Návrat do minulosti: Županovice 2008

Vím, člověk se nemá moc těšit. Vždycky si tím přivolává nějaký průser nebo komplikace. Ale jakmile jde o mojí milovanou chatu v Županovicích, tak se nikdy nezvládnu netěšit. Do dětství obecně bych se sice vracet už nechtěla, ale v případě chaty to neplatí. Měsíc strávený tam byly ty vůbec nejlepší prázdniny. Třeba jednou z těch zážitků sepíšu samostatný článek.:D
Abych se ale dostala k jádru pudla. Za týden a něco se tam chystám strávit první týden dovolené, a v rámci ukrácení si toho čekání jsem se rozhodla, že budu postupně zveřejňovat vzpomínkové články, věnované jednotlivým létům, které jsem v Župkách strávila už jako "dospělá". Kdybyste se chtěli dostat trochu do obrazu, tak už jsem tu o chatě psala dvakrát, takže pokud by se vám nechtělo klikat a hledat, můžu vám pak dát do komentářů odkaz.:)

Nevybavuju si, jestli jsem v roce 2007 na chatě byla nebo ne. Vím, že jsem tam určitě byla 2006 a že už to nebylo moc dobré. Byla jsem v pubertě, měla jsem vlastní životní rytmus a ne úplně se dlouhodobě snesla se sestřenkou, která na chatu jezdila taky a měla trochu jinou pubertu než já. Dodnes si pamatuju, jak jsem ležela na gauči, poslouchala Placebo a přála si být co nejdál odtud.

Chtělo to změnu. Takže jsem se v roce 2008 rozhodla pozvat si na chatu kamarádky a poprvé uspořádat dámskou jízdu. Parádní rozhodnutí.
Všechno se to tak sešlo, že se mi to léto opravdu hodilo vypadnout mimo barák. Opravovali jsme totiž střechu a přišlo období tak šílených bouřek, že jsme měli kromě jedné místnosti kompletně celý barák vytopený. Psychicky to ničilo kompletně celou rodinu, takže možnost odjet na chatu byla požehnáním nejen pro mě, ale i pro rodiče. Potřebovali jsme si jeden od druhého odpočinout.
Vyrazila jsem s kamarádkami Domčou a Ivčou. Bohužel bylo jasné, že nás nijak extra dobré počasí nečeká, takže na koupání a opalování jsme mohly zapomenout. Když jsme vyrážely od nás, bylo skutečně hnusně, zima a neustále mrholilo. Čím víc jsme se ale blížily na Slapy, tím hezčí počasí bylo a - světe div se! - první den, tedy pondělí, se nám nakonec opravdu povedlo se opalovat.

Co se týče našich podivných póz a širokých úsměvů na následující fotce... Tak vysvětlení je jednoduché. Ivča nastavila na foťáku časovač, nestihla doběhnout a ve snaze vejít se na poslední chvíli do záběru mě i Domču zalehla.:D

Teplé počasí nás inspirovalo k tomu, že bychom přece jen mohly dojít vyzkoušet vodu, třeba si budeme moct namočit aspoň nohy. Bohužel voda byla opravdu hodně ledová, takže Domča byla nakonec jediný odvážlivec, který se odvážil aspoň smočit palce. I tak nás ale pobavila sms od mojí mamky, která se strachovala, jestli jsme ještě úplně nezmrzly...:D

Čím si ale tedy ukrátit dlouhou chvíli, když tradiční prázdninové kratochvíle nepřipadaly kvůli počasí v úvahu? Například badmintonem. Na chatě máme hned několik různých sad raket i míčků... To z nás ale žádné mistry světa stejně neudělalo, takže jsme určitě musely našimi pokusy pobavit půlku osady.:D

Po večerech jsme dělaly víceméně pokaždé to samé - zapálily jsme si vodní dýmku, udělaly nějaký dobrý drink a povídaly jsme si. Hned druhý večer se nám ale postavilo na odpor červené víno - bylo to jak v pohádce o veliké řepě, akorát místo řepy figuroval sveřepý korek... Byl to skutečně dlouhý a urputný boj, kterému skoro padl za oběť památeční otvírák po dědečkovi, ale nakonec se povedlo!

Kdyby vás zajímalo, proč na té poslední fotce Ivča vypadá, že jí někdo dal pěstí, tak to byla jedna z našich dalších večerních zábav. Ne dávání si po čuni, ale parodování hudebních skupin, tentokrát to odnesli Kiss a Beatles. Dávala jsem kdysi na youtube i videa, ale tuším, že už jsou všechna nastavená jako soukromá...:D
Počasí sice nepřálo letním radovánkám, ale houbaření rozhodně. A nejen jemu - našly jsme kromě spousty hub i hromadu lesního ovoce. Ostatně, i když je zrovna sucho a houby nerostou, lesy kolem chaty jsou vždy bohaté aspoň na to ovoce, takže palačinky s lesními plody jsou už naprostou chatovou klasikou.

Jelikož jezdíme na chatu vždy zhruba v ten samý čas, často se stává, že se pobyt na chatě kříží s mým svátkem, a rok 2008 nebyl výjimkou. Moje kamarádky to sice dopředu nevěděly, ale to jim nezabránilo improvizovat a vymyslet skvělý dárek - snídani do postele! :D

No, a to by bylo z prvního ročníku dámských jízd prakticky vše.:) Bohužel jsme se nemohly zdržet na dýl než na 4 dny, takže jsme se už ve čtvrtek musely s chatičkou rozloučit a jet zpátky domů. Ale Županovice rozhodně udělaly dojem, takže tradice byla založena.:)