This is how a heart breaks.

A protože je to tady takové soukromčo a intimčo, tak klidně ať je tady tohle taky, nebo mi to nedá a vybleju to někde na nějaké sociální síti, což by bylo o dost horší.
Co se týče "já-a-vztahy", poslední dva roky to nestálo za nic. Klidně by šel použít i hrubší výraz. Zkrátka bída s nouzí.
A teď je to najednou jako kdybych čula šanci... Trvá to už dýl. Prostě tomu tak nějak hodně věřím, a já jsem zvyklá na svůj šestý smysl spoléhat, protože má většinou pravdu, i když se mi to kolikrát nelíbí. V tomhle případě je to tak padesát na padesát, líbí-nelíbí.
Jenže jaký naděje si dělat u někoho, koho znáte rok, a kdo si před půlrokem vybral místo vás vaši kamarádku? (Před nedávnem se rozešli, to jenom pro pořádek.)
Jsem docela zvědavá, jak to bude vypadat, až se zase v září uvidíme. Doufám teda, že to bude nějak vypadat. Protože je zde jistá možnost, že to nebude vypadat nijak, a to by byl v současné situaci asi trochu hřebíček do rakve.
Ale zatím mám pořád odhodlání se s tím něco pokusit dělat, kdyby nedejbože tahle nepříznivá situace nastala. A jsem moc zvědavá, jak to bude vypadat, až se za rok na tenhle příspěvek podívám...