Ženy nemají mastné vlasy?

V dnešním kosmetickém okénku se budu věnovat něčemu, co je záležitostí posledního zhruba měsíce (i když mamka mi tvrdí, že je to dlouhodobá záležitost). Začalo to naprosto triviálně - došel mi šampon. Rozhodla jsem se, že obejdu několik drogerek, a to by v tom byl čert, abych se domů nevracela s nějakým úlovkem. Ale chyba lávky. Domu jsem se vracela bez šamponu a s pocitem, že jsem asi muž.
Musím svoje vlasy teď pochválit, že se od puberty trošku uklidnily. Dřív u mě byly problémy s výběrem šamponu naprosto běžné, protože jsem měla mastné vlasy s lupy. V překladu to znamenalo, že když jsem si umyla vlasy šamponem proti lupům, měla jsem je do 24 hodin beznadějně slepené mastnotou, když jsem si umyla vlasy šamponem na mastné vlasy, měla jsem následující den ukázkově zasněžená ramena. Kombinovat nepomáhalo. Pak se naštěstí na trhu objevil Garnier proti lupům na mastné vlasy a já mohla jásat. A jásala jsem dvojnásob, když jsem zjistila, že lupy už mě netrápí.
Tak se dostáváme do dnešního stádia, kdy jsem vám už v jednom z předešlých článků představovala moje oblíbené kombo pánský Syoss + Reghaar. To je ale finančně trochu náročnější kombinace, takže na druhém bytě používám jenom Head & Shoulders, který ale na to, jak je malý, je pěkně drahý, takže jsem si říkala, že dám šanci nějakému jinému šamponu. Ale ouha. Věřte nebo ne, prolezla jsem tři drogerky od těch velkých obchoďákovýc až po malé lokální krámky a kromě Head & Shoulders ŽÁDNÝ jiný výrobce nenabízel dámský šampon na mastné vlasy. Nemluvím teď o těch "normální až mastné vlasy", ty jsem zkoušela a jsou mi na dvě věci. Bylo to samé na barvené vlasy, na unavené vlasy, na lámavé vlasy, pro vlasy bez lesku, pro vlasy bez objemu... Zkrátka všechno možné, ale mastné vlasy mají zkrátka asi jenom muži - také jsem nakonec skončila tak, že jsem očichala, který z pánských šamponů nejlépe voní, a koupila si ten.
Druhá možnost je ta, že v Brně mají prostě mizerné zásobování.

Ne, ještě není po mě :)

Ahoj všichni! Vím, poslední dobou to tu dost zelo prázdnotou, ani na komentáře jsem nereagovala a na další blogy nechodila... Měla jsem toho až nad hlavu, co vám budu povídat.:) Ve škole toho mám dost za sebou, ale snad ještě víc mě toho čeká, do toho jsem teď dva víkendy po sobě měla docela plné... Takže na nějaké blogování pak už skutečně nebyla nálada. Ale teď mám volnou chvilku a hlavně chuť, takže jsem se rozhodla dát o sobě aspoň takhle vědět.:)
V duchu "nejsme mrtví" se nesl i páteční večer, kdy jsem po dlouhé a dlouhé době zase spala u kamarádky, kterou znám už... No, deset let to bude určitě.:) Uspořádaly jsme dámskou jízdu za účelem zavzpomínání si na staré časy, pustily si stará CD a videa... A dopadlo to nad očekávání dobře. Každý by si měl takový večer jednou za čas udělat.:)

Tohle je takové symbolické foto - hrály jsme si na naše šestnáctiletá já, která šla společně hákovat.:) Což se sice nikdy ve skutečnosti nestalo, ale hodiny volna nám to vynahrazovaly.:D

Slavné ženy, které mě inspirují

Já bych ani neregistrovala, že je MDŽ, ale letos to moji známí a přátelé nějak prožívají, tak mě to inspirovalo a rozhodla jsem se napsat článek o ženách, které z různého důvodu obdivuju - ať už pro jejich nadání nebo jejich postoje.:)

