pátek 5. září 2014

10 knížek, které mě nejvíce ovlivnily

Našla jsem tenhle "dotazníček", či jak to nazvat, na facebookovém profilu jedné bývalé spolužačky, a říkala jsem si, že by to mohl být dobrý námět na další článek. Úkol je jednoduchý - napsat 10 knížek, které na vás měli v průběhu vašeho života nějaký vliv. Není potřeba nad tím nijak přemýšlet, není ani potřeba, aby se jednalo o super kvalitní náročnou literaturu - někdy vám i cukrový dívčí románek dokáže říct spoustu věcí (můj případ :D).

1. Enid Blyton - Holky z internátu
Když už jsem se tenhle seznam rozhodla sepsat, musím prostě začít sérií šesti knížek, kterou jsem naprosto milovala jako dítě. Pokud se nepletu, jsou to knížky z Anglie z 50. let a jejich děj se odehrává na dívčí internátní škole St. Claire's. Hlavními hrdinkami jsou dvojčata Pat a Isabella, které v prvním díle do St. Claire's přicházejí jako prvačky s nosem pořádně nahoru, jelikož jim rodiče nedovolili jít do drahé školy, do které odešla většina jejich bývalých spolužaček. Samozřejmě po sérii poučných a dojemných příhod se do St. Claire's zamilují, a čtenář pak sleduje jejich cestu až prakticky do nejvyššího ročníku - nejen jejich, ale především jejich spolužaček. Příběhy jsou to jednoduchoučké a vždy s pořádným morálním poučením, myslím, že pro začínající čtenářky přesně to pravé ořechové.:)
Mimochodem, přesně ten díl, který je na fotce, jsem dostala jako první od své babičky.:)



2. Jana Frey - Mrazivý ráj
Na tuhle knížku už jsem kdysi dávno psala recenzi, kterou si můžete přečíst i na tomhle blogu. Janu Frey (a v podobném stylu píšící Mariese Arold) mám ráda obecně, respektive její (jejich) řadu knížek věnovanou klasickým tématům osvětových teenagerských příběhů - závilost, anorexie, AIDS, zranění, úmrtí v rodině... Nevím, proč zrovna Mrazivý ráj u mě vyhrává na plné čáře. Má podtitul "Dívka u Svědků Jehovových" a jedná se o skutečný příběh dívky, které velmi brzo zemřela maminka a nová žena jejího otce přivede rodinu právě do sekty Svědků. Hlavní příběh je pak o snaze šestnáctileté hlavní hrdinky dostat se z vlivu sekty - a některé věci jsou opravdu těžko k uvěření...







3. Ivona Březinová - Holky na vodítku: Jmenuji se...
Opět jsme u série, tentokrát třídílné, odehrávající se v prostředí jedné léčebny, a asi začínáte mít pocit, že mě v pubertě nějak moc interesovala tematika drog a rozvrácených rodin... No, je to naprostá pravda a tohle není poslední případ v tomto seznamu.:D Dojem z téhle trilogie mi bohužel trochu zkazil poslední díl, věnovaný anorektičce Martině, ale říkám si, že v těchto případech záleží na tom, s čím se člověk ztotožňuje, protože moje sestřenice, která kdysi s potravou bojovala, z něj byla nadšená. Na knížkách je nejzajímavější to, že část je psaná z prostředí léčebny, a část je psaná formou deníku, který si pacientky vedou. Nejvíc se mi líbil asi prostřední díl, věnovaný narkomance Alici - viděla jsem tam několik paralel s naší rodinou...:) 






4. Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka
K Noční hlídce jsem se dostala dost velkou oklikou. Prvně jsem se dozvěděla o filmu, ale neměla jsem nějak potřebu se na něj dívat. Pak jsem začala poslouchat Slot a zjistila jsem, že na jednom jejich albu figuruje písnička s názvem Nočnoj Dozor (kterou mám dodnes ze všech nejradši). To mě motivovalo podívat se na film, k jehož soundtracku byla napsaná. No a protože jsem ho trochu nepochopila, přečetla jsem si knížku...:) Dnes mám kompletní sbírku všech Hlídek (zatím jich je pět) a snad s výjimkou posledního dílu mě nikdy nezklamaly - společně s Bludištěm odrazů a Lživými zrcadly je považuju za vrchol Lukjaněnkovy tvorby. A v čem mě tohle mohlo ovlivnit? No, kdybychom měli na oboru "pořádné" přednášející, mohla jsem o Hlídkách psát bakalářku...:D Neuvěřitelně mnohovrstevnatá záležitost, nad kterou se dá zas a znova zamýšlet v nejrůznějších úhlech pohledu.




5. Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
Moje první setkání s touhle knížkou proběhlo v deváté třídě v rámci čtení ukázek. Ten, kdo je vybíral, měl velmi šťastnou ruku, neboť vybral jednu z nejzábavnějších ukázek, která byla zároveň dostatečně vážná na to, aby člověk neměl pocit, že první světová válka byla vlastně strašná řachanda. Remarque se stal mým prvním skutečně oblíbeným spisovatelem a zároveň prvním krokem ze světa dívčích románků do světa pořádné literatury. V mojí knihovně má dodnes bezkonkurenčně nejsilnější zastoupení. Četli jste někdy jeho knihy? Jenom jednou se mi stalo, že jsem po dočtení knížky zůstala blbě civět do zdi a brečela jako želva - jednalo se o Miluj bližního svého. Západní frontu jsem ořvala taky, ale ne tolik...:D







6. Anna-Sophie Brasme - Dýchej
Psát tenhle seznam před měsícem, tahle knížka by to do něj určitě nedotáhla. Ale nedávno jsem jí četla znova a zanechala ve mě podstatně hlubší dojem, než když jsem ji před několika lety četla poprvé - hlavně díky tomu, že "už mám něco za sebou" a zpětně mi přijde strašně fascinující, že tohle dokázala napsát šestnáctiletá holka. Ano, autorce bylo šestnáct, když jí tahle prvotina vyšla, a lze v ní najít určité autobiografické prvky - o to víc působí šíleně děj knížky. Je to výpověď mladé dívky, která zabila svojí nejlepší kamarádku. Je to hodně temné, a hlavně s hodně dobře vykresleným postupným rozpadem osobnosti psychicky nemocné hlavní hrdinky. Na to, že to má jen něco málo přes sto stránek, je to velmi působivé dílko.





7. Dmitry Glukhovsky - Metro 2033
O téhle knížce jsem tu psala relativně nedávno a hned dvakrát, takže myslím, že není třeba tu znovu rozvádět to, co jsem už jednou psala. Jenom dodám, že jsem si jí tohle léto vzala na chatu, abych si na té dovolené pěkně početla, a rovnou dala i knižní tip kamarádkám. Jedna z nich mi pár dní po návratu z chaty psala, že si Metro půjčila z knihovny a dočetla jenom na 50. stránku, pak jí knížku ukradl přítel a neplánuje jen tak vrátit...:D










8. Lenka Lanczová - Kapky rosy
Tak, a dostává se k tomu cukrovému dívčímu románku...:D Obecně si myslím, že drtivá většina holek, které jsou stejně staré jako já, aspoň jednu knížku od Lenky Lanczové přečetly, jenom to teď už nechtějí přiznat.:D Já mám doma tři, které se mi v knihovně sešly díky babičce a mamce. A čím si mě Kapky rosy tak získaly? Především a hlavně tím, že mi prostředím, do kterého jsou zasazené, strašně moc připomínají naší chatu a moje dětství. No a pak taky, ehm ehm, hlavní hrdinka prožívá svou první lásku v 17 letech, což byl balzám na mojí čtrnáctiletou duši, kdy většina mých spolužaček už randila s klukama, a ty, které ne, se činily, aby je dohnaly, a já... Já byla ráda i za to, když se mi kluci aspoň nesmáli.:D






9. Christiane F. - My děti ze stanice ZOO
Já jsem říkala, že s tou drogovou tématikou ještě nekončíme.:D Zpětně už to rozhodně není moje nejoblíbenější knížka jako kdysi, ale pro šestnáctiletého puberťáka prostě má svoje výpovědní kouzlo. Že jsem od té doby trochu vyrostla a posunula se jinam, není chyba téhle knížky.:)












10. Astrid Lindgrenová - Děti z Bullerbynu
No a na závěr se opět vracíme do dětství.:D I když se přiznávám, že občas si pár příběhů přečtu i teď. Víte, jak úžasně tahle knížka uklidňuje? Jeden z nejlepších relaxů, co znám. Myslím, že na to má hodně velký vliv spojitost s dětstvím, kdy mi tuhle knížku mamka četla pokaždé, když jsem byla nemocná.







