Tohle je pro mě osobně zatím asi nejlepší písnička od The Agonist. Myslím, že by jí dokonce mohli snést i ti z vás, kteří nemají rádi growling.:D Je velmi melodická a jako vždy s krásným textem - to už je taková samozřejmost, nevybavuju si jedinou písničku od The Agonist, která by měla slabší text.:)
Pamatuji si, jak se tvoje ruka natáhla a zavřela dveře
Pamatuji si, i když vzpomínky už nemají žádný smysl
Špatný směr
Teď vidím to, co jsem nehledala
Nasytit dokonalost
A kousnout ruku, kterou jsi kdysi obdivoval
Protože teď jsi zašel příliš daleko
Tak mi dovol, ať ti ukážu, jak vyhraju každou válku
A že všechna bitevní pole jsou má
Kradoucí, truchlící, věřící soupeři
Nezvládnout říct, že jsi prost sympatií
Tvůj vynucený útisk, a to je věc, kterou ti můžu říct naprosto jistě
Na mě neplatí, tak se snaž ještě víc přitlačit
Tvé nelidské překvapení udržuje mou nenávist naživu
Buď rád, žes přežil
Protože tohle je teprve začátek
Vidíš, žes zašel moc daleko?
Pokusy srazit mě k zemi už nikdy nevyjdou
Ale tvoje činy zanechají jizvu
Kradoucí, truchlící, věřící soupeři
Nezvládnout říct, že jsi prost sympatií
Teď, když život byl vzat, unikám
Ničím ho, teď je mi fajn
Dobrovolně oslepená
Dokud čerstvé podezření neuniklo na svobodu
To bylo tehdy - no a co?
Tohle je teď
Žádné komentáře:
Okomentovat