Alissa White-Gluz
Alissa vám jistě, pokud čtete můj blog pravidelně, není neznámá - frontmanka kanadských The Agonist se tu už několikrát objevila. Kde v jejím případě začít? Když pominu její pěvecké kvality, je toho pořád tolik - velmi na mě třeba zapůsobila, když vyzvala své fanoušky, kteří zažívají šikanu, aby jí napsali, a s každým z těch, kteří se jí ozvali, si vyměnila několik mailů, ve kterých se jim snažila nejen dodat sílu a odvahu, ale i konstruktivně pomoci. Alissa je zároveň straight edge a velkou bojovnicí za práva zvířat - to je mezi umělci velmi rozšířená záležitost, ale ona je jedna z mála, které nejen že tu snahu věřím, ale je za ní i vidět, že opravdu dělá i něco jiného, než se Petě jednou za čas angažovaně usměje nebo zamračí do foťáku.

Ariel Bloomer
A máme tu další kanadskou zpěvačku, tentokrát z kapely Icon For Hire, kterou též z mého blogu dobře znáte. Ariel do tvorby své skupiny hodně promlouvá jak po hudební, tak textové stránce, a zejména texty jsou pak něco, co z její tvorby vážně obdivuju. Jsou v nich jednoduchá, ale zároveň úderná poselství, která jsou srozumitelná každému, kdo chce poslouchat. Mimo jiného pak také Ariel umí něco, co chce opravdu pořádné koule - dokáže přiznat vlastní slabost. Na jejím blogu tak můžete najít články, ve kterých se vypisuje ze svých mindráků a problémů, a lidem, kteří s něčím podobným třeba bojují, radí ze svých vlastních zkušeností, jak se posouvat v boji se sebou samým dále dopředu.

Amelia Arsenic
Té jsem tu dokonce věnovala vlastní článek, takže jenom velmi krátce - všestranně velmi nadaná umělkyně, která si momentálně dává dlouhou a pořádnou pauzu od všeho šrumce okolo, a já jí přeju, ať nové síly nabere co nejrychleji.:)

Katharine Isabelle
Po sérii zpěvaček tu máme herečku, ale shodou náhod opět z Kanady...:D Už osm let moje nejoblíbenější herečka, která nejvíce září zejména v rolích rozpolcených - ani dobré, ani zlé, zkrátka někde na půli cesty. Zatím poslední film, který jsem s ní viděla, byl American Mary, což byla v podstatě Plastická Chirurgie s.r.o. trochu jinak, a který ona sama v podstatě celý odtáhla, když všechno ostatní selhávalo. Nehledě na to, že vypadá stále sakra dobře.:)

Viktoria Belikova
Jednou jsem na tumblr našla příspěvek, který mě i mnohým mým kamarádkám mluvil z duše - "Nemůžu se rozhodnout, jestli chci být super přitažlivá ženská, před kterou chlapi budou padat na kolena a ženské jí budou závidět, nebo neohrožená bojovnice, která v gládách a vojenském ohozu hodí pušku přes rameno a půjde likvidovat zombies." Vika je zřejmě jediná, které se povedlo být obojím.:) Ve dne slušná holka z kanceláře, která se umí obléknout velmi žensky a přitažlivě, večer drsná metalová rebelka s dunivým chraplákem. Do toho ještě vášnivá sportovkyně (když jsem viděla její fotky z posilovny, jenom jsem zbledla závistí :D) a navíc ženská, která se nestydí za svojí sexualitu, aniž by u jejího demonstrování byla vulgární.

Comeback aneb byla to skutečně "konečně komedie" (?) :)

Dneska bych tu chtěla povykládat o seriálu, který, ač už se dávno nenatáčí a ke konci měl sestupnou tendenci, mám dodnes stejně ráda, jako když jsem ho začínala sledovat, což mě o to víc překvapuje vzhledem k tomu, že se jedná o českou produkci - co víc, produkci televize Nova.
Sledovali jste Comeback? Pamatujete si na něj?
Pro ty z vás, kteří neznají, krátký úvod, o co se jedná. Seriál se točí kolem rodiny Pacovských - bratrů Tomáše a Ozzáka a Tomášovy dcery Ivy. Tomáš Pacovský neboli Tomi Paci je vyhaslá popová hvězda, která je vlasně docela ráda, že už nikoho nezajímá. Je majitelem malého obchůdku s hudbou, ve kterém zaměstnává svého bratra Ozzáka. Ozzák je ale zarytý metalista a tak má nejen na svého bratra, ale i na jeho obchod svůj svérázný názor. Ústřední trojici doplňuje Iva, která se stará o domácnost a jako správná puberťačka považuje otce za nudného a trapného suchara. Rodinu Pacovských v ději doplňuje - taktéž nekompletní - rodina Bučkových, se kterou je pojí dlouholeté přátelství (a také fakt, že hlava rodiny Simona pracuje jako barmanka v hospodě, do které chodí Ozzák chlastat). A seriál by nebyl kompletní bez Marcelky, Tomášovy bývalé fanynky, která se svému někdejšímu idolu rozhodne pomoci rozjet skomírající byznys, a "chameleona" Jakuba Žáčka, který v druhé řadě seriálu dostane stálejší roli jako "strejda Horváth".
Nejdřív jsem na Comeback rozhodně neměla v plánu koukat, o české seriálové produkci si dlouhodobě (až na pár výjimek) myslím svoje, natož pak když se mělo jednat o sitcom... Pak jsem ale náhodou viděla asi deset posledních minut z jednoho dílu a byla příjemně překvapená - nejen, že jsem se skutečně zasmála, ale ještě se nejednalo o humor ve stylu 'někdo někam spadne', 'někdo má poznámky o sexu', zkrátka takové ty okamžiky, kdy se člověk zasměje tak nanejvýš proto, že je mu trapně. Řekla jsem si proto, že dám Comebacku šanci, už jenom proto, že v něm hrál Matouš Ruml, kterého jsem znala z jiného seriálu a který mi přišel jako velmi talentovaný herec. A jeho Lexa se také záhy stal mojí nejoblíbenější postavou.:)

TAG: Práskni na sebe nějakou tu špínu

Wow! Moje první nominace! Úplně se tu červenám.:) A ne proto, že bych na sebe plánovala prásknout nějaké prasečinky.:D Díky Janě.:)

Tákže, jdeme na to...

Umím skvěle lhát a ještě lépe se vymlouvat. Už několikrát se mi podařilo od sebe odvrátit průšvih tím, že jsem naprosto mistrně zamaskovala svojí vinu a jednou se mi nakonec ještě omlouvali, že ne já, ale oni to zvrzali. Nedělám to ráda, ale jsem od přírody trochu posera, a když jde už vážně do tuhého...

Vůbec, ale vůbec to neumím s dětmi. I když mi všichni tvrdili, jak se to s věkem změní, mateřský cit mi stále naprosto chybí. Z těch nálad "fůůůůj, děti!" jsem sice už opravdu vyrostla :), ale stále jsem v přítomnosti malých dětí silně nesvá. A děti to asi cítí, protože se na mě většinou moc přátelsky netváří.:D S několika čestnými výjimkami, jako byla třeba jedna holčička, která přišla i s rodinou k nám do muzea na výstavu, a která vypadala, že by tam se mnou nejradši zůstala.:))

Moje hudební guilty pleasures. Jak už jsem zmiňovala v jiném článku, moje hudební úlety jsou extra úlety. Zrovna nedávno jsem koukala na staré klipy US5 a nostalgicky vzpomínala na pubertu.:))

Jsem introvert, co se tváří jako extrovert. Dokonce mi to nedávno vyšlo i v jednom psychotestu. A pak se divím, proč se ke mě lidi chovají tak, jak se chovají, a proč mě vidí mnohem silnější a jistější, než ve skutečnosti jsem.