Jak jsem byla tam, kde je nebe

Znáte to, když se vám něco (nebo v tomto případě někam) hrozně nechce a pak je z toho zážitek na celý život? Tak to byl přesně koncert Slot na Topfestu v Piešťanech. Stalo se to 1. 7. 2016 a kromě koncertu bylo všechno celou dobu totálně proti mě.
Ne že by se mi nechtělo vidět Slot. Tohle říct by bylo rouhání.:D Ale nechtělo se mi kvůli tomu cestovat kamsi na Slovensko, když se mi to křížilo s tradičním týdnem na chatě. V pátek téměř šestihodinová cesta ze Slap do Brna, domů jsem dorazila v deset, a ráno zase hezky vstávačka a šup na bus do Bratislavy. No a tehdy začala úžasná série průserů a skoro snad i naschválů. Autobus přijel už do Brna z patnáctiminutovým zpožděním a během cesty jsme dalších patnáct minut nabrali. Takže z mého pohodového času na přestup na vlak se stal hodně krutý závod s časem. Který bych bývala vyhrála i tak - sice bych měla jenom tři minuty na to, abych se dostala ze zastávky MHD na správné nástupiště a znamenalo by to koupit si lístek až ve vlaku, tedy s přirážkou, ale věděla jsem, kam poběžím, takže bych to bývala stihla. To by se ale milý řidič trolejbusu nesměl cestou mimo zastávku stavovat pro kamaráda a kafrat s ním celý zbytek cesty, takže jsme na místo přijeli s tříminutovým zpožděním. Zkusila jsem to hecnout i tak, co kdyby - a vyběhla jsem na nástupiště přesně ve chvíli, abych viděla, jak můj vlak odjíždí.
Nešlo jen o ten vlak a blbý řetěz zpoždění. Šlo o to, že jsem spolu s dalšími fanoušky měla mezi půl pátou a pátou naplánovaný sraz. Chtěla jsem do Piešťan dorazit už ve tři, abych měla čas v klidu dojít do areálu, postavit stan a dojít se kouknout po merchi Slot, o kterém mi ostatní dali echo, že ho nakonec přivezli - a třeba se pokusit narazit i na samotné Slot. Jenže místo toho mi tu hodinu a půl bylo souzeno tvrdnout v Bratislavě... Autobus naštěstí už zpoždění neměl a do Piešťan jsme dorazili na čas. Bylo čtvrt na pět a měla jsem pořád šanci dorazit do areálu na čas - jen kdybych stihla kyvadlovou dopravu. Nikde jsem ale neviděla žádné označené stání, šla jsem se proto podívat do nádražní haly a poté na zastávku MHD. Nic. Vydala jsem se proto odevzdaně na cestu a napsala známé, se kterou jsem měla sdílet stan, že musím pěšky a ať pro mě dojde, protože netuším, kudy jít. Udělala jsem pět kroků a napsala tři písmena a okolo mě projel autobus s obrovským nápisem "Topfest"... Údajně měl vyjíždět z té zastávky MHD, ale přísahám, že odtud opravdu nejel. Abych to zkrátila... Zvládla jsem se cestou dvakrát ztratit a do areálu jsem tak dorazila v půl šesté. O dvě a půl hodiny později. Naštěstí na festivalu bylo málo lidí a díky strašlivému vedru jich byla většina zalezlých. Slot navíc nikdo neznal, takže první řada v ohrožení nebyla - dokonce i ten stan jsme stihli postavit, i tričko jsem si stihla dojít koupit (a rovnou se do něj převléct, protože kvůli těm celodenním honičkám jsem byla totálně propocená).
V první řadě jsme se postupně sešli se všemi, kteří měli přijít na ten sraz, takže jsem aspoň rovnou všem vysvětlila, co se dělo.:) A protože jsme měli spoustu času, došlo nejen na focení, ale i na přidělání nápisu, který slečna, sdílející se mnou stan, aktivně vyrobila a přinesla.

Aby toho nebylo málo, začala se kolem motat bouřka. A ne jen tak ledajaká... Byla to přesně ta, kvůli které se později celý zbývající program zrušil a která nás málem odnesla i se stanem. Nějakým zázrakem se ale blížila dostatečně pomalu na to, aby Slot stihli naprosto v pohodě odehrát. Neopakoval se tak můj šest let starý zážitek z Přeštěnic, kdy Exilia, kvůli které jediné jsme tam tehdy jeli, málem nezahrála, protože celý fest totálně spláchla průtrž mračen.
Na začátek koncertu nás pod pódiem bylo doslova pět a půl - jak je vidět ze spodní fotky. Tuhle dvojfotku sdíleli na svých profilech Cache a Nikita, aby ukázali, že oni sami na sebe i my na ně můžeme být právem pyšní - vidíte ten obrovský dav lidí, který se na ně utvořil prostě jenom proto, že lidem se koncert opravdu líbil? Dokonce chtěli na konci přídavek! Na ten bohužel nedošlo, protože Slot začali trochu pozdě a připravovalo se pódium pro největší hvězdu festivalu...

