Tuto krásnou píseň věnujeme všem ženám pod 45 kilo

Vím, že se tu váha řešila nedávno, ale tohle mě poslední dobou tak dožírá, že si musím trochu uplyvnout.:D
Nikdy jsem nebyla vyloženě tlustá, naopak, mojí nejtěžší váhu by asi dost lidí považovalo za svou běžnou hmotnost, a znám i dost těch, co by za ní byli vděční. Zase na druhou stranu ale nepatřím k těm od přírody extrémně hubeným holkám, které se můžou napráskat čím chtějí, a nepřiberou ani deko. V rodině ty předpoklady k tloustuní přeci jen trochu máme, takže, jak už jsem psala, pravidelně sportuju a ráda bych i zdravě jedla, ale zatím jsem to dopracovala jenom na to, abych jedla pravidelně a co nejrůznoroději - ale to je myslím dobrý začátek.:)) A rozhodně nesportuju jenom kvůli postavě - na prvním místě je to především poník. Ale whatever.
Zkrátka mám ve svém okolí celý život dost lidí, kteří jsou silnější než já, a dokonce i dost lidí, kteří mají nadváhu. A v životě by mě nenapadlo prohlašovat je za slony, dělat si z nich legraci nebo je nutit, aby zhubli - tedy, s výjimkou těch, co dávno překročili metrák a vymlouvají se na dědičné dispozice. Moje mamka splňuje hned tři faktory, které mohou způsobit přibírání (antidepresiva, přechod a špatná funkce štítné žlázy) a nikdy nevážila víc jak něco málo přes osmdesát kilo. Takže pokud nemá někdo těžké zdravotní problémy se zády, nohama nebo tak něco podobného, výmluvy na dědičnost nebo nemoce fakt neberu. Nicméně si většinou ale tohle myslím sama pro sebe, nemám zapotřebí lidi urážet.

Poslední dobou se ale čím dál častěji setkávám s tím, že zatímco o člověka s nadváhou se hubený člověk nemůže ani slůvkem otřít, aby se ho nedotkl, do hubených se můžou všichni ostatní obouvat dle libosti. Týká se to, samozřejmě, především ženských, aspoň jsem tedy ještě nezažila chlapa, který by takové krávoviny řešil. Říct, že člověk nosí trička velikosti S nebo XS se téměř automaticky rovná poznámkám o anorektičkách a pohrdlivých hláškám typu "kdyby ses radši pořádně nažrala". Obvykle tyhle debaty pak končí tím, že si členky gangu "od M výše" klepou po ramenech, jak ony jsou ty správné ženské, co mají ty správné tvary, co se nemučí debilními dietami a co to mají narozdíl od těch praštěných vychrtlin v hlavě v pořádku. Mám bohužel tu nevýhodu, že se nad debilní kecy neumím tak snadno povznést, takže po každé podobné debatě mám akorát tak chuť vraždit. Stejně jako spousta dam nemůže za své široké boky, tak stejně tak já nemůžu za svá prsa po tatínkovi, například. Trochu mi vrtá hlavou, z čeho tohle vzniklo - že se z jakékoliv hubenosti dělá něco nenormálního, až nemocného, zatímco nadváha se za každých okolností omlouvá.
Na druhou stranu nepochybuju, že se najde dost silnějších lidí, kteří si vyslechly už stovky poznámek o hroších, tlustoprdech a dalších. Dokazuje to jenom, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Akorát mě zkrátka mrzí ta potřeba chladit si žáhu na druhých. Nikdy jsem vůči něčí váze neřekla křivé slovo - a přesto mi nadávají do anorektiček. Tak já se taky na to slušné vychování můžu vykašlat. (Kecám. Mám svojí důstojnost.)