Tenhle článek ale píšu hlavně kvůli své druhé zálibě, a to vesmíru. Narozdíl od pravěku, tahle záliba nebyla podmíněná žádným filmem nebo seriálem, prostě to přišlo samo od sebe - nevím přesně kdy, ale v deseti letech už jsem měla hromadu encyklopedií o vesmíru a o planetách jsem dovedla vyprávět ještě zasvěceněji, než v případě našich pravěkých přítelíčků.
Dnes už si na tohle období jen stěží vzpomenu, protože mě tahle fascinace opustila společně s poznáním, že astrofyzik ze mě opravdu nikdy nebude. Přesto jsou ale okamžiky, kdy se cítím být znova tím fascinovaným dítětem, a jeden z těch okamžiků nastal včera při sledování Apolla 13. Díky svému deníku vím přesně, kdy jsem tenhle film poprvé viděla - 17. července 2002. Díky němu také vím, že jsem z něj po stránce zpracování byla naprosto unešená (naopak jsem měla silné výhrady k patriotickému ději, zejména co se týče postavy Jima Lovella) - no a když se trochu oslím můstkem přeneseme do současnosti, tak to byl také prazáklad mojí nehynoucí lásky ke Kevinu Baconovi. "Už vím, kde byla chyba. Počítal jsem to pro dva lidi." "Tak já zadržím dech."
Kromě knižních encyklopedií jsem měla od rodinného známého také vypálený CD-rom, kde nejen že byla spousta zajímavých informací a animací a vědomostních her, ale také jste si mohli vyzkoušet zjednodušenou simulaci přistání lunárního modulu a po zadání souřadnic zjistit, jaké hvězdy, planety a souhvězdí budou v určitou dobu viditelné nad místem, na kterém se zrovna nacházíme. Nemusím jistě zdůrazňovat, že k tomuhle CD mě stačilo posadit a našli jste mě u něj i o týden později...:D
Dneska už mě obě tato nadšení opustila. Nevím, jak se to stalo, ale zpětně mě to i docela mrzí, protože mám trochu v sobě skrytý pocit, že kdybych vytrvala, mohla jsem být dneska někde docela jinde, než jsem... Samozřejmě nikde není napsáno, jestli by to bylo lepší nebo ne. Ale rozhodně to byly zájmy na malé dítě velmi neobvyklé. Naši se s tím rádi chlubili a učitelky ve škole ze mě byly nešťastné, protože jsem je často opravovala a vedla s nimi debaty, které neměly šanci vyhrát.:D
Já jsem Cestu do pravěku viděl jen jednou, a není to špatný film, ale já jsem prostě asi moc komerční, takže mnohem větší nadšení u mě vyvolal Jurský park. A upřímně, já vím že to je nesmysl a že to nejde, ale pokud by něco takového existovalo ve skutečnosti, byla by to nádhera. Nejspíš bych se tam hned rozjel a nějaké nebezpečí by mě asi netrápilo. Je ale možná dobře že žádný takový park není, konec konců ten film na to trochu odkazuje že prostě tyhle dva druhy (člověk/ dinosauři) by spolu žít neměli. Asi z toho důvodu že oba tyhle druhy moc touží po jakési územní převaze a dřív nebo později by došlo ke střetu. Vesmír je asi stejně hezké místo jako by byl ten Jurský park, a taky se do něj nikdy nepodívám :D Ale nejsem na něj žádný odborník, a jediné souhvězdí které poznám je Orion (rád na něj koukám když jdu ráno za tmy do práce). Takže raději řeknu, že moc nechápu politiku NASA kdy z Marsu dělají doslova superstar, nevím proč ale já té planetě nevěřím. A rozhodně si nemyslím že by nám mohla nějak pomoct, měli radši všechny ty prostředky vynaložit na zkoumání Měsíce, přeci jenom je blíž a už s ním máme určité zkušenosti.Ani nevím proč mám ten Měsíc tak rád, asi proto že je tak nenáročný, prostě vyjdu na balkon a vidím ho :D No, to jsem to hodně zjednodušil, ale prostě myslím že Měsíc je lepší volba než planeta ke které zatím neumíme ani doletět.
OdpovědětVymazat