pondělí 14. listopadu 2016

Z brigádnického deníčku: Vánoční trhy

Držela jsem se s dalším vánočně laděným článkem dlouho, ale už je na něj nejvyšší čas, jsme dva týdny od první adventní neděle, ale všude se stejně tváří, jak kdyby Vánoce měly být zítra.:D Tentokrát to bude taková krátká historie o nejlepší brigádě, jaká mi kdy zkřížila cestu, a zároveň se třeba něco dozvíte o tom, jak někdy zajímavá, někdy nevděčná, někdy naopak boží je práce prodejce na vánočních trzích. Po téměř šesti letech zkušeností mám spoustu postřehů a zážitků.:D

1. kapitola: Hurá, mám brigádu!
Víte, jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré? Tak ono na tom opravdu něco bude. Kdybych na jaře 2010 neabsolvovala naprosto šílenou brigádu na Floře Olomouc, ze které mám beze srandy dodnes trvalé následky v podobě poškozených nervů v pravé noze, tak bych neměla do životopisu poznámku "zkušenosti s prodejem na stánku" a brigáda na vánočních trzích by mě téměř jistě minula. Byla zima 2011 a já byla nadšená, že jsem konečně našla při škole aspoň krátkou brigádu, která mi před Vánocemi trochu vylepší rozpočet. Co bylo ještě lepší - nebyly to klasické trhy venku na náměstí, ale trhy na výstavišti, takže žádné mrznutí! Zkrátka win-win.
Jelikož náš stánek nabízel sportovní outletové zboží, znamenalo to samozřejmě našprtat se aspoň základní informace a poučky - i tak to byla legrace na 10 stránek. Ale má to nesporné výhody v praktickém životě - když jdu například kupovat zimní bundu nebo výbavu na sport, vím přesně po čem jdu a na jaké hodnoty se zaměřit.:) Manuál, který jsme dostali, zahrnoval i pár pravidel ohledně chování k zákazníkovi. Některé poznámky byly vážně vtipné ("Zákazníkům zásadně VYKÁME! I třináctiletá rozmazlená holka je pro vás "slečna"...).:) No a taky prodejci i zákazníky nenáviděné pravidlo každého zákazníka pozdravit a zeptat se ho, jestli něco nepotřebuje - já vím, že drtivé většině lidí to vadí a za těch 5 let už umím i odhadnout, kteří to jsou, ale bohužel takhle to dnes prakticky všichni zaměstnavatelé vyžadují a je pravda, že to má svoje opodstatnění. Spousta lidí by si totiž radši ukousla jazyk, než aby se například zeptala prodavače, jestli by náhodou neměli třeba větší číslo. A jak máme správně zdůrazněno v manuálu, s takovým zákazníkem pak odchází nejenom tržba, ale i naše provize...

2. kapitola: Stavíme a připravujeme
Stánek se vždy připravuje den před zahájením trhů. Stavit ho naštěstí doslova nemusíme, od toho je samozřejmě najatá firma. My jenom ve čtvrtek ráno (trhy začínají vždy v pátek) brzy dáme sraz na obchodě, naházíme mnoho a mnoho krabic do dodávky, přihodíme k nim rozmontované štendry a další super neskladné věci a odvezeme na místo, kde je zase hezky naházíme kolem stánku a následujících bezmála 10 hodin se snažíme dát tomu nějakou fazónu. Je to jediný den, kdy opravdu mrzneme, protože dveře jsou kvůli stavění stánků neustále otevřené, takže se luftuje skutečně důkladně a v celé hale se proto ani netopí. Naštěstí automat na kávu je vždy připraven zahřát a prodejci s jídlem, kteří jako jediní musí chtě nechtě být venku, před dvěma lety konečně vytušili prodejní potenciál a někteří začínají vařit už právě ve čtvrtek, takže máme i kde se najíst nebo kde si dát svařák na zahřátí. Dokud to takhle nefungovalo, jistily to chleby se vším možným a jiné věci, které se dají jíst studené.
Zboží se vždy musí při vybalování zkontrolovat a přepočítat, jestli nic nechybí ani nepřebývá, pak od každého kusu vystavit na ramínko a zbytek dát do skladu pokud možno tak, aby to mělo nějakou logiku a řád. Zní to trochu složitě, ale je to ta jednodušší část. Ta horší nastává, když se to má všechno do stánku vejít a taky vystavit tak, aby bylo pokud možno všechno vidět, i co se týče označení. A stejně se to pak během trhů ještě několikrát změní...:D