Slot odehráli celkem 15 písní. Už si nepamatuju přesně pořadí, ale otevírali dvojicí Močit Kak Chočet a Lego - zejména ta druhá pro mě byla velkým, ale rozhodně příjemným překvapením. Ale takových přišlo ještě hodně. A my jsme se rozjeli...:D

Slot zahráli průřez celou svojí tvorbou a byl to neuvěřitelný nářez. Samozřejmě, že jsem z jejich živáčů věděla, že jsou naživo úžasní, že Nookie má doopravdy tak dokonalý hlas, jak se zdá z nahrávky, že Cache se stará o zábavu a zbytek skupiny do toho buší jako o život... Ale že to bude takhle brutální, to bylo překvapení i pro mě.:D Vypotila jsem asi tak dva litry potu a vyšťavila se do posledního kousíčku, ale prostě nešlo zůstat v klidu ani na vteřinu. A to nás Slot trochu ušetřili a největší bomby (Doska, Flash Mob) nechali nepovšimnuté.
Z prvního alba zazněl první hit Slot, Odni, který jsem v setlistu očekávala, a píseň Chaos, kterou jsem neočekávala vůbec, ale byla jsem z ní nadšená hned ze dvou důvodů. Zaprvé jsem si mohla zkusit známé "padnutí", které je pro tuto píseň na koncertech už dávno tradiční, zadruhé se v ní nachází jeden z mých asi vůbec nejoblíbenějších textů Slot: "Ztratit neznamená najít, ztratit neznamená pochopit, znamená to jenom jdi hledat a měnit; a najít neznamená klid a vždy neznamená navždy, znamená to jenom slepý, hluchý, hloupý".
Z druhého alba ale kromě obligátních 2 Vojny zahráli i Pulju a to, prosím, byl pro mě jeden z absolutních vrcholů koncertu. Kdo tuhle písničku neznáte, tak si jí pusťte a představte si, co to naživo muselo být za nálož.:D



Dalším obrovským, vlastně největším překvapením, byla píseň Oni Ubili Kenny ze třetího alba. Slot jí už hodně dlouho nehrají, na což se jich samozřejmě už párkrát novináři i fanoušci ptali. Odpovědí skupiny bylo přiznání, že se jim přehrála a hrozně jim leze krkem, takže i když vědí, že fanoušci by jí rádi slyšeli, oni sami by si neradi vypěstovali k této skladbě ještě větší odpor, než jaký už k ní mají. A teď najednou...! Ale bylo to poznat, že jí už dlouho nehráli, protože zejména v první sloce měli úplně všichni totální okno a nebyli si schopní ani za boha navzájem nahodit.:D
Největší prostor v setlistu dostaly samozřejmě skladby z nového alba Septima, pro mě trochu bohužel se nedostalo ani na jednu z mých nejoblíbenějších, a zejména u Tuda, Gde Nebo mě to překvapilo. Myslím, že by se v setlistu rozhodně vyjímala lépe než třeba Russkaja Duša, ale chápu, že pro Slot zrovna tahle píseň nebyla jen položkou na seznamu, ale i určitým statementem.
Druhá od konce zazněla dokonce skladba, která do původního repertoáru Slot nepatří, ale jako cover občas zaznívá. I Fink U Freeky byla skutečně milým překvapením a její "Slotí" aranžmá muselo posadit na zadek i ty poslední pochybovače. Celý koncert pro mě symbolicky a nádherně uzavřela skladba, kterou to před osmi lety všechno začalo - Mjortvyje Zvjozdy. Cache trochu naivně doufal, že si refrén zazpívají lidi sami, ale jediný, kdo uměl text, jsem byla já a už tolikrát zmiňovaná "známá ze stanu", o to víc jsme se ale snažily a "zpívaly" z plných plic i hlasivek.:D Naše snaha byla odměněna tím, že nám Cache poslal vzdušný polibek, což mi na tváři vyloudilo dementní úsměv, protože byli doby, kdy jsem byla do Cache naprosto bláznivě platonicky zamilovaná (a mimochodem, naživo je to fakt kus! :D).
No a pak... Pak byl konec. Doteď tomu nevěřím a poprvé v životě cítím ten absťák, o kterém mluvili všichni, kdo kdy byli na koncertě oblíbené kapely. Těch koncertů jsem absolvovala už mraky, ale až teď se ten pocit konečně dostavil. Prostě chci a musím Slot vidět znovu. Byla jsem tam, kde je nebe a bylo to úžasné.