...and she left my heart with vertigo

Další výlet do historie. Tentokrát za Bon Jovi.
Myslím, že v mé generaci se jen velmi, velmi těžko najde někdo, kdo by v deseti nepařil jako o život na tehdy obrovský, ode všad se valící hit It's My Life. Jelikož moje mamka Bon Jovi miluje už od osmdesátých let, neváhala se v mém případě chopit příležitosti a začala mi okamžitě nenápadně podstrkovat nejlepší kousky od Bon Jovi v čele s albem Keep The Faith. A padlo to na úrodnou půdu. I když už jsem Bon Jovi dlooouho neposlouchala, je to hudba, která je neodmyslitelně spjatá s mým dětstvím, a kdykoliv jakoukoliv jejich písničku slyším, nemůžu si pomoct a usmívám se jak měsíček na hnoji.
Jsou písničky, které se na nás valí z rádií s železnou pravidelností; kromě zmiňované It's My Life to je You Give Love a Bad Name a nejpříšernější a nejstrašlivější cajdák, co Jon kdy napsal, čtěte Always. Méně často, ale pravidelně, může člověk v rádiu zaslechnout Livin' On A Prayer, Runaway, Thank You For Loving Me nebo Jonovu sólovku Janie Don't Take Your Love To Town. A každý si ještě určitě vzpomene na další hity, které sice tak často nehrají, pokud vůbec, ale nějakou záhadou je skoro všichni znají - moje velmi oblíbená Keep The Faith, zhruba stejně populární One Wild Night, Bad Medicine, Bed Of Roses, Wanted Dead Or Alive (Bon Jovi rocks! on occasion, jak by řekl Dean), Have A Nice Day a spousty, spousty dalších.
Proč jsem vám všechny ty písničky vyjmenovala? Abych demonstrovala, že si nemyslím, že jsou Češi a Slováci Bon Jovi nedotčení (i když z toho, jak si neustále všichni pletou Bon Jovi - kapela a Jon Bon Jovi - frontman, to tak úplně nevypadá), a do tohohle článku proto zahrnu písničky, které podle mého soudu neprávem stojí ve stínu svých slavnějších sourozenců. Je z toho taky krásně vidět, že to, co jiní považují za své největší hity, jsou v případě Bon Jovi v podstatě řadové písně.

A když mluvím o nedoceněných písničkách, nemůžu začít ničím jiným než Dry County. Klip je strašněj, proto sem dávám radši lyrics verzi, protože nejen hudebně, ale i textově je to podle mě vrchol tvorby Bon Jovi.

curled up tightly hiding from it all

Po dlouhé a dlouhé době jsem se včera zase rozhodla trochu zaexperimentovat s inspirací od mojí tolik oblíbené Amelie Arsenic. A mám chuť hodit svůj foťák do kanálu a pořídit si nový, protože se mi to tentokrát fakt líbilo a na fotkách to má tak divné barvy a vůbec, že to vypadá, jak když jsem před zrcadlem strávila s bídou pět minut a napatlala na sebe bez ladu a skladu to, co mi přišlo pod ruku. Navíc všechny fotky měli divný, šedivý podtón... Ale nebudu tu rozebírat své trable s foťákem, přeci jen je mu šest let a už když byl nový, tak to nebyla žádná extratřída.:)

...a ono fakt že jo

Poslední dobou jsem měla trochu pochybnosti, jestli to cvičení, o kterém jsem se onehdá rozepisovala, opravdu bylo tak účinné, jak jsem si myslela. Ano, oblečení mi bylo volnější, ale ne zas o tolik, váha zůstává taky víceméně stejná - samozřejmě, vypadalo to, že se za tím skrývá spíš nově získaná svalová hmota, než že bych byla takový loser, ale stejně, člověka, a ženu zvlášť :D, tohle dokáže někdy více, někdy méně, hlodat.
Náhodou jsem se na úterní výlet na hrad Kámen a na představení Jezernických pánů vydala ve stejném oblečení, v jakém jsem se minulé prázdniny plahočila na jeden kopec u Olomouce - kdybych si tak pamatovala název... Takže mám vlastně přímé porovnání. A, no... Byla jsem mile překvapená, ne že ne.:D Takže ještě jednou, tentokrát i s výsledkem, můžu své oblíbené kombo spinning - 30 day shred jenom doporučit.:) Cvičím teď cviky ze 30DS několikrát do týdne (ne každý den) pro udržení kondice a jsem spokojená.

