Županovice aneb můj soukromý malý ráj na zemi

Léto bez výletu do Županovic není pořádné léto. Jezdila jsem tam už jako malý capart a jezdím tam stále, jenom s tím rozdílem, že už nejezdím s příbuznými, ale kamarádkami (dámská jízda, jak má být). Máme tam malou, ale pěknou chatku a je to místo, kde jsem skutečně šťastná a kde si nejvíc odpočinu. Kdybyste náhodou zatoužili po mém článku udělat si tam někdy výlet, upozorňuji, že se jedná o Županovice v okrese Příbram, nikoliv Jindřichův Hradec.:) (Ano, jsou to ty, kde se natáčel jeden z dílů Ano, šéfe.)

Podle informací, které můžete najít na internetu, jsou Županovice malá vesnička 13 km od Dobříše (na místním zámku se natáčel druhý díl Princezny ze mlejna a je to dobré místo na výlety). Stálých obyvatel je kolem sedmdesáti, ale díky chatařům a výletníkům se v sezónně Županovice mění na celkem rušné místo. Přímo ve vesnici je hned několik možností ubytování plus možnost stanování nebo zaparkování přívěsu na pláži. Chatová osada, ve které se nachází i naše chata, začíná zhruba dva kilometry za vesnicí a ve srovnání s dobou mého dětství trochu zeje prázdnotou - asi už v mé generaci není in jezdit na víkendy a o prázdninách na chatu. Ale tím lépe pro nás, jelikož tím větší klid většinou máme.:) Županovice jsou totiž konec světa, a to nejen proto, že zde končí silnice.

Roky, které jsem tam strávila jako dítě, samozřejmě zdokumentované prakticky nejsou, proto vám můžu nabídnout jenom obrázky od roku 2008, kdy jsem se tam poprvé vydala s kamarádkami.

2008 nebylo úplně nejlepší léto. Pamatuju si, že celý červenec pršelo a byla neskutečná zima - z domova jsem odjížděla za vytrvalého drobného deště a při teplotách 17 stupňů max. Naštěstí první den příjezdu byl zároveň jediný opravdu hezký den z celého týdne, takže jsme se i chvilku mohly opalovat, ale na koupání to bohužel rozhodně nebylo. Na fotce máte zachycené naše klasické koupací místo, říkáme mu "na kamenech".

studentské Tour de Brno po barech, hospodách, čajovnách a jiných lokálech, část 2.

Paterlord, Jana Uhra (prostě kousek od konečňáku nad fildou...:D)
- no, kde a čím a jak začít? Paterlord je v podstatě můj druhý domov a váže se k němu tolik vzpomínek,
zážitků a tak, že by to vydalo na samostatný článek; ač zaměřením rocková a metalová hospoda, dá se zde pohodlně posedět, ať jste jakéhokoliv zaměření - a je zde super temný nekuřácký salónek :))
- hlavním tahákem pro nás vždy byl medový vál (tedy klasické pivo s medovinou),  zkumavka neboli vamp a dragon's eye, koktejl tak levný, až se to člověku nechce při tom složení líbit
- pro mě osobně jsou neoficiálními hymnami tohoto místa Paradise City od Guns'n'Roses a Inis Mona od Eluveitie




dříve Maia, dnes kdo ví, Jaselská (pro změnu pod fildou)
- další případ toho, jak nový majitel zničil vynikající kavárnu; Maia bývalo úžasné, nekuřácké místo s tou
nejpřátelštější obsluhou na světě a nápojákem, o němž se dodnes vyprávějí legendy; byl dlouhý jako týden před výplatou a obsahoval skutečné perly a hlavně vynikající koktejly, které vám jen tak někde jinde nenabídnou - já si třeba oblíbila Ice Provence, což bylo bílé víno s levandulovým sirupem a drceným ledem
- jak už jsem zmínila, Maia bohužel přešla pod jiného majitele a z neobyčejné kavárny je kavárna veskrze obyčejná, a nová obsluha té původní také nesahá ani po kotníky; aspoň ty interiéry zůstaly pěkné

studentské Tour de Brno po barech, hospodách, čajovnách a jiných lokálech 1. část