3. kapitola: Prodáváme
Jelikož jsem na stánku vždy odkroutila hlavně všední dny, tak jsem žádné velké tržby většinou nezažila - ty se odehrávají o víkendech, kdy si tam občas opravdu skáčeme po hlavách. V týdnu je ale na trzích lidí maloučko, někdy je to až trochu o nervy, protože člověk se pak cítí hrozně bezprizorní. O to větší radost pak je, když se nějaký obchod zadaří.:D
Jak si asi všichni umíme představit, tržby rok od roku klesají, i když se nám občas v televizi snaží tvrdit opak. Respektive my jsme klesali první roky, pak jsme spíš stagnovali, každopádně to žádná hitparáda nebyla. Já si všimla hlavně jedné věci - jak se čím dál víc rozevíraly jakési nůžky mezi nakupujícími. Jsou buď lidé, kterým nevadí nechat u nás útratu dva tisíce a více, nebo jsou lidé, kterým přijdou rukavice za 150 korun předražené. Ta zlatá střední cesta mezi tím zvládla za pět let prakticky umřít.



4. kapitola: To horší...
Na trzích musí hrát vánoční hudba a speciální kruh pekla je rezervován pro toho nebo ty, kteří vybírali playlist. Ano, pokud se do začátku prosince zvládnete vyhnout koledám, tak je to celkem pěkné poslechnout si své oblíbené kousky, ale když je za den slyšíte nejmíň pětkrát a to po dobu deseti dní, věřte mi, že je začnete příšerně nenávidět. A to na vás nemusí vytasit ani takové příšernosti jako tohle:


Bezkonkurenčně nejnenáviděnějším hitem (aspoň pro nás) je ale Už se zase těšíme na Jééééžiška (vyslovováno zásadně takhle dlouze). Vlezlá melodie a hlásky tak pisklavé, že před nimi není úniku ani v tom největším hluku. Když předloni začala tahle šílenost hrát snad asi posté a došlo to až k závěru refrénu "...všichni chcem však od Ježíška jen aby byl šťastný a veselý", pronesla kolegyně s krásně nasraným výrazem: "Mě ale nezajímá, jakou má Ježíšek náladu!" Vedle toho jsou i otravní zákazníci, kteří se přišli akorát tak pohádat, máček...:D Když už je zmiňuji, tak je to samozřejmě úskalí každé práce s lidmi, že narazíte jednou za čas na blbce, hlavní je nenechat se od něj vytočit a zkusit podle nejlepšího vědomí a svědomí, jestli mu to třeba nepůjde vysvětlit. Ale když si dál mele svou, tak se to mění na zkoušku sebeovládání.:D Dodnes si vybavuju babku, která mi nechtěla věřit, že "takhle tenoučká bundička přece nemůže být zimní!". Trpělivě jsem jí proto vysvětlila, co je to duté vlákno, jak funguje a proč se lyžařské bundy dělají právě z tohoto materiálu. Načež mi bylo řečeno, že "to jsou jenom takové vaše kecy, abyste mohli okrádat lidi!". Tož, na to se smysluplně reagovat nedá...:D

5. kapitola: To nejlepší :)
I když pracovat s lidmi chce někdy nervy z oceli, je to právě jeden z hlavních důvodů, proč jsem tuhle brigádu měla tak ráda. Je to super pocit, když můžete někomu pomoci vybrat dárek, třeba něco vysvětlit, doporučit, zkrátka aspoň trochu pomoci... Velmi nás jednou rozesmála paní, která při placení prohlásila: "Děvčata, vzkažte ode mě panu šéfovi, že ať vás platí jakkoliv, měl by vám určitě přidat, protože vy byste vymámili z jalové krávy tele." :D Díky tomu, že jsem si na stánku odkroutila tolik let, jsem si taky mohla všimnout toho, že se k nám lidi vrací, někteří klidně i několikátý rok po sobě.
I mezi stánkaři navzájem je to občas docela sranda, víceméně se mezi sebou už za ta léta známe a když náhodou jeden nepřijede, je to takové divné - jako třeba když loni nedorazila jedna z našich tradičních sousedek. A navždy budu asi s láskou vzpomínat na naše ruské sousedy, kteří jednou, když už měli koled opravdu po krk, pustili dost nahlas Umirat od Tracktor Bowling, aby to trochu vyvážili.:D


...tydlidom, Tomáši!

Žádné komentáře:

Okomentovat