Offs miluju už... No, snad celý život. A tak, když jsem před mnoha a mnoha roky zakládala svůj první mail (mám ho dodnes, mimochodem!), jméno "Dexter" byla jasná volba. Tuším, že mi tehdy bylo jedenáct. O pět let později jsem přišla na tak úžasnou vychytávku jakou byla služba sblog, což byly blogy pod doménou seznamu, a zatoužila jsem mít vlastní. Adresa byla daná, ta byla podle mé mailové adresy. Tím pádem byla jasná i má přezdívka, musela to být prostě Dextra (která se mě vlastně drží doteď a ze všech svých přezdívek jí mám asi nejradši). A jaký název pro blog? Opět u mě v té době frčeli Offs, takže název podle jejich pisničky se přímo nabízel. A to je přitom z alba, které jsem dostala k Vánocům, když mi bylo 14, takže to nebyla žádná nová záležitost.
Proč tu teda vůbec píšu článek o téhle skupině?
Protože jsem si je před chvílí po delší době pustila a zjistila to, co už stokrát předtím - že je můžu poslouchat kdykoliv, v jakékoliv situaci, a pořád to bude stejně úžasný; ať už si pustím jakékoliv album (teda, kromě posledních dvou, ta se ke mě nějak nedostala - ten zbytek mi bohatě stačí :D). Taky máte hudbu, která vás vždycky nakopne a potěší?
Kdybych sem měla dát písničky, které mám od Offs nejradši (a že v případě natolik oblíbené kapely, jako pro mě Offs jsou, už to jsou písničky, při kterých se mnou fakt cloumají emoce, protože se k nim obvykle pojí nejmíň jedna vzpomínka), byl by tenhle článek skutečně hodně dlouhý. Takže je sem vlastně vkládám jen vyloženou namátkou. Proč Living In A Chaos je myslím už víc než jasné, a proč The End Of The Line? Protože to byla právě v těch cca 14 letech moje absolutně nejoblíbenější písnička od nich. Dneska trochu nechápu proč, mají mnohem lepší a třeba Gone Away, která je jí tematicky dost podobná, je podle mě po hudební stránce daleko chytlavější, ale tak jsem to zkrátka tehdy v telecím věku slyšela.:)
Na to, jak mám Amazed ráda, jí vlastně ani moc často neposlouchám... Asi aby se neoposlouchala.:)
Čekáte pointu? Čekáte marně.:D
Žádné komentáře:
Okomentovat