Jelikož jsem se letos dopachtila ke státnicím a ty úspěšně složila, měla jsem chuť trochu si zabilancovat. A z toho vzpomínání vznikl nápad na tento článek - třeba někteří z vás v Brně taky studovali, někteří z vás se třeba naopak chystají tam studovat, někdo tam možná přímo bydlí... A proto by jim tato místa mohla buď něco říkat (ta, která dnes už neexistují) nebo později přijít vhod (ta, která ještě žijí).:) Takže, tohle je můj seznam nejrůznějších míst, kde jsem prožila tu noční část svých studentských let. Předesílám, že nejsem žádný extra pařmen nebo kalič, takže nečekejte žádné extra pikantní historky a sondy do míst, kde se odehrává ten pravý noční život, těm já se snažím obloukem vyhýbat - až na jednu výjimku.:D

kavárna Merlin, Veveří
- bohužel ukončila svou činnost ještě dřív, než já jsem dochodila prvák, ale byla tak super a zažila jsem tam toho tolik, že jí zde musím věnovat aspoň malou vzpomínku; dnes se na jejím místě nachází pekárna
- a proč že jsme jí měli tolik rádi? No protože zde byla super a příjemná obsluha, měla kuřáckou i nekuřáckou část, z toho tu nekuřáckou tak dobře oddělenou, že byla opravdu nekuřácká, na tu lokalitu super ceny (o té jejich vynikající vídeňské kávě za 30 korun se mi dodnes zdá) a nevím, co to tam ladili za hudební televizní stanici, ale hráli tam docela obstojně :)

kavárna Vladimíra Menšíka, u Dominikánského náměstí
- jak jsem před nedávnem zjistila, i tato kavárna už patří minulosti... za sebe nemůžu říct, že by to byla nějaká extra veliká škoda, byl to takový průměr, kam člověk zašel, když nevěděl, kam se vrtnout... ale měla hezké interiéry a legendární záchody v patře :))

...and she left my heart with vertigo

Další výlet do historie. Tentokrát za Bon Jovi.
Myslím, že v mé generaci se jen velmi, velmi těžko najde někdo, kdo by v deseti nepařil jako o život na tehdy obrovský, ode všad se valící hit It's My Life. Jelikož moje mamka Bon Jovi miluje už od osmdesátých let, neváhala se v mém případě chopit příležitosti a začala mi okamžitě nenápadně podstrkovat nejlepší kousky od Bon Jovi v čele s albem Keep The Faith. A padlo to na úrodnou půdu. I když už jsem Bon Jovi dlooouho neposlouchala, je to hudba, která je neodmyslitelně spjatá s mým dětstvím, a kdykoliv jakoukoliv jejich písničku slyším, nemůžu si pomoct a usmívám se jak měsíček na hnoji.
Jsou písničky, které se na nás valí z rádií s železnou pravidelností; kromě zmiňované It's My Life to je You Give Love a Bad Name a nejpříšernější a nejstrašlivější cajdák, co Jon kdy napsal, čtěte Always. Méně často, ale pravidelně, může člověk v rádiu zaslechnout Livin' On A Prayer, Runaway, Thank You For Loving Me nebo Jonovu sólovku Janie Don't Take Your Love To Town. A každý si ještě určitě vzpomene na další hity, které sice tak často nehrají, pokud vůbec, ale nějakou záhadou je skoro všichni znají - moje velmi oblíbená Keep The Faith, zhruba stejně populární One Wild Night, Bad Medicine, Bed Of Roses, Wanted Dead Or Alive (Bon Jovi rocks! on occasion, jak by řekl Dean), Have A Nice Day a spousty, spousty dalších.
Proč jsem vám všechny ty písničky vyjmenovala? Abych demonstrovala, že si nemyslím, že jsou Češi a Slováci Bon Jovi nedotčení (i když z toho, jak si neustále všichni pletou Bon Jovi - kapela a Jon Bon Jovi - frontman, to tak úplně nevypadá), a do tohohle článku proto zahrnu písničky, které podle mého soudu neprávem stojí ve stínu svých slavnějších sourozenců. Je z toho taky krásně vidět, že to, co jiní považují za své největší hity, jsou v případě Bon Jovi v podstatě řadové písně.

