Protože včera i dnes je to v Brně hlavní téma a pro mě to bude hlavní téma možná ještě za týden, pokud kvůli tomu budu opravdu znovu nemocná, rozhodla jsem se podělit o své zážitky z včerejší marné snahy dostat se odkudkoliv z centra na byt. Ta cesta mi obvykle trvá maximálně 20 minut, nicméně pro ty, co se budou divit, proč jsem nešla pěšky - pěškobusem je to sranda na hodinu a půl, když je hezky. A abyste se do vyprávění mohli vžít, po celou dobu čtení si představujte vytrvalé sněžení a vlezlou zimu.
Z bytu jsem odcházela kolem půl třetí, to už leželo docela dost sněhu, ale všechno ještě jezdilo tak, jak má. Což je docela s podivem, jelikož cestou na zastávku jsem si tiše sama pro sebe nadávala, kde jsou sakra silničáři, protože kam mé oko dohlédlo, po prohrnutí ani památky - a že už toho sněhu vážně leželo dost a sypal od rána. V šest jsem byla ohlášená u kamarádky, u které jsem si potřebovala vytisknout domácí úkol na dnešní hodinu, takže kolem půl šesté jsem stála na hlaváku. Jiné kamarádce, která mě doprovázela, jela jednička během chvilky (poté, co projeli čtyři 2 po sobě), proto jsem se vypravila na zastávku s tím, že ta osmička snad dříve či později pojede taky. Jezdila kolem sice jedna dvanáctka za druhou, ale osmička nikde - respektive z protisměru jich jely mraky, ale tam mi to bylo prd platné. A podle počtu lidí, co stál na zastávce a evidentně na tu osmičku čekal, bylo jasné, že pokud vůbec přijede, bude kumšt se do ní nacpat. Naskočila jsem proto po půl hodině čekání do dvanáctky a nechala se dovézt na Českou, zkusit štěstí se šestkou (já jsem básník takhle po ránu!). Jak jsem zjistila, byl to velký omyl. Zatímco ty osmičky po čase jakž takž zprovoznili (aby pak večer nakonec nejely vůbec), na šestku jsme čekali jako idioti hodinu. Během té hodiny projelo všechno možné, i když také se značnými problémy, a posléze už přes celou ulici stálo nějakých 10 vozů v obou směrech, ale šestka z mého směru se neukázala. Volala jsem proto kamarádce, která bydlí kousek od zastávky, kterou šestka projíždí, jestli náhodou neví o nějaké závadě nebo havárce. Bylo mi sděleno, že v křižovatce stojí trolejbus, kterému se povedlo strhnout dráty. Mezitím mi psala kamarádka, ke které jsem měla dorazit, kde se flákám. Když jsem jí volala a celou situaci vysvětlovala, schválně jsem o něco víc nahlas řekla tu část o tom, co se děje na Pionýrské, aby ta hromada lidí, co na šestku čekala se mnou, věděla. Následoval zběsilý úprk skoro celého ostrůvku k nejbližší pojízdné šalině ve snaze dostat se na trolejbusy nebo autobusy, všechny ale stejně zůstaly po pár metrech stát. Řekla jsem si, že už jsem promočená a zmrzlá dost ( doma ze mě kapala voda jak z pravého vodníka), a vydala se usušit a zahřát ke kamarádce. Na Pionýrské, jak jsem zjistila, stále stál trolejbus přes celou křižovatku, takže blokoval celý jeden směr, u toho hasiči i policajti, uzavřené přechody... V tu chvíli jsem si poprvé zanadávala na DPMB, že to je pěkné, že mají na zastávkách v centru informační cedule, ale že by se o takhle velké havárce namáhali dát vědět, to je nehne - a to okolo nás dvakrát projíždělo jejich služební auto.
Po hodině dávání se do kupy jsem se rozhodla jít to znovu zkusit. A hle, trolejbus už byl pryč, šestka jela dokonce hned, tak jsem šťastná nasedla (bylo přesně osm hodin) a po 15 minutách pomalé, ale bezproblémové cesty, jsem kamarádce napsala, že se pomalu blížím a že prozvoním, až budu na místě. Kdo mohl tušit, že zůstaneme 50(!) minut stát na Mendláku kvůli výhybce. Netuším, co s ní bylo, ale každý řidič, který přes ní přejížděl, si jí musel nejdřív složitě odhrabat a vyčistit - a to dokonce i když jel do stejného směru jako kolega před ním. Ke kamarádce, která bydlí jenom 2 zastávky za mnou, jsem dorazila ve 21:20 a cestou jsme míjeli popraskané a popadané větve, přes které jsem následně skákala i cestou domů, takže můžu být vlastně ráda, že jsem vůbec dojela.
O autobusech a trolejbusech škoda mluvit, podle toho, co jsem četla na netu, projeli pouze ti řidiči, kteří měli tolik štěstí, že se vyhnuli kolonám, a navíc to museli být bývalí plochodrážníci.
Žádné komentáře:
Okomentovat