Pieces of valentine and just a song of mine

Občas si připadám out a zlá. Out proto, že nerozebírám svůj citový život (hovorová otázka "A co kluci?" mi začíná pomalu a jistě lézt krkem a budí ve mě touhu lhát jako když tiskne, jenom aby byl na nějaký čas pokoj - koneckonců lepší řešení než být sprostá). To "zlá" s tím vlastně souvisí. Alias nedávno jsem si uvědomila, jak já jsem na ty pány tvorstva vlastně hrozně hnusná. Dát mi najevo, že se jim líbím, prakticky znamená dostat čočku. Ono je ale taky dost diskutabilní nakolik je to mnou a nakolik jejich metodami... Aneb krást (nepřeháním) telefonní čísla mi nepřijde jako nejlepší způsob, jak na někoho zapůsobit. Ale asi si něco jenom špatně vysvětluju, protože i moje mamka na to reagovala slovy "Vždyť ti chtěl jenom ukázat, že se snaží.". Vrrr, dobře, ale ne takhle!
V sobotu se s kamarádkou chystáme na ples, a jelikož kamarádka je čerstvě zadaná a má asi pocit, že nemá svou čerstvou zamilovanost s kým sdílet (nebo že bez nového chlapa bude můj život neúplný), rozhodla se pozvat dalšího nápadníka, kterému jsem se údajně zalíbila na oslavě Silvestra. Však proč ne, která holka by neměla ráda lichotky, potíž je v tom, že i když jsem si s tím klukem krátce povídala a hrála s ním fotbálek, nejsem si teď schopná vybavit ani jak vypadal, natož jak se jmenoval. To imho není dobré znamení, u všech těch předešlých "lásek" i lásek tam ta jiskra byla okamžitě. Ale co, necháme to koňovi, má větší hlavu.
Tak, svůj in moment mám za sebou, další očekávejte někdy za půl roku.:P

Nik Kershaw - The Riddle. Poslední dobou mi tahle písnička dost leží v hlavě. Zaprvé je chytlavá, zadruhé mám opět jednou (po shlédnutí klipu ještě silnější) pocit, že mi nějakou skulinou uniká, co tím chtěl básník říci, a štve mě to.