Je o mě asi hodně známé, že první díl RECu mě naprosto dostal a je to jeden z mých absolutně nejoblíbenějších filmů. Druhý díl už nebylo tak docela ono, ale za to mohl především fakt, že člověk z dílu předešlého zhruba věděl, co se děje a co ho čeká, takže už nebylo moc čím novým děsit. A upřímně, moc se mi nelíbilo ani odhalení ohledně původu zombies, ale když to tak autorům přišlo ok, já se s nimi přít nebudu...
Už je to nějaký ten pátek, co nám byly slíbeny dva díly, které celou sérii uzavřou, z nichž jeden - právě ten třetí - měl být podle všeho prequel. Jakmile se ale na scéně objevil strýček s rukou pokousanou od psa, jsem se zarazila a uvědomila si, že prequel se nekoná, což zhruba v polovině filmu potvrdily záběry z televizních novin, které informovaly o uzavření domu. Takže se z filmu rázem stala pouze jakási fan fiction, chtělo by se říci rozšiřující universum, ale vzhledem k tomu, že nikdo řežbu nepřežije (tedy, toho kněze nezabijí, ale myslím, že každému je jasné, že dřív nebo později na něj dojde taky), se o žádné rozšíření nejedná, spíše o takový výkřik do tmy.
Film je sympaticky ironický, nebere vážně ani sebe, ani své starší sourozence ve stylu humoru, který mě osobně vyhovuje, a v jedné scéně jsem se dokonce rozchechtala nahlas (první scéna s rytíři v brnění). Bohužel je to zároveň humor, který je strašně předvídatelný, čímž činí předvídatelný celý snímek, takže už někdy ve dvacáté minutě jsem poprvé mačkala tlačítko rychloposuvu a čím déle film postupoval, tím častěji jsem ho tiskla a konec jsem pak už vyloženě přeskákala. Další bolest, která se objevovala už v jednička a dvojce a v trojce tedy vyeskalovala do obludných rozměrů, byla nelogičnost chování postav a vůbec mezery v logice děje - namátkou mě napadá scéna v kuchyni, kde se jistě nachází spousta a spousta nástrojů, ale jeden spadnutý kapesní nůž je neřešitelným problémem ve vyšroubování tří šroubků, dále pak pohyb zombies, který se, kdo ví proč, z rychlých, normálně se pochybujících šílenců změnil na klasické trhavé zombie pohyby, a dokonce se objevila i díra v ději, stará jako tahle série sama, že prvnímu nakaženému trvá proměna sto let, zatímco ostatním zabere sotva pár vteřin. Mohla bych pokračovat dál, ale tím bych článek neúměrně natáhla, takže jenom napíšu trefný názor, který jsem vyčetla v jedné diskuzi, a který to celé dobře shrnuje - že díky tomuto dílu už víme, že předešlé dvě spolupráce se odehrávali zhruba tak, že Paco vařil Jaumemu kafe.
Vlastně nemůžu říct, že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale pro člověka, který už v životě pár filmů viděl, nepřináší absolutně nic nového, je předvídatelný, bez pořádné atmosféry a brutálně krátký. Tohle ani na padesát procent nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat