sobota 28. ledna 2017

Jak se žije s kočkou, když jste "pes" :)

Dnes bych vám chtěla představit člena domácnosti, kterého jsem náhodou získala jako společnost.:)
Celý život jsme měli doma jednoho nebo dva psy. Měli jsme sice i kočky, ale všechny od nás postupně odešly, byla to vlastně taková polodivoká stvoření, kterým bylo nejlíp někde na poli. Ne že bych kočky neměla ráda - mám ráda v podstatě všechno živé. Jen jsem zkrátka vždycky byla spíš psí člověk.
No a najednou už přes rok bydlím s kočkou, o kterou se navíc budu muset víc jak měsíc sama postarat.
Nemám lepší fotku, ale tahle pro představu bohatě stačí.:D Na mém gauči, respektive na mých věcech, se zkrátka válí nejčastěji a zřejmě ráda. Jmenuje se Lisa, ale já jí nejsem schopná říct jinak než Líza nebo Lízinka, čímž její skutečnou paničku trochu vytáčím...:D
Asi si říkáte, jak mě tenhle krásný uzlíček může způsobovat jakékoliv nepříjemnosti? Problém je, že kočička je vlastně pes. Akorát v těle kočky a s některými manýrami kočky. A to je pak teprve veselé soužití. (Strašně lituju toho, že se nám nepodařilo natočit, jak krásně umí aportovat. Kdykoliv jsme vytáhli foťák, okamžitě jí začal zajímat mnohem víc než to, co měla aportovat. A ano, skutečně tím myslím to, že chytne do tlamy věc, kterou jí hodíme, přinese nám jí, složí k nohám a začne nadšeně vrnět nad tím, jaká je šikovná.)
Toho nadcházejícího šestitýdenního soužití se obávám ani ne tak kvůli sobě, ale právě kvůli kočičce. Protože vím, že má svoje zvyklosti a vyžaduje určité věci, a já zkrátka nevím, jestli jí budu schopná vyhovět. Například je extrémně kontaktní a vyžaduje skutečně dlouhé, dlooooouhé mazlení. Nebo si prostě jen tak na člověka lehnout a nejlépe celou noc na něm prospat. Zatímco já mám na tohle náladu vždycky jen po určitý omezený čas. Pak už se zkrátka k další hře nebo muchlání nepřinutím, i když se sebevíc snažím. A mohla bych takto pokračovat donekonečna... Nejhorší je, že já mám ráda jí a troufám si říct, že kočička má ráda mě. Jen se trochu bojím, aby do jara nezměnila názor.:D Určitě se pak "pochlubím", jak nám to spolu šlo.

5 komentářů:

  1. To já jsem vyloženě kočičí člověk, takže se bojím, že se ke mně dostane nějaký kočkopes závislý na pánečkovi :D Sice se s ní ráda pomazlím, ale musím vědět, že to je samostatný tvor, což u psů většinou nemám :)
    A věřím, že to zvládnete spolu dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad ano, i když chudák kočička bude asi deprimovaná z nedostatku kontaktu a mazlení...:D Ale už aspoň vím, s čím si nejradši hraje, tak jí to budu kompenzovat tím.:)

      Vymazat
  2. Myslím, že starat se o kočku která je vlastně pes, nebude tak složité. :D Navíc vypadá hrozně roztomile. Upřímně, já bych podobné hlídání uvítal, protože jsme kočku měli asi dvanáct let, a já ji měl hrozně rád.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No dokud spí, tak je roztomilost sama.:D A když se vzbudí, tak samozřejmě taky, jen po mě občas vrhá takové dost zvláštní pohledy...:D A co pořídit si novou kočku, to by nešlo?

      Vymazat
    2. Třeba ty pohledy vrhá proto, že tuší, že se o ni budeš šest týdnů starat. :D Zařadil bych to do kategorie pohledů - hodlá se postavit výzvě. :D Pořídit si novou kočku by šlo, jen by mě ta kočka vyšla asi na 1,2 milionu. Protože bych si spolu s ní musel pořídit i nový byt. :D

      Vymazat