Postřehy z brigády v sauně

Dlouho jsem to tu nechávala ležet ladem, tak jsem si řekla, že vám všechno vynahradím nějakým opravdu dlouhým článkem. A protože jsem rok a půl pracovala brigádně na místě, nad kterým pár lidí kroutilo hlavou, řekla jsem si, že moje zkušenosti z brigády v sauně by vás mohly aspoň trochu zaujmout.:) A proč zrovna takový obrázek, jaký jsem vybrala? Protože chleba s tvarglem je pro mě naprostým symbolem téhle brigády.:D Nejen, že se v sauně žral opravdu v obrovském množství, ale hlavně jsem se ho tam sama naučila jíst - a to jsem myslela, že bych tak odpornou věc, jako je tvarůžek, nikdy nevzala do úst.:D
Sauna, ve které jsem dělala, je malá, funguje něco přes deset let a není tak moderní (což je vyváženo sympatickými cenami), jako jiné sauny ve městě, zato je ale opravdu domácky a do určité míry roztomile koncipovaná. Má jednu prohřívárnu a dvě sprchy, venkovní bazén (proto funguje pouze v sezónním provozu, v létě byste se moc neochladili) a sprchy se studenou vodou, samozřejmě šatny a menší bar, který se občas mění na hospodu - taková páteční noc, to byla vždycky ta nejhorší šichta, na kterou se nikomu nechtělo. Ale zato byly bezkonkurenčně nejvyšší dýška.:D
Když se řekne práce v sauně, asi každému se hned vybaví ta samá otázka v menších obměnách - jaké to je pracovat na místě, kde se běžně pohybují nazí lidé? No, jaké by to bylo... Normální.:D Aspoň teda já s nahotou nemám nejmenší problém, těžko může některý z návštěvníků nebo návštěvnic mít něco, co bych už někdy předtím v životě neviděla, a pokud se přede mnou vyloženě nevystavovali (což se mi naštěstí stalo jenom jednou), tak mi to ani nepřišlo. Nicméně se nám taky už ale stalo, že jedna z brigádnic to po první směně vzdala, protože jí právě to, že se pohybuje mezi naháči, vadilo. (Pro rýpaly - až do té první směny si myslela, že jí to vadit nebude.:D)
V čem taková brigáda vlastně spočívala? Byla vlastně naprosto pohodová, pokud tedy zrovna nebyl velký nával - při příchodu všechno pořádně vydrhnout a načančat, zkrátka připravit tak, aby se návštěvníci cítili co nejvíc pohodlně a příjemně. Při provozu pak kromě zmiňované obsluhy baru, tedy roznášení pití a přípravy jídla (musím nekriticky říct, že náš domácí chleba s tvarůžky nebo nejrůznějšími domácimi paštikami a pomazánkami byl bezkonkurenční), bylo také potřeba pravidelně několikrát za hodinu dojít vytřít chodbu mezi sprchami a prohřívárnou, to aby si zákazníci neodnesli domů nepříjemného nového kámoše v podobě plísně. No a po skončení zase všechno pořádně uklidit - ono se to na první pohled nezdá, ale opravdu je ten velký úklid na začátku i na konci nutný. A taky se při prvním úklidu krásně poznalo, kdy kolegyně přede mnou chvátala na noční rozjezd a kdy měla naopak času dost.:D
Klienti jsou pak kapitola sama pro sebe a každý, kdo někdy pracoval s lidmi, ví, že taková práce přináší každý den nějaké nečekané nebo vtipné situace, a to jak příjemné, tak nepříjemné. Mezi ty příjemné bych zařadila třeba to, když si "moje skupiny" (tak označuji skupiny, které chodily na mojí pravidelnou směnu) sebou nosili nejrůznější domácí pochutiny a výrobky - mezi nimi dokonce třeba i víno - a ochotně se se mnou dělili. Nebo když jsem se nějakému tomu "mládenci" (z toho dva byli dokonce opravdu hezcí!:D) líbila a bylo to poznat nejen na jeho příjemném chování (což není vždycky samozřejmost), ale především na útratě a dýškách... Mezi ty méně příjemné bych pak rozhodně zařadila vyhazování opilé návštěvnice a některé "štamgasty" (označení pro chlápky, kteří chodili do tzv. společné sauny), kteří měli nejen na mě, ale i na mé kolegyně oplzlé poznámky. V mém případě si jeden z nich dokonce vodil do sauny kamarády, aby jim ukázal, že "to je ta hezká servírka, o které jsem vám říkal" (ano, ukazoval při tom přímo na mě a stál asi tak tři metry od baru). Bezkonkurenčně nejhorší zážitek ale měla kolegyně, na kterou jeden takový čekal více než hodinu v autě před vchodem a nemínil to vzdát, ani když si kolegyni přijel vyzvednout přítel. Ten pro ní původně jet neměl, ale kolegyně byla samozřejmě dostatečně vyděšená na to, aby mu zavolala a poprosila ho o odvoz. Od tohohle zážitku se ale, musím říct, chování všech pánů značně zlepšilo, protože ta samá kolegyně jim při další příležitosti nakvašeně oznámila, že naše milé chování a úslužnost není jejich právo, ale naše rozhodnutí.:))
Rozhodně můžu říct, že i když jsem místy byla z téhle brigády neuvěřitelně otrávená a vystresovaná (hlavně v začátcích, než jsem si zvykla na šéfovou i to místo jako takové), tak zpětně jsem fakt ráda, že jsem tam mohla být a byla to asi jedna z nejpohodovějších brigád, kterou jsem kdy měla. I po tom všem, co jsem vyjmenovala, a dokonce i poté, co mi vlastně blbostí zůstal jednou prst v kráječi na chleba...:D