Aneb další převzatý článek z mého starého blogu. Za chvíli sem hodím další, o čertech; kdybyste se divili, co blbnu, vždyť ještě ani nezačal listopad, tak za to obviňujte tři věci, které se sešly včera téměř v jeden moment - když jsem se ráno vzbudila, venku byl sníh a mrzlo, mamka uklízela jako o život, a z kuchyně voněla pečená ryba. Na to je sice ještě dva měsíce čas, ale nevěříte, jak to dokáže člověku zmást hlavu. Ještě že nejspolehlivější indikátor, že je skutečně ráno Štědrého Dne - tedy nezaměnitelná "vůně" františku - mamka zapaluje výhradně na Štědrý Den, jinak bych z toho asi byla skutečně pipi, jak říká moje nejlepší kamarádka. Takhle jsem to nakonec rozdýchávala u čtení starých Vánočních blahopřání, knížek a článků. A cítím, že o dva zmiňované články bych se ráda podělila.:)
Původně publikováno 21. 12. 2008
Honzíčku, vaše milá, ta pěkný botičky má
Vstávat v neděli v osm, když jsem koukala do jedné ráno na Latter Days,
to po mě přece nikdo nemůže chtít... Bohužel, chtěl. Protože v devět už
jsme museli být v muzeu a v deset začínalo první vystoupení. Hrůza a
děs.
Nechala jsem se od mamky uvrtat do jednoho představení o starých
českých koledách, protože já se prostě ráda účastním čehokoliv, co
jenom smrdí divadlem.:D Holt mi to asi doopravdy chybí... Dostala jsem
za úkol naučit se takovou krátkou holčičí koledu, kterou mi stačilo si
jednou přečíst a odložila jsem jí s tím, že se spolehnu na dav... Jenže
mě pak čekalo zjištění, že jí budu říkat sama, a aby se to nepletlo, tak
do mikrofonu. Plus na mě navlékli hadry, které mi byly o číslo větší (kdyby o číslo, zpětně si vybavuju, že ty musely být větší o nejmíň tři čísla) a
sukni jsem si musela zavázat pod prsama, a i tak mi byla dlouhá. Ale co
se divím, jako bych to neznala.:D
Spolu se mnou se do toho nechali
uvrtat ještě dva kluci a holka z tanečního kroužku a dva zaměstnanci
muzea. Teta Hela coby perchta (neplést s bílou paní) vážně neměla chybu,
dala jsem jí přezdívku "rozzuřený vysavač". A kluky jsem zase
přirovnala k výčepním v gay baru, jelikož ty miniaturní košilky sotva k
pupíku, ty vážně neměly chybu.:D
Vystoupení pak jako takové bylo
klasické, kluci hned na úvod měli naprosto dokonalé okno, které se jim
ale naštěstí podařilo úspěšně zamaskovat, bukač se také povedlo
zprovoznit (takový velmi zajímavý nástroj, džbán potažený kůži, na
kterém jsou přidělané koňské žíně, pokud znáte koledy, tak se mu také
říkalo "famfrnoch")... Já si pak vyrazila s mamkou na oběd, po kterém se
mi udělalo tak náramně špatně, že jsem myslela, že vystoupení ve čtyři
nebudu schopná zopakovat, naštěstí spánek a heřmánkový čaj pomohl. Kluci
mě pak ještě prolili slivkou - obvykle mám k tomuhle přímo odpor, ale
když vám krásný kluk vzdáleně připomínající Aarona Stanforda řekne
"Aničko, dáme na tykání?", tak přece nemůžete říct ne.:D To jsem radši
pak chladila hubu pod kohoutkem a zajídala to sušenkama, ostatně jsem
nebyla sama, další velmi hezky vypadající kolega, který chtěl "jenom
slzu, protože bude řídit", dostal za trest výstavního decáka...
A
vůbec. V Pejru se vyskytují hezcí kluci. Ovšem jen velmi sporadicky, a
proto jsou všichni už dávno zadaní. Víceméně některým to zjevně
nezabraňuje s nezadanými Pelhřimačkami flirtovat.:D Ostatně, jak řekla
Ivča, nemusí být přece zadanej napořád...
Tolik k původnímu článku, povedlo se mi ještě najít tenhle odkaz http://pelhrimovsky.denik.cz/mesto-rekordu-a-kuriozit/zlata-nedele-na-radnici-v-pelhrimove20081219.html kde je článek o té samé Zlaté neděli z pelhřimovského deníku. Můžete se podívat do programu, že tam opravdu jsme. Bohužel už si prd pamatuju, v které že koledě jsem to měla svých pět vteřin slávy, ale dodnes si pamatuju, co jsem říkala.:D Jednalo se o koledu, kterou říkala děvčata: "Honzíčku, vaše milá pěkný botičky má. Mezi sebou ji máme, pěkní jí zpíváme, koledy žádáme." Říkalo se to ještě kostrbatěji, než se to čte.
Žádné komentáře:
Okomentovat