Díky stránce Přiznání průvodců jsem si utřídila docela dost postřehů a poznatků ohledně práce pokladní a průvodce a v neposlední řadě také charakteristických rysů návštěvníků. Tentokrát si dáme kolečko s návštěvníky z cizích krajů.:)
Mysleli jste, že nejhorší jsou Rusové? Já si to myslela taky, a rozhodně jsem si to nemyslela neprávem, ale kdepak. Co se týče arogantního chování a neochoty mluvit jiným než rodným jazykem, překonávají je Poláci. Než jsem si toho všimla, několikrát se mi podařilo zopakovat trapas, kdy na mě nově příchozí bez pozdravu vyštěkl "Dva bilet" a hodil po mě tisícovku... Já automaticky podala ruštinu a následoval uražený výraz a další vyštěknutí "Polski".
Jak na zmiňované stránce Přiznání někdo trefně poznamenal, Poláci aspoň jenom předstírají, že nerozumí, ale Maďaři doopravdy netuší. Za poslední rok jsem potkala jenom dva Maďary, kteří uměli anglicky natolik, aby se s nimi dalo domluvit. Ne že by neuměli žádný cizí jazyk, ale s němčinou tu bohužel moc nepochodí... Ale zase se snaží domluvit rukama nohama, takže se vždycky dobereme kýženého výsledku.:D
Kdo mě trochu nepříjemně v jednom ohledu překvapil, jsou Slováci. Už jsem se na to několika svých slovenských kamarádů ptala a všichni byli stejně překvapení jako já a nechápali, proč to dotyční turisté dělají. Totiž žádný jiný národ (a že si na to schválně dávám pozor, opravdu to tak je) nedělá to, že nejprve oznámí, jak je to hrozné, že nemáme euro, protože v těch našich mincích se vůbec nejde vyznat (a pro jistotu to většina řekne víckrát) a poté vysype před pokladnu s rachotem několik mincí, ať si to v tom najdeme sami, protože oni nepoznají, jaká mince je která.
Velmi milí, ale zároveň velmi nároční na komunikaci jsou jižani, kteří umí anglicky zhruba stejně jako ti zmiňovaní Maďaři - konkrétně mám na mysli Italy a Španěly. Jakmile někdo po mé otázce "Which language would you like for your tour guide text?" nechápavě vyvalí oči nebo odpoví "No", podávám automaticky španělštinu a kupodivu jsem se ještě nespletla.:) Ale speciální kruh pekla je vyhrazen pro španělské erasmáky, jejichž poznávacím znamením je výraz raněné laně s downovým syndromem. Chodí v houfech po deseti a více lidech, platí každý zvlášť kartou nebo velkou bankovkou a jsou schopní půl hodiny zkoumat ceník, aby se vzápětí zeptali "chau mač".
Někdy se budu muset někoho v cizině zeptat, co je typické pro výletující Čechy...:D
Žádné komentáře:
Okomentovat