6 komentářů:

  1. Většinu knížek jsem taky četla nebo bych si je taky přečetla, ale Dýchej jsem nečetla a přitom vypadá celkem zajímavě :) A asi se taky zkusím zamyslet nad tím, jaké knihy ovlivnily mě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo ví, jestli se vůbec dneska ta knížka dá sehnat, já jí koupila v Levných knihách, a to ještě jenom díky tomu, že jsem si pamatovala, že jsem na ní kdysi viděla reklamu v jednom časopise.:D

      Vymazat
    2. Dívala jsem se a mají ji v jedné pobočce Mahenky kousek ode mě, takže až se tam dokopu jít, tak si ji půjčím :)

      Vymazat
  2. Vždycky jsem si myslel že já čtu poměrně dost, ale v poslední době vidím že je spousta lidí kteří toho přečetli mnohem mnohem víc. A když o tom tak přemýšlím já bych vlastně ani desítku knih dohromady nedal, tedy ne že bych jich víc jak deset nepřečetl ale když například 32 knih je od jednoho autora tak se to vybírá těžko. Ale tak snad dám dohromady aspoň tři, ani ne knihy, ani série, prostě tři věci. Jako první je už výše zmíněných 32 knih od Toma Clancyho, Protože nejspíš jejich vinou jsem se naučil mít dost rád USA a jejich politiku, neříkám že souhlasím úplně se vším. Ale mám prostě rád knihy kde USA jsou ti hodní a daří se jim, i když vím že to zní poněkud dětinsky. Já totiž věřím v takový ten americký sen, a líbí se mi jejich národní hrdost, a když v práci s kolegou dlouhé hodiny diskutujeme o mezinárodní politice, a on se mě snaží přesvědčit že například velmi aktuální 11. září, nebylo takové jaké bylo. Tak v mém případě je to prostě marný boj, i kdyby to tisíckrát bylo jinak tak já stejně uvěřím jen té verzi ve které budou USA za hrdiny. Za druhé určitě musím zmínit knížky od Jaroslava Foglara které jsem měl rád jako kluk, a asi by bylo těžké z nich vybrat jen jednu. No a za třetí tu nemůže být nic jiného než Harry Potter, přiznám se že se občas k těm knížkám vracím a jen tak si čtu oblíbené pasáže, a nikdy scénáristům a režisérům jednotlivých filmů neodpustím že vynechali spoustu těch vtipných scén. Nakonec přeci jen o jedné knížce napíšu. Ta mě ovlivnila dost. I se mi hrozně líbila, a sice, Hvězdy nám nepřály. Protože ještě nikdy se mi nestalo abych musel knížku odložit kvůli tomu že jsem přes slzy neviděl na text, ale rozhodně to stojí za přečtení, a například jsem díky Hvězdám zjistil že na youtube jsou tak skvělé kanály jako Rodaw z Knihánkova nebo Knihy nekoušou, na které teď pravidelně koukám. Já vím že by tu mělo být víc takové té klasické literatury jako je Remarque nebo Shakespeare, a ne že bych si to nechtěl přečíst, jen jsem se k tomu zatím nedostal. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohledně Harryho Pottera, kdyby se mělo vejít do filmu všechno, co bylo v knize, tak by to musel být seriál aspoň o šesti dílech na každou knihu. To by bylo něco. :)

      Jsem asi divná, ale patřím k té menšině, které Hvězdy nijak zvlášť neučarovaly.

      Vymazat
  3. No teda, Dvojčata miluju dodnes :D
    Lenku Lanczovou jsem si půjčovala v knihovně, nejvíc si pamatuju asi sérii Blíženci,
    My děti ze stanice ZOO mám doma v knihovničce
    Děti z Bullerbynu si ráda přečtu i teď
    Od Foglara jsem četla kromě Záhady hlavolamu několikrát Chatu v jezerní kotlině,
    Ještě jsem ráda četla pohádky od Aloise Mikulky, byly hodně střelené a některé i podivné, ale mě fascinovaly.
    A Harryho Pottera taky miluju, i když poslední dva díly už mě tak nebaví, nejlepší je jednoznačně Vězeň z Azkabanu.

    OdpovědětVymazat