První fotka je z minulého roku, moje "šířka" (která vlastně ani žádnou pořádnou šířkou není, ale na moje poměry to šířka je) zde vypadá ještě o něco hůře, jelikož jsem se fotila s kamarádkou, která má 40 kilo i s postelí.

Moje nejposlouchanější písničky v první půlce roku 2013

Málem bych na tenhle pravidelný žebříček zapomněla - ale jenom málem! :) Vlastně za to, že jsem si na něj vzpomněla, můžu "poděkovat" spolubydlícímu, který si tu pouští nahlas jakousi hudbu, která zní trochu jako od kolotočů, takže jsem jí musela přebít něčím hlasitějším (čti Save); v souvislosti s tím mě napadlo, že by se v tomhle žebříčku vlastně Save měli vyskytovat.
Takže tady je aktuální pětka, přeji příjemný poslech:

1. Skinny Puppy - Pro-Test

I když u mě momentálně víc frčí paragUn a i'mmortal, lastko má jasno. Skinny Puppy jsem si obecně v poslední době nějak nebezpečně moc oblíbila.

2. Save - Lož Prošla Skvoz Stěnu

Blogger tohle video, nevím proč, odmítá na youtube najít. 

No vždyť jsem to říkala.:) Save se mi pořád ještě nezalíbili natolik, abych si stáhla jejich kompletní diskografii, ale postahovala jsem aspoň to, co bylo na lastku volně ke stažení, a tahle písnička, společně s Linii V Raznych Mirach, mě zaujala nejvíc.

3. Kasabian - Days Are Forgotten

I s touhle písničkou už jsem vás seznamovala, i s tím, jak jsem se k ní vůbec dostala. Takže kdo jste si jí nááhodou nepustil tehdy, pusťte si jí teď, povinně!

4. Slot - Sloj Pepla

Na tuhle písničku vám bohužel žádný odkaz nedám, protože jsem jí sehnala vyloženě náhodou a až po dlouhém hledání. Jedná se o nikdy nevydaný kousek, který Slot složili, pokud si správně pamatuju, pro nějaký film. Údajně se tahle písnička ani nejmenuje Sloj Pepla, nýbrž Čornoje Sledopyty, nicméně všude, kde se dá najít, je uvedena pod prvním názvem. Pokud byste o ní měl někdo zájem, nebojte se mi ozvat.;)

5. Roxette - June Afternoon

Ano, neklame vás zrak, i tahle tu byla. Na to, že se mi původně vlastně ani nelíbila, mě na třetí poslech chytla nepředstavitelně. A celé jaro jsem se pak těšila, až si jí jednoho slunečného červnového dne pustím.:)

That's 'cause I'm totally rock'n'roll!

OK, konečně je ta správná nálada a chvíle napsat nějakou vykecávku o tom, jak se vůbec mám a co dělám.
Někteří z vás ví, že jsem se po čtyřech letech studia dopatlala ke státnicím a vlastně jsem vám z nich tu chtěla napsat obsáhlejší reportáž, ale nejdřív nebyl čas (slavení mělo přednost a taky jsem byla pár dní bez netu) a pak nálada - to mě čekaly přijímačky a až tehdy jsem si vlastně uvědomila, že na těch státnicích vlastně až tak nezáleželo - někdo prostě září v září, ale jestli neudělám přijímačky, tak jsem taky mohla dozářit hodně rychle. Přijímačky byly vážně hrůza a nehodlám už o nich mluvit víc, než je nutné, jsou zážitky, na které ráda zapomenu a tohle je z většiny jeden z nich. O to víc mě šokoval výsledek, který mi dnes přišel - přijali mě! Neuvěřitelně se mi ulevilo, spadl ze mě všechen stres posledních dní. Myslím, že ten příšerný stav "co teď?" zažil asi každý, kdo vylezl ze školy a zjistil, že všechny jistoty jsou najednou v tahu. Ale tohle už je pryč a mě se zase o něco lépe dýchá.
Už dlouho si říkám, že bych taky měla pořídit nějaké nové fotky, protože z posledního měsíce nemám vlastně skoro žádné. Zaprvé na nějaké akce nebo setkávání nebyl moc čas, protože pokud jsem nepsala bakalářku, šprtala jsem se na státnice, a pokud jsem se nešprtala na státnice, šprtala jsem na přijímačky. Ale stihly jsme při prvním náznaku pěkného počasí (což letos trvalo opravdu dlouho) podniknout první výpravu na Petrov...