A když mluvím o nedoceněných písničkách, nemůžu začít ničím jiným než Dry County. Klip je strašněj, proto sem dávám radši lyrics verzi, protože nejen hudebně, ale i textově je to podle mě vrchol tvorby Bon Jovi.

curled up tightly hiding from it all

Po dlouhé a dlouhé době jsem se včera zase rozhodla trochu zaexperimentovat s inspirací od mojí tolik oblíbené Amelie Arsenic. A mám chuť hodit svůj foťák do kanálu a pořídit si nový, protože se mi to tentokrát fakt líbilo a na fotkách to má tak divné barvy a vůbec, že to vypadá, jak když jsem před zrcadlem strávila s bídou pět minut a napatlala na sebe bez ladu a skladu to, co mi přišlo pod ruku. Navíc všechny fotky měli divný, šedivý podtón... Ale nebudu tu rozebírat své trable s foťákem, přeci jen je mu šest let a už když byl nový, tak to nebyla žádná extratřída.:)

...a ono fakt že jo

Poslední dobou jsem měla trochu pochybnosti, jestli to cvičení, o kterém jsem se onehdá rozepisovala, opravdu bylo tak účinné, jak jsem si myslela. Ano, oblečení mi bylo volnější, ale ne zas o tolik, váha zůstává taky víceméně stejná - samozřejmě, vypadalo to, že se za tím skrývá spíš nově získaná svalová hmota, než že bych byla takový loser, ale stejně, člověka, a ženu zvlášť :D, tohle dokáže někdy více, někdy méně, hlodat.
Náhodou jsem se na úterní výlet na hrad Kámen a na představení Jezernických pánů vydala ve stejném oblečení, v jakém jsem se minulé prázdniny plahočila na jeden kopec u Olomouce - kdybych si tak pamatovala název... Takže mám vlastně přímé porovnání. A, no... Byla jsem mile překvapená, ne že ne.:D Takže ještě jednou, tentokrát i s výsledkem, můžu své oblíbené kombo spinning - 30 day shred jenom doporučit.:) Cvičím teď cviky ze 30DS několikrát do týdne (ne každý den) pro udržení kondice a jsem spokojená.

První fotka je z minulého roku, moje "šířka" (která vlastně ani žádnou pořádnou šířkou není, ale na moje poměry to šířka je) zde vypadá ještě o něco hůře, jelikož jsem se fotila s kamarádkou, která má 40 kilo i s postelí.

Moje nejposlouchanější písničky v první půlce roku 2013

Málem bych na tenhle pravidelný žebříček zapomněla - ale jenom málem! :) Vlastně za to, že jsem si na něj vzpomněla, můžu "poděkovat" spolubydlícímu, který si tu pouští nahlas jakousi hudbu, která zní trochu jako od kolotočů, takže jsem jí musela přebít něčím hlasitějším (čti Save); v souvislosti s tím mě napadlo, že by se v tomhle žebříčku vlastně Save měli vyskytovat.
Takže tady je aktuální pětka, přeji příjemný poslech:

1. Skinny Puppy - Pro-Test

I když u mě momentálně víc frčí paragUn a i'mmortal, lastko má jasno. Skinny Puppy jsem si obecně v poslední době nějak nebezpečně moc oblíbila.

2. Save - Lož Prošla Skvoz Stěnu

Blogger tohle video, nevím proč, odmítá na youtube najít. 

No vždyť jsem to říkala.:) Save se mi pořád ještě nezalíbili natolik, abych si stáhla jejich kompletní diskografii, ale postahovala jsem aspoň to, co bylo na lastku volně ke stažení, a tahle písnička, společně s Linii V Raznych Mirach, mě zaujala nejvíc.

3. Kasabian - Days Are Forgotten

I s touhle písničkou už jsem vás seznamovala, i s tím, jak jsem se k ní vůbec dostala. Takže kdo jste si jí nááhodou nepustil tehdy, pusťte si jí teď, povinně!

4. Slot - Sloj Pepla

Na tuhle písničku vám bohužel žádný odkaz nedám, protože jsem jí sehnala vyloženě náhodou a až po dlouhém hledání. Jedná se o nikdy nevydaný kousek, který Slot složili, pokud si správně pamatuju, pro nějaký film. Údajně se tahle písnička ani nejmenuje Sloj Pepla, nýbrž Čornoje Sledopyty, nicméně všude, kde se dá najít, je uvedena pod prvním názvem. Pokud byste o ní měl někdo zájem, nebojte se mi ozvat.;)

5. Roxette - June Afternoon

Ano, neklame vás zrak, i tahle tu byla. Na to, že se mi původně vlastně ani nelíbila, mě na třetí poslech chytla nepředstavitelně. A celé jaro jsem se pak těšila, až si jí jednoho slunečného červnového dne pustím.:)