S lidmi chci pracovat i nadále, ale vocamcaď pocamcaď.
Na fotce, která je mimochodem opravdu hoooodně stará, jsem na jedné ze svých nejoblíbenějších pozic - slečna za kasou v muzeu.:)
1) Zdravení
Základ všeho. Naštěstí se na mých brigádách tenhle nešvar až tak často neobjevuje, ale čas od času se zkrátka vyloupne někdo, koho zjevně maminka zapomněla řádně vychovat. I kdyby měl člověk stokrát hrozný den, ona by mu ta pusa kvůli jednomu "Dobrý den" neupadla. Já se taky zářivě usmívám, i když bych nejradši někam zalezla.
2) Vylévání si vzteku
Ano, to je velmi zajímavé, pane, že vám naše služby přijdou předražené. Jestli chcete, dám vám číslo na šéfa, klidně si to s ním můžete vyříkat. Já s tím jako pouhá prodávající nebo obsluha fakt nic neudělám.
3) Leash your dog aneb děti...
Rozjívené děti jsou asi nejčastějším problémem, se kterým se setkávám. Ano, jistá rozjívenost je u dětí normální, a rodiče už asi občas i rezignují, ale já tu nejsem od toho, abych usměrňovala a vychovávala cizí děti. Dodnes s hrůzou vzpomínám na zážitek, kdy rodiče naprosto bohorovně dovolili dítěti, aby si vzalo maketu popravčí sekyry a máchalo s ní nad hlavou, ona je to obrovská bžunda, při které se nikomu nemůže nic stát, že...
4) Nejsem banka
Pokud přijdete půl hodiny poté, co jsme otevřeli, já mám v kase rezervu tisíc a vy mi zaplatíte devadesát korun dvoulitrem, vážně se nemůžete divit, že vás nejdřív pošlu rozměnit. Já se taky snažím pokaždé z bankomatu vybrat tak, aby mi dal nějaké menší bankovky.
5) Nejsem ani hajzlbába
Tohle se mi stává nejčastěji na brigádě, kde prodávám lístky. Samozřejmě, když vidím, že je to opravdu akutní, nenechám ubohého zákazníka se počůrat. Ale veřejné záchody jsou většinou jen o pár kroků vedle... A v případě našeho města, když pěkně poprosíte slečny z informačního centra, jsou dokonce i zadarmo, takoví jsme kádři.
Na to že mě lidé v práci nezdraví, jsem si už zvyknul. Ale zase je pravda že ne všichni jsou takoví. Starší generace většinou slušně pozdraví a poděkuje. Dokonce to zvládnou i někteří mladší. Naopak co jsem vypozoroval tak nejvíce mají problém se zdravením lidé mezi 25- 50. Turisté většinou zdraví vždy, když to tedy nejsou rusové :)
OdpovědětVymazatZa všechno prostě vždy můžu já. Už jsem se naučil to ignorovat. Ale je zvláštní z čeho všeho mě dokáží lidé obvinit. Například nedávno mě jedna paní vynadala, kvůli tomu že když před hodinou a půl!! vystupovala z metra, ležel v té soupravě nějaký pán a nikdo mu nepomohl. (jen připomínám že v ranní špičce je těch souprav na trase 39), tak jestli ho ještě pořád nevozíme. Bohužel ji nijak netrápilo, že nevěděla číslo té soupravy, a že mi to řekla právě až po hodině a půl.
Děti, respektive rodiče to je kapitola sama pro sebe. Třeba když se dvě maminky s kočárky vesele baví, zatímco jejích starší dítě strká ruka do místa kde zajíždí madlo eskalátorů. Což obvykle končí velmi ošklivým úrazem. Ale největší důkaz péče o dítě je když maminka strčí kočárek s dítětem do zavírajících se dveří soupravy a hrozně se diví že to tam kočárek přivřelo (naštestí mají tyhle dveře senzor a když narazí na překážku zase se otevřou.)
Někteří moji kolegové prodávají jízdenky (což se vyplatí jen na pár stanicích). Mohl jsem si to zkusit a je to přesně jak píšeš, platit 24 korunovou jízdenku tisícovkou, to jde jednou. Ale když se takových lidí sejde pět, tak by za chvíli nebylo co vracet.
Jediný bod, který nijak moc neřeším. Protože veřejné záchody jsou v Praze, právě většinou u metra. Ale co mě překvapilo, že se v Galerii Vaňkovka za WC platí, to my u nás máme ve všech obchodních centrech zadarmo.
Nevím to samozřejmě jistě, ale podle mě ve Vaňkovce ten poplatek zavedli proto, že primárně Vaňkovka spíš než jako nákupní centrum slouží jako obrovská spojnice mezi vlakovým a autobusovým nádražím, takže pokud by měla záchody zadarmo, chodili by cestující na záchody tam - vzhledem k tomu, že třeba na Zvonařce dáš za záchod 10 korun za hezký a 6 korun za odporný...
Vymazat