Skinny Puppy - Weapon aneb štěně našlo ztracené zuby

Skinny Puppy jsem sice podle názvu znala už dříve, ale "objevila" jsem je až díky svojí bakalářce (téma Současná industriální hudba a její historické kořeny) - ale to myslím už víte. Shodou náhod SP na letošek naplánovali vydání nového alba, a vydali ho jen krátce poté, co jsem práci odevzdala, což je škoda, protože bych ho do ní určitě vecpala - neboť "takhle to má znít".

Jelikož z novější tvorby Skinny Puppy jsem byla lehce rozčarovaná, poslechla jsem si nové album nejdřív na youtube. Už po první písničce jsem věděla, že tohle je ono a jde se schánět. Abych to nějak krátce a srozumitelně vysvětlila, to "lehké rozčarování" nebylo proto, že by to byla nějaká hrůza, co se nedá poslouchat. Skinny Puppy jsou pro mě osobně poslouchatelní téměř vždy a všude, a jedná z mých nejoblíbenějších písniček vůbec je právě jedna z těch "novějších" věcí, Pro-Test. Ale u hudby Skinny Puppy jsem zkrátka byla zvyklá, že líbivý poslech je jenom něco příjemného navíc, že především je to zážitek a že písničky si nejvíc užijete a vychutnáte, pustíte-li si je přesně tak, jak jsou na albu. Že album je ucelený umělecký kousek, který nabízí zajímavou exkurzi do elektronicko-syrového světa. A to je právě to, co jsem u nové tvorby SP postrádala a v čem mě jejich nejnovější nahrávka naopak tzv. "posadila na zadek".
Album naprosto přirozeně plyne, písničky na sebe skvěle navazují a celá nahrávka je nádherně ucelená. Doteď si nepamatuju názvy písní kromě první a poslední, jelikož ho ani na písničky neposlouchám. Když jsem to zkusila, už to nebylo ono. Přesto, kdybych měla jmenovat nějakou, která mě opravdu chytla i samostatně, byla by to například skladba saLvo:

Nevím, nakolik jsou pro vás, drazí čtenáři :) , Skinny Puppy poslouchatelní, ale jestli jste jen trochu naklonění hudebním experimentům, doporučuju vám tuhle desku všemi deseti. Pro mě osobně je to adept na první pozice v žebříčku nejlepších alb z roku 2013.

žebříček toho (dle názorů mého okolí zjevně) nejhoršího

Taky máte nějaké písničky, které se líbí pravděpodobně jenom vám? Já takových mám hned několik, ale já jsem svým pofidérním hudebním vkusem dost známá...:D Jsou to zkrátka písničky, u kterých jste si i sami vědomi, že to není žádná hudební extratřída, ale stejně je máte rádi. Nicméně je i druhá skupina, kdy vám písnička přijde fakt pěkná a nevidíte důvod, proč by si to samé nemohl myslet někdo jiný, jenže kdykoliv jí někomu pustíte, je vám odpovědí tak maximálně ono "hm", které v překladu znamená "je to děsný, ale nechci se tě dotknout, tak radši držím hubu".
Tohle je můj žebříček, a opovažte se mi ho někdo zkazit tím, že některou z nich pochválíte...:D

Stevan Faddy - Ajde Kroči - začneme těžkým kalibrem. Tuhle písničku málokdo doposlouchá do konce, já jí jsem schopná poslouchat několikrát za sebou...:D

Markiz - Pesnicka Pre Pala Demitru - pokračujeme v těžkém kalibru. Ale zcela upřímně, tahle pocta mi přijde o několik levelů lepší než to, co předvedl Kazma.

Tri Martolod (verze od Alana Stivella) - tohle je zrovna jedna z těch, kterých mě ta neoblíbenost překvapuje. Dlouho jsem o její existenci neměla ani ponětí, ale když jsem jí slyšela prvně, tak tu základní melodii jsem znala, respektive byla mi povědomá. Možná proto se nad ní zatím každý, komu jsem jí pustila, ofrnil?