Druhý článek ze série.:)
2007 (psáno zpětně v roce 2008)
Minulý
rok mi bylo na poslední chvíli nabídnuto, jestli nechci jít na
Mikuláše strašit děti do školek - jeden kolega z dramaťáku si totiž opět
něco udělal s nohou, a tudíž se druhý čert najednou ocitl bez parťáka.
No tak dostal ďábelskou parťačku.>:) A natolik mě to bavilo, že jsem
se tenhle rok přihlásila znovu. Budeme chodit ve čtvrtek a v pátek a už
se nemůžu dočkat.
Minulý rok jsme také chodili dva dny, ale trochu mi
to splývá, přeci jenom, rok je dlouhá doba. Ale některé zážitky si budu
pamatovat tak dlouho, dokud je nezačne nahlodávat stařecká skleróza.:D
Začalo to třeba už jenom tím, že mi bylo řečeno, že jako správná sexy
čertice musím mít kozačky. Jenže já jimi v té době jaksi ještě
nedisponovala (tenhle rok už jsem vybavenější, ale nebojte, nejsem tak
hráblá, abych si je pořizovala jenom kvůli čertům:D). Půjčila jsem si je
tudíž od jedné kámošky, dostalo se mi ale důkladného varování, že stály
2 000 a jsou fungl nové, takže jsem se celé ty dva dny klepala, abych s
nimi něco neprovedla, protože jsem v nich jaksi neuměla ani pořádně
chodit. Ale hlavní bylo, že jsem je měla, hurá, sláva.
Hned jako
první školku jsme navštívili zrovna tu, do které jsem jako malá chodila,
a je to jediná školka, kde nemám zážitek s dětmi (protože byly všechny
skutečně nějak podezřele hodné:D), ale s paní vychovatelkou, jelikož
jsem zjistila, že paní vychovatelka Kočí, která byla vždycky
nejoblíbenější a nejhodnější, tam pořád nějakým zázrakem učí, tak jsem
za ní šla a řekla jsem jí, že nevím, jestli si mě vůbec ještě pamatuje,
ale že jí prostě musím říct dobrý den, protože jsem tam kdysi chodila, a
když jsem jí řekla svoje jméno (namaskovaná jsem moc k poznání nebyla),
tak mě hrozně potěšila, když se usmála a řekla: "No jo, Aničko, tebe si
pamatuju, to seš hodná, že sis vzpomněla.":)
Další zážitek byl něco
jako můj malý úspěch, hned pochopíte proč. Přišli jsme do třídy, kde už
byly trochu větší děti, tak pět let. A protože mě kolega čert napomínal,
že jsem moc měkká, schválně jsem si vybrala jednu holčičku, která se
tvářila děsně sebevědomě a rozhodla jsem se, že jí rozeřvu, až bude
takhle malinká (není nad machrující dětičky, to mi věřte). Tak si to k
ní přihasím a začnu to klasické "Tak ty jsi určitě zlobila, tobě je to
vidět na očích, tebe si vezmeme do pekla!" a ta holka mi naprosto
vytřela zrak, když naprosto suverénně začala: "Já ne, ale támhle Pepa
nedojídá svačiny a Eliška se pere!" Normálně začala bonzovat! A i když
jsem jí napomínala, že žalování je velkej hřích, že to se nemá, tak
klidně mlela dál a postupně mi napráskala půlku třídy. Přála bych vám
vidět její výraz, když Mikuláš přečetl z knihy hříchu jako první její
jméno... Ta pomsta byla tak sladká!:D A rozbulela se, bonzačka!
Další
šok nás pak čekal ve zvláštní třídě, kde jsme byli na ty děti schválně
mírnější, ale přesto se jeden klouček poté, co ho začal druhý čert
trochu škádlit, zvedl, začal na něj pořvávat něco, čemu jsme ani v
nejmenším nerozuměli, a utekl za paní učitelkou, která nám schovívavým
hlasem oznámila, že je autista a ještě ke všemu neumí dobře česky,
protože je z Řecka. Trapas, trochu...
