Takže po zásadách správného zákazníka přicházím s nejdebilnějšími dotazy, příjemnou zábavu.:)
...no a speciální místo v pekle je pro lidi, kteří na nás aplikují okurkový syndrom. Tedy stokrát použité vtipy, které už asi přijdou vtipné jenom jim (podle vzoru "Nezapomeňte na okurku!"). Za všechny bych mohla jmenovat "Čtyřikrát dětské, slečno! Hahaha." nebo "Je nás šest, to se skoro už vejdeme do té skupinové slevy, né? Vždyť nás chybí jen deset!".
"Je to pro moje dítě vhodný?"
Ehm, vypadám snad jako matka vašeho dítěte? Jak mám vědět, jestli to pro něj je vhodné? Každé dítě zajímá něco jiného.
"Co tam uvidíme?"
Nooo... Co byste podle názvu asi tak čekali?? (FYI, momentálně pracuji na místě, kde nemůže dojít k jakékoliv mýlce. Je to prostě to, co to je. Jestli lidi čekají duhové žraloky a jednorožce, tak musí jinam.)
"Je to zajímavé?"
Omlouvám se, ale pokud máte IQ vyšší než můj podpatek, tak byste, lidi, měli schopní být posoudit, jestli vás to zajímá nebo ne. Opět, pokud čekáte jednorožce, obraťte se jinam.
"A studentskou slevu mi nedáte?"
Na tenhle dotaz jsem extrémně přecitlivělá zejména ve chvíli, kdy už je zaplacená vstupenka. Pokud nenosíte svůj ISIC přilepený na čele, tak prosím, drazí studenti, hlaste sakra to, že máte slevu, hned. Věšteckou kouli bohužel nemám.
...no a speciální místo v pekle je pro lidi, kteří na nás aplikují okurkový syndrom. Tedy stokrát použité vtipy, které už asi přijdou vtipné jenom jim (podle vzoru "Nezapomeňte na okurku!"). Za všechny bych mohla jmenovat "Čtyřikrát dětské, slečno! Hahaha." nebo "Je nás šest, to se skoro už vejdeme do té skupinové slevy, né? Vždyť nás chybí jen deset!".
To já jsem ráda, že s lidma nepracuju :D A kde děláš?
OdpovědětVymazatStřelenčin průvodce po Galaxii
To jsem záměrně vynechala, aby mě náhodou zaměstnavatel nebo někdo jiný nevyhmátnul.:D Ale jestli někdy vyrážíš v Brně za kulturou/historií, tak se možná na mém pracovišti potkáme...:)
VymazatPár dní jsem na tomhle blogu nebyl, a je tady tolik nových článků. :) Jo, dotazy od lidí to je kapitola sama pro sebe. Samozřejmě já pracuji v místě kde se nikdo neptá co uvidí nebo jestli je to vhodné. Ale jsou tu zase jiné dotazy které štvou úplně stejně. Například jednou někdo skočil pod metro, a díky tomu se část trasy zavřela. Já stojím před zavřenou stanicí, přijde nějaká paní a o po obligátním dotazu co má jako dělat. To pokračovalo.
OdpovědětVymazatCo se stalo? - někdo skočil pod vlak. Byla to ženská nebo chlap? - ženská. Kolik jí bylo let? - paní to já přece nevím.
Nejvíce mě vytáčejí dotazy na dobití Opencard.(Jo, to je ta plastová kartička za miliardu). A když lidem vysvětlujete že musí jinam, tak oni Vám v půlce řeknou: jo, já už vím. Ideální je také když něco hledáte, ale nevíte co, respektive ten kdo se ptá neví. Jako jedna rodina, která si nemohla vzpomenout jak se ta stanice jmenuje, jen že prý kolem ní vedla nějaká lávka. nakonec z toho vylezlo Smíchovské nádraží. Ono se to nezdá, ale když už 250 člověk se Vás zbytečně ptá, jestli mu dobijete opencard je to děs.