za jednu show
Ale tys neměl zahodit sám sebe
Pro jeden ubohý moment slávy

"Chilližrout pro amatéry a jedno prase"

Nevím, kolik z vás zaregistrovalo, že se osmého září v Brně konala akce jménem Chilližrout. Bohužel v ten den byl zároveň koncert Angelspit v Praze, takže jsem se nemohla přijít podívat - stejně jako jedna moje kamarádka, takže slovo dalo slovo a rozhodly jsme se uspořádat takového malého, soukromého Chilližrouta jenom pro nás a pár kamarádů - akce byla nakonec pojmenována tak, jak vidíte v nadpisu. (To prase má symbolizovat jinou holčinu, která se také zúčastnila a která asi opravdu nemá chuťové pohárky.:D)
Půl roku jsme tuhle akci odkládaly, protože se, klasicky, nikdy nenašlo datum, které by vyhovovalo všem, až jsme se s tou kamarádkou naprdly a řekly, že Chilližrout proběhne první týden semestru, i kdybychom se měly zúčastnit jenom my dvě. Účast nakonec byla přeci jen o něco hojnější, a žranice to byla náramná. Taková, že než někoho napadlo vůbec udělat fotku, byla už toho většina sežraná.

Black stars and endless seas

Omlouvám se za menší nečinnost, ale za A) jsem se poslední dny moc nezastavila, no a za B) jsem opět nemocná; jen tentokrát nikdo neví, co to je, což je přesně ta věc, kterou od doktorů nechcete slyšet. Ale na to, že původně to vypadalo, že budu muset pod kudlu (ta záhadná nemoc se jednu chvíli projevovala jako kýla), si celkem nemám na co stěžovat. Hlavně ať to zase hezky odtáhne do háje a já budu úplně spokojená, protože na začátek nového semestru si takhle komplikovat život je to poslední, co bych potřebovala. Ve středu mě navíc čeká už půl roku odkládaný soukromý chilližrout, takže potřebuju, aby moje trávicí ústrojí bylo v co nejlepším pořádku.:)
Také jsem ve čtvrtek zamířila ke kadeřnici, protože mě chytla akutní potřeba změny; i když nakonec to tak obrovská změna nebyla, prostě jsem se jenom vrátila k osvědčené kombinaci tmavě fialová + černá. Fotka jako důkaz dále v článku.

recenze: Návrat do Silent Hill

Tenhle film mě tak nakrknul, že jsem se po sto letech dokopala napsat recenzi na horror.cz, tak jí hned za tepla servíruju i vám.

Už první díl Silent Hillu byl tak trochu oříšek, který je lépe vidět víckrát, než ho člověk úplně zatratí. Nakonec z něj ale to dobré, co v něm bylo, přeci jen vylezlo. Obávám se ale, že v případě Návratu už nevyleze nic jiného než další škvár.

I když i tento snímek je velmi těžké posuzovat. Vizuální stránka, kterou má společnou se svým starším sourozencem, je přímo skvělá, i ta sem tam vykukující zdrženlivost jí sluší, byla by škoda nechat Silent Hill sklouznout do kalných vod co nejnechutnějšího krváku.