Pak bych mohla ještě zmínit
toho malýho chudáka z první školkový třídy, kterej se nám strachy
počůral jen co nás uviděl ve dveřích, úplně vyprázdněnou třídu, kde z
šestnácti dětí přišly čtyři, protože zbytek se bál čertů... Dotěrného
fotografa, kterému se u nás důvěrně přezdívá Zoubeček ("A ukažte
zoubečky, taaaak!"), štáb regionálního vysílání televize Prima, který s
námi natočil krátkou reportáž a kterou mám někde zahrabošenou na
videu... Tak jsem zvědavá, co si na nás děcka (a i dospělí) přichystají
tenhle rok.:)
2008
Tenhle rok jsme dokonce měli ještě jednu školku navíc, byla to docela makačka...
Oproti
loňskému roku se udála jedna velká změna. Zjistili jsme totiž, že někdo
vyměnil děti za maskované StBáky. Protože ty spratci na sebe tak
žalovali, až nikdo z nás neměl slov. Kupodivu ale nikdo tenhle rok za
žalování na lístečku napsanej nebyl. Asi to učitelkám takhle vyhovuje.
Mě když někdo z těch smradů začal žalovat, jenom aby ospravedlnil to, že
zlobil, měla jsem co dělat, abych ho nepopadla a neseřezala, co by se
do něj vešlo.
Naštěstí se ale našly i normální třídy a normální děti.
Taková možná až moc idylická třída byla hned v první školce - šest
holek a mezi nima jeden jedinej kluk.:D V té samé školce jsem si
mimochodem zničila vidle, ale nebojte, nebylo to na žádném dítěti, ani
paní učitelce, ale na schodech, protože řekli, ať děláme rámus, jenže
jakmile jsem s vidlemi třískla o zem, prostě se rozpadly...
Velké
překvapení mě pak čekalo ve školce č.2, kde mi byl jeden klouček nápadně
povědomý. Vzhledem k tomu, že byl napsaný v knize hříchů, dovolila jsem
si kouknout Mikulášovi přes rameno - a on to byl syn našeho fyzikáře!:D
Lítal nám jednou po třídě, zrovna když jsme psali písemku... Tak dostal
i za tátu, zmetek jeden.
Za nejustrašenější a nejzlobivější třídu
bych vyhlásila právě tu školku, kde jsme minulý rok nebyli - vzhledem k
tomu, že je to vesnická školka, vešly se milé dětičky do jedné třídy.
Řvaly tak, že Mikuláše ani nebylo slyšet (a to jsme s Dvořim spořádaně
dřepěli v rohu a ani se nepohnuli!), a když jsem potom slyšela ty
hříchy... U poloviny dětí napsáno, že se rvou a nadávají kamarádům... No
opět mi tančilo koště v ruce.
Hodně se nám tenhle rok měnila
sestava, zatímco ve čtvrtek s námi šli za čerta a anděla nějací dva
dorostenci, které jsem ani neznala (a kteří byli jak leklé ryby), v
pátek s námi už šla lepší banda.:) Anděla nám dělala jedna slečna, se
kterou jsem se už dlouho neviděla, tak jsem byla ráda... A chudinka si
pak odnesla zážitek na celý život, protože v jedné třídě měla jedna
holčička narozeniny, tak jí Ráďa šla jako andílek popřát, a ta malá jí s
tím dětským nevinným výrazem řekla: "Děkuju, a pozdravuj ode mě v nebi
Mirečku, ona měla nemocný srdíčko a byla moje kamarádka." Chudák Ráďa
brečela ještě dlouho potom, a nebyla sama, dojalo nás to všechny.
A
taky byli tenhle rok ve školkách nějak štědří, dostali jsme za výslužku
obrovskej pytel kafe a čtyři flašky tvrdýho. Plus úplně to nejlepší na
tom je, že za to dostaneme peníze, odhaduju tak 300, o čemž jsem
nevěděla a před Vánocemi mi to skutečně bodne. Jo, když se daří, tak se
daří.:D
Žádné komentáře:
Okomentovat