Pieces of valentine and just a song of mine

Občas si připadám out a zlá. Out proto, že nerozebírám svůj citový život (hovorová otázka "A co kluci?" mi začíná pomalu a jistě lézt krkem a budí ve mě touhu lhát jako když tiskne, jenom aby byl na nějaký čas pokoj - koneckonců lepší řešení než být sprostá). To "zlá" s tím vlastně souvisí. Alias nedávno jsem si uvědomila, jak já jsem na ty pány tvorstva vlastně hrozně hnusná. Dát mi najevo, že se jim líbím, prakticky znamená dostat čočku. Ono je ale taky dost diskutabilní nakolik je to mnou a nakolik jejich metodami... Aneb krást (nepřeháním) telefonní čísla mi nepřijde jako nejlepší způsob, jak na někoho zapůsobit. Ale asi si něco jenom špatně vysvětluju, protože i moje mamka na to reagovala slovy "Vždyť ti chtěl jenom ukázat, že se snaží.". Vrrr, dobře, ale ne takhle!
V sobotu se s kamarádkou chystáme na ples, a jelikož kamarádka je čerstvě zadaná a má asi pocit, že nemá svou čerstvou zamilovanost s kým sdílet (nebo že bez nového chlapa bude můj život neúplný), rozhodla se pozvat dalšího nápadníka, kterému jsem se údajně zalíbila na oslavě Silvestra. Však proč ne, která holka by neměla ráda lichotky, potíž je v tom, že i když jsem si s tím klukem krátce povídala a hrála s ním fotbálek, nejsem si teď schopná vybavit ani jak vypadal, natož jak se jmenoval. To imho není dobré znamení, u všech těch předešlých "lásek" i lásek tam ta jiskra byla okamžitě. Ale co, necháme to koňovi, má větší hlavu.
Tak, svůj in moment mám za sebou, další očekávejte někdy za půl roku.:P

Nik Kershaw - The Riddle. Poslední dobou mi tahle písnička dost leží v hlavě. Zaprvé je chytlavá, zadruhé mám opět jednou (po shlédnutí klipu ještě silnější) pocit, že mi nějakou skulinou uniká, co tím chtěl básník říci, a štve mě to.

Co se tak událo a vyfotilo v minulém roce

Zastírací manévr pro nahrání vlastních fotek, které se mi prostě líbí. (A jsou z roku 2011.) Jako hudební podklad tentokrát doporučuji toto:





Silvestr, cca šest hodin večer. Party může začít.



Srpen, Londýn. Fish & chips v Greenwichi. Jen to počasí bylo díkybohu dost neanglický.



Too much Alissa.



Červenec, chata. Píšeme pohled těm méně šťastným, kteří nemohli přijet.



Helloween a sama doma.

I'm in the basement, you're in the sky

Tak co, chtěli byste vědět něco o konci starého roku a začátku nového? No pokud ne, tak já vám to stejně řeknu, muhehe.
Ale není moc co vykládat, jelikož zkouškové klepe na dveře po celé vánoční prázdniny, takže jsem beztak většinu času strávila u televize nebo učení (a u počítače, ale to je skoro tak nějak samozřejmost - když už pro nic jiného, musela jsem psát eseje, blecht). A cpala se. S dárky velká spokojenost, se Silvestrem taky - strávila jsem ho značně komorně, první část večera s kamarádkou a jejím přítelem v hospodě, druhou část pak už jenom s kamarádkou sama u nás doma. A byla jsem mile překvapená, kolik lidí si tenhle konec roku taky udělalo komornější - já už ho tak totiž slavím tři roky, a když jsem s tím začínala, většinou po mě lidi koukali jako jestli mi nehráblo...:D Tak kde byly ty plánované velké oslavy posledního Silvestra? :P Je mi to jasné, všichni si to nechávají na skoro-za-rok.
Včera jsem psala první test a dopadlo to neslavně. Známku ještě nemám, ale nic pěkného neočekávám. To byl taky nápad hlásit se hned na první termín...:D Ale pokud mi všechno vyjde podle plánu a dám všechno napoprvé, tak mám od příštího úterka měsíc volno, juché. A to přece za tu námahu stojí, no né?
No a pokud očekáváte na závěr nějakou myšlenku nebo postřeh, tak vás tentokrát zklamu. Když byly, neměla jsem chuť to sepisovat (a třeba takové téma úmrtí Havla nebudu mít chuť asi vytáhnout ani za rok ani nikdy jindy, protože jsem až moc dobře pochopila, co všechny lidi tak vytáčelo do vrtule na propírání Jaroslavle a Aničky), a teď, když jsem se konečně k nějakému psaní dokopala, tak zase nejsou. Takže prostě a jednoduše jenom pěkný rok